Výlet do Lančova

esperantský tábor Lančov

Jelikož jsme se rozhodli zúčastnit letního esperantského tábora v Lančově, tak jsme si řekli, že se půjdeme podívat, jak to tam vypadá. Jako datum našeho výletu jsme si zvolili 8. květen 2012.

Protože Vraťa na poslední chvíli odřekl, tak jsme narychlo povolali Ivušku. A bylo nás pět. Tak jsme na státní svátek 8.5. vyjeli. Z Uherského Brodu přes Brno do Pohořelic na Znojmo. Vojta s pomocí rodiny vytiskl mapy a naše učitelka Helena nám vytiskla popis cesty od Lenky Lacinové.

Do Znojma jsme přijeli bez problémů. Ze Znojma s pomocí skvělé navigátorky Marty jme odbočili správně na Vranov nad Dyjí.

zámek Vranov nad Dyjí

Před Vranovem nás překvapily celkem dost ostré serpentýny, ale naštěstí byl malý provoz, tak se to celkem dalo. Hned na začátku Vranova se nám naskytl nádherný pohled na Vranovský Zámek. Neodolali jsme, zastavili a kochali se tou krásou. Pak jsme pořídili fotky a hurá dál.
Zde uvedu krátký popis cesty: Z Vranova pořád po hlavní silnici směr Lančov. Na křižovatce v Lančově jsme odbočili doprava směrem na Bítov a hned na další křižovatce (asi 15m) hned opět doprava. Projeli jsme kolem kostela, za fotbalovým hřištěm, ale ještě před panelovým domem jsme odbočili opět doprava. Zhruba po 2 kilometrech (u prodejny) Ivuška prohlásila: „Určitě jedeme blbě,“ čímž mě zcela odbourala a smíchy mi málem povolili stěrače (chtěl jsem napsat svěrače , to se mi podařil nádherný překlep). Takže pak u té prodejny opět doprava, jeli jme asi 300m (kolem „DĚTSKÉHO TÁBORA LESŮ“) pořád dolů a hned za potokem jsme odbočili doprava do esperantského tábora (poloha tábora GPS je: 48°54.5325' S a 15°47.0465' V, lančovská zátoka).
Po prohlédnutí tábora jsme si ještě vyrazili na zámek. Ten jsme prozkoumali jenom z venčí, ať se máme na co těšit.

Na cestě zpět jsme se zastavili v první obci za Znojmem na oběd. Po vyhlédnutí místa k parkování jsme se na něj úspěšně dostali, zastavili a já, jako řidič, s úlevou vypnul motor. A tu Vojta jen tak v klidu poznamenal: „A není tu napsáno neparkovat?“ No samozřejmě to tam napsáno bylo a Ivušku to zcela odbouralo. Pro další popojížďky k hledání nového místa k parkování jsme museli Ivušku vysadit z auta, protože se stále hlasitě smála. Tak šla pěšky a držela se za břicho tak, až spolucestující měli strach, zda ji něco nebolí. Ale bolela ji jenom bránice. Pak už jsme se ve zdraví dostali k obědnímu stolu. Při objednávání jídla se již u mne začala projevovat únava, jelikož při objednávání jsem chtěl zmrzlinu. Na to mi číšnice řekla, že mají jenom polárkový dort. Ale já opět trval na 2 kopečcích zmrzliny. To se opakovalo asi 2x, načež to odbouralo Ivušku podruhé.

Po dobrém a veselém obědě jsme v pořádku dojeli domů a měli jsme příjemný pocit z pěkně prožitého dne.