Relativní snadnost esperanta je založena na mezinárodní slovní zásobě, pravidelné mluvnici a pravidelném odvozování. Zřetelnost esperantské výslovnosti zajišťuje použití pouze základních samohlásek (a e i o u), pravopis je fonetický čili podle zásady "piš, jak slyšíš". Základních slov (slovních kořenů) používá esperanto kolem 20 tisíc, odvozenin na 100 tisíc, avšak pro běžné dorozumění stačí kolem 500 až 800 nejdůležitějších slov - systém předpon a přípon umožňuje vytvořit z nich zhruba 5 tisíc odvozenin.
Každé podstatné jméno končí v základním tvaru na -o (knabo - chlapec, laboro - práce)
přídavné na -a (bela - pěkný)
příslovce na -e (bele - pěkně)
sloveso na -i (labori - pracovat)
Podstatná a přídavná jména přijímají v množném čísle koncovku -j (belaj knabinoj - pěkné dívky), ve 4. pádě navíc v obou číslech -n (Mi vidas belajn knabinojn. - Vidím pěkné dívky [koho-co, 4. pád]).
Slovesa mají v každém čase pouze jeden tvar, osoby se vyjadřují pomocí zájmen podobně jako např. v angličtině. Přítomný čas má koncovku -as (Mi laboras - pracuji), minulý -is (Mi laboris - pracoval jsem), budoucí -os (Mi laboros - budu pracovat), podmiňovací způsob -us (Kdybych věděl, jak ti mám pomoci, ani chvíli bych neváhal) a rozkazovací -u (laboru - pracuj).
Příčestí činná vyjadřují přípony -ant, -int, -ont (faranta - dělající, farinta - dělavší, faronta - mající / hodlající dělat (Kočka vyleze na strom.))
Příčestí trpná přípony -at, -it, -ot. (farata - dělaný, farita - udělaný, farota - mající být udělán (Žák je chválen učitelem.))
Těchto 11 koncovek a 6 přípon stačí na vyjádření všech mluvnických vztahů (angličtina jich má ještě méně, protože tvarově nerozlišuje základní slovní druhy: work = práce, pracovní, pracovat).
V esperantu vycházejí překlady i náročných uměleckých děl (Don Quijote, Hamlet, Božská komedie). V roce 1995 byla organizace esperantských autorů a překladatelů přijata do mezinárodního PEN-klubu, čímž bylo esperanto uznáno za vyspělý literární jazyk. Odborná literatura vychází v esperantu také, i když za uměleckou pokulhává, což je ovšem u rozvíjejících se jazyků běžným jevem (je to vlastně nejmladší literární jazyk).