Územní plán obce obecně

Nástroje, úkoly a cíle ÚP

Nemovitosti, development a s tím související územní plánování je poměrně komplexní problematikou, kterou jsme se rozhodli zpracovat do série článků a podcastů, díky kterým se neztratíte v množství pojmů, zákonů a nástrojů. Věříme, že můžeme pomoci s plánováním jak obcím, které se chystají k úpravám, tak stavebníkům a developerům, kteří své plány potřebují sladit s územní regulací.

V prvním díle Vás seznámíme s cíli a úkoly územního plánování a stručně Vám představíme jednotlivé instituty, které mají oblast na starosti a kterým se budeme podrobněji věnovat v dalších dílech.

Co je to územní plánování?

Územním plánováním se rozumí trvalá, soustavná a komplexní činnost orgánů územního plánování a stavebních úřadů, kterou je řešeno využití území a zásady jeho uspořádání. Základním pramenem územního plánování je část třetí zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu („stavební zákon“). V § 18 stavebního zákona jsou nám nastíněny základní cíle územního plánování. Tyto cíle lze chápat jako základní principy, na kterých stojí celá právní úprava územního plánování a jsou zároveň promítnuty i do jednotlivých nástrojů územního plánování. Cílem územního plánování je především vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území.

Udržitelným rozvojem se rozumí vyvážený vztah podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel tak, aby byly uspokojeny potřeby současné generace, ale zároveň nedošlo k ohrožení podmínek života generace budoucí. Zjednodušeně lze také mluvit o třech pilířích udržitelného rozvoje, a to pilíři ekologickém, sociálním a ekonomickém.

Zároveň si územní plánování klade za cíl zajistit soulad veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území.

Veřejné zájmy, jež chrání územní plánování a společné cíle jsou specifikovány a konkretizovány v úkolech územního plánování, kdy demonstrativní výčet těchto úkolů je uveden v § 19 stavebního zákona. Úkolem územního plánování je zejména zjišťovat a posuzovat stav území, stanovovat koncepci rozvoje území, prověřovat a posuzovat potřebu změn či stanovování požadavků na využívání území, a to tak, aby byly chráněny zejména kulturní, přírodní a civilizační hodnoty území.

Cíle a úkoly územního plánování jsou promítnuty do jednotlivých nástrojů územního plánování.

Nástroje územního plánování

Prostředkem, který slouží k dosažení cílů a plnění úkolů územního plánování jsou tzv. nástroje územního plánování. Ty lze rozdělit na nástroje koncepční, které obecně určují způsob využití území a řadíme mezi ně politiku územního rozvoje a územně plánovací dokumentaci (tj. zásady územního rozvoje a územní plán) a nástroje realizační. Ty jsou využívány k realizaci konkrétních záměrů a musí být s v souladu s nástroji koncepčními. Nástroje územního plánování jsou závazné a navzájem jsou v hierarchickém postavení. Jedinou výjimku tvoří tzv. územně plánovací podklady, které (obvykle) závazné nejsou a slouží pouze jako zdroj informací při pořizování ostatních územně plánovacích nástrojů.

Politika územního rozvoje

Na vrcholu pomyslné pyramidy hierarchické struktury stojí politika územního rozvoje. Politika územního rozvoje je celorepublikovým dokumentem pořizovaným ministerstvem pro místní rozvoj a schvalovaným vládou. Tento koncepční nástroj slouží ke koordinaci územního rozvoje na celostátní úrovni, ke koordinaci územně plánovací činnosti zejména krajů a jsou v něm konkretizovány základní úkoly územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech.

Zásady územního rozvoje

Zásady územního rozvoje („ZÚR“) jsou dokumentací povinně pořizovanou pro území celého kraje. ZÚR jsou vydávány zastupitelstvem kraje v samostatné působnosti na návrh krajského úřadu. Minimálně jednou za 4 roky musí dojít k jejich aktualizaci. Vydávány jsou stejně jako všechny územně plánovací dokumentace formou opatření obecné povahy („OOP“). OOP je správním aktem s konkrétně určeným předmětem a s obecně vymezeným okruhem adresátů, který stojí na pomezí mezi právním předpisem a individuálním rozhodnutím.

V ZÚR se stanovují zejména požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, plochy nadmístního významu a zároveň se stanovují podmínky k jejich využití.

Územní plán

Na úrovni obce je zastupitelstvem obce formou OOP vydáván tzv. územní plán obce („ÚP“). ÚP navazuje na ZÚR a jeho pořízení není pro obec povinné. ÚP mimo jiné stanovuje plošné a prostorové uspořádání obce, vymezuje zastavěné území, plochy a koridory (např. zastavitelné plochy nebo plochy pro veřejně prospěšné stavby) a podmínky využití těchto ploch a koridorů. Pravidelně, minimálně však jednou za 4 roky, dochází k vyhodnocování ÚP a sledování jeho uplatňování.

Regulační plán

Součástí územně plánovací dokumentace je také regulační plán, který v řešené ploše stanovuje podrobnější podmínky než ZÚR a ÚP. Regulačním plánem se stanovují podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb včetně veřejné infrastruktury, pro ochranu hodnot a charakteru území a vymezují veřejně prospěšné stavby či opatření. Vydáván je na základě podnětu zastupitelstva kraje či obce nebo na základě žádosti fyzické nebo právnické osoby a jeho pořízení není povinné. Regulační plán může navíc nahradit územní rozhodnutí.

Územní rozhodnutí

Realizačním nástrojem územního plánování je územní rozhodnutí, které je vydávané příslušným stavebním úřadem na základě žádosti jako individuální správní rozhodnutí. V procesu vydávání územního rozhodnutí, tzv. územním řízení, dochází k posouzení souladu konkrétního záměru a územně plánovací dokumentace. Územním rozhodnutím lze umístit v území stavby nebo zařízení, povolit změnu těchto záměrů, měnit vliv jejich užívání na území či měnit využití území a chránit důležité zájmy v území.

Závěr

Základní přehled a jednotlivé institucionální vztahy máme za sebou. V dalších dílech najdete bližší infirmovaci k jednotlivým problematikám. Již v příštím článku se budeme věnovat charakteristice územního plánu.

---

 

Funkce a procesy územního plánu

V úvodním dílu našeho seriálu o územním plánování jsme se věnovali jeho cílům a úkolům. Zároveň jsme si stručně představili instituty a nástroje, které se k naplňování cílů a úkolů územního plánování používají. V dnešním díle na ten první navážeme a budeme se podrobněji věnovat územnímu plánu, který považujeme za stěžejní územně plánovací dokument. Porozumět tomu, jakým způsobem vzniká, co upravuje a co z něj mohu jako vlastník pozemku či zájemce o koupi pozemku vyčíst, je dle našeho názoru velmi důležité.

Dnešní článek přinese odpovědi na to, co to územní plán je, jaké jsou jeho funkce, jak probíhá proces jeho pořizování, ve stručnosti též nastíníme způsoby obrany proti územnímu plánu.

Co je to územní plán?

Územní plán („ÚP“) je právně závazný dlouhodobý koncepční dokument vydávaný pro celé území určité obce a je jedním ze základních nástrojů územního plánování, který slouží k usměrňování územního rozvoje a k naplňování cílů a úkolů územního plánování, jimiž jsme se zabývali v minulém dílu. Právní úprava ÚP je obsažena v zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu („stavební zákon“), konkrétně v ustanovení § 43 a následující.

Funkce územního plánu

ÚP slouží jako nástroj realizace místních záměrů, řeší otázky územního rozvoje dané obce s přihlédnutím ke stavu, podmínkám a možnostem území a jeho prostřednictvím obec určuje plošné a prostorové uspořádání svého území.

Pomocí ÚP dochází k určení zastavěného území, vymezení ploch a koridorů a stanovení podmínek pro využití těchto ploch a koridorů, kterými jsou například zastavitelné plochy nebo plochy určené pro veřejně prospěšné stavby a opatření. Toto vymezení je zásadní z hlediska rozvoje, přípustnosti změn v území a pro rozhodování v území, zejména pro vydávání územních rozhodnutí.

ÚP je ze své podstaty konkrétnější, než PÚR a ZÚR, na druhou stanu však nesmí být natolik konkrétní, aby suploval roli realizačních nástrojů, zejména územního rozhodnutí. To je odrazem jednoho z principů územního plánování, kterým je princip návaznosti jednotlivých nástrojů územního plánování, který spočívá v „postupné(m) nalézání a zpřesňování řešení od zjištění potřeby určité změny v území a stanovení jejího nadmístního významu v ZÚR, přes navazující koncepční řešení a stanovení hlavních podmínek v komplexních souvislostech v ÚP, až po stanovení podrobných podmínek umístění, prostorového uspořádání a detailní ochranu veřejných zájmů v územním rozhodnutí nebo v regulačním plánu nahrazujícím územní rozhodnutí.“

Pořízení územního plánu

V procesu územního plánování dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných a výsledkem toho musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Rozhodnutí o distribuci zátěže v rámci určitého území při zachování výše zmíněných zásad je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje realizaci práva na samosprávu daného územního celku.

Pořizování územně plánovací dokumentace je projevem veřejného zájmu na základním cíli územního plánování, tedy udržitelném rozvoji území. V případě obce je tedy stěžejním cílem územního plánování rozvoj jejího území, a proto je rozhodování v procesu územního plánování svěřeno do samostatné působnosti obcí.

Výstupy rozhodování v procesu územního plánování „(tedy i schválený návrh územního plánu) tak představují konkrétní podobu veřejného zájmu na prostorovém a funkčním využití území obce, na podobě její infrastruktury, na jejím dalším rozvoji atd. Jsou výsledkem konsensu, na němž se usnesli jednotliví zastupitelé reprezentující různé skupinové i individuální zájmy obyvatel obce. Nelze jistě rozumně předpokládat, že tento konsensus představuje optimální (maximálně racionální) řešení, s nímž jsou srozuměny všechny osoby, kterých se dotýká... Z tohoto důvodu je celý proces pořizování územně plánovací dokumentace podroben právní reglementaci, a to zejména stavebním zákonem a jeho prováděcími předpisy.“

Zadání ÚP

Pořízení ÚP pro obec není povinné a o jeho případném pořízení rozhoduje zastupitelstvo obce dle ustanovení § 6 odst. 5 písm. a) stavebního zákona v samostatné působnosti.

K pořízení dochází buď z vlastního podnětu zastupitelstva obce nebo na návrh. Navrhovatelem může být orgán veřejné správy, občan obce, fyzická či právnická osoba, která má vlastnická nebo obdobná práva k pozemku nebo stavbě na území obce nebo oprávněný investor.

Na základě rozhodnutí zastupitelstva o pořízení ÚP pořizovatel, kterým je příslušný obecní úřad, spolu s určeným členem zastupitelstva („určený zastupitel“) zpracuje návrh zadání ÚP, ve kterém stanoví jeho základní cíle a požadavky.

Zadání ÚP se zpracovává s využitím odborných podkladů. Patří mezi ně územně analytické podklady, doplňující průzkumy, rozbory a územní studie, oborové studie a různé rezortní podklady.

Hotový návrh zadání ÚP pořizovatel zašle dotčeným orgánům, sousedním obcím a od tohoto okamžiku mohou tyto subjekty uplatnit do 30 dnů svá vyjádření k návrhu.

Ve lhůtě 30 dní od doručení KÚ uplatňuje stanovisko, ve kterém stanovuje, zda ÚP vyžaduje vyhodnocení vlivů na životní prostředí dle ustanovení § 10i zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. „Stanovisko dle § 10i odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí vydávané k návrhu zadání územního plánu je obdobným procesním institutem jako závěr zjišťovacího řízení dle § 10d zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, v němž je příslušný orgán povinen uvést důvody, pro které není posuzování koncepce dle tohoto zákona požadováno.“

Zadání návrhu ÚP může v odůvodněných případech nebo z podnětu dotčeného orgánu obsahovat požadavek na zpracování variantního řešení.

Veřejnosti pořizovatel doručí návrh zadání ÚP veřejnou vyhláškou, kdy do 15 dnů může každý k návrhu uplatnit své připomínky. Návrh zadání ÚP pořizovatel na základě přijatých vyjádření a připomínek upraví a poté upravený návrh předloží zastupitelstvu obce ke schválení.

Návrh ÚP

Na základě schváleného návrhu zadání dochází již k samotnému zpracování návrhu ÚP. Návrh ÚP rozpracovává základní teze obsažené v zadání ÚP do konkrétních ploch s návrhem regulativů. Návrh ÚP nemusí být totožný s obsahem schváleného zadání, ale musí ze schváleného zadání vycházet.

V procesu tvorby ÚP se nejdříve uskuteční tzv. společné jednání o návrhu, kterého se účastní dotčené orgány, krajský úřad či sousední obce. Pořizovatel spolu s určeným zastupitelem po skončení společného jednání o návrhu vyhodnotí výsledky a případně zajistí upravení návrhu ÚP.

Veřejné projednání ÚP

Po této fázi již nastává veřejné projednání návrhu ÚP („veřejné projednání“). Oznámení o konání veřejného projednání doručuje pořizovatel opět veřejnou vyhláškou. Zároveň je jednotlivě přizvána obec, pro kterou se ÚP pořizuje, dotčené orgány, krajský úřad a sousední obce.

Při nedodržení tohoto postupu, tedy pokud by „vyhodnocení nebylo zveřejněno a projednáno s veřejností, zpravidla to způsobuje vadu, která znamená, že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem (§ 101d odst. 2 soudního řádu správního). Vydaný územní plán je třeba v důsledku takové vady zrušit.“

Smyslem veřejného projednání je jednak seznámení veřejnosti s návrhem nad rámec jeho znění vystaveného k nahlédnutí a vyložení dokumentace projektantem, jednak shromáždění připomínek a námitek. Nad zákonné vymezení obsahu veřejného projednání lze v jeho konání spatřovat možnost k vyloučení pochybností, nepochopení, vysvětlení problémů plynoucích z připomínek a námitek.

Veřejná projednání jsou jedním z nejčastějších (a také ze zákona povinných) způsobů zapojení veřejnosti do environmentálních plánovacích procesů. Zároveň se jedná o fázi důležitou z hlediska ochrany veřejných zájmů a vlastnických práv.

Do veřejného projednání je možné se zapojit dvojím způsobem

1. formou námitek, které mohou uplatňovat vlastníci dotčených nemovitostí
2. formou připomínek, které může uplatnit kdokoliv ze široké veřejnosti.

Výsledky veřejného projednání jsou pořizovatelem ve spolupráci s určeným zastupitelem vyhodnoceny. S ohledem na veřejné zájmy je zpracován návrh rozhodnutí o námitkách a návrh vyhodnocení připomínek uplatněných k návrhu ÚP.

Různé intenzitě zájmu na podání těchto dvou prostředků pak odpovídá následný rozdílný způsob vypořádání se s nimi. V případě připomínek postačuje vyhodnocení, u námitek zákon předpokládá vydání samostatného rozhodnutí. Na druhou stranu však NSS říká, že nelze dovodit, že by bylo možné či snad správné se připomínkami zabývat toliko formálně a odmítnout je toliko obecnými frázemi, aniž by se zohlednila jejich podstata.

Rozhodnutí o námitkách je dle správního řádu součástí odůvodnění samotného OOP. „Rozhodnutí o námitkách naplňuje formální znaky správního rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí o námitkách proto musí splňovat požadavky kladené na odůvodnění jakéhokoli jiného správního rozhodnutí… musí obsahovat důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.“

Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu navíc vyplývá, že z odůvodnění správního rozhodnutí musí být rovněž zřejmé „… proč správní orgán považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné nebo vyvrácené, a proč považuje skutečnosti namítané účastníkem řízení za nerozhodné a nesprávné. Pouze za naplnění těchto kritérií je možno rozhodnutí správního orgánu považovat za přezkoumatelné a přesvědčivé. Naopak, pokud odůvodnění rozhodnutí tato kritéria nenaplňuje, jen stěží lze uvažovat o rozhodnutí přezkoumatelném, přičemž nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu (ať již z důvodu nesrozumitelnosti či nedostatku důvodů) způsobuje závažnou procesní vadu, která může mít vliv na zákonnost takového rozhodnutí.“

Po skončení veřejného projednání opět pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem vyhodnotí uplatněné námitky a připomínky, a pokud je to nezbytné, zajistí úpravu návrhu ÚP.

Výsledkem vyhodnocení mohou být tři způsoby úpravy návrhu ÚP. Prvním z nich je běžná úprava, která je svojí povahou nemateriální, nezasahuje do práv subjektů oprávněných podat námitku ani do zvláštními zákony chráněných veřejných zájmů. Druhý možný způsob úpravy je úprava podstatná. V takovém případě je nutno v rozsahu provedených úprav ÚP a úpravy vyhodnocení vlivů na životní prostředí opakovat veřejné projednání.

Možná je i varianta přepracování návrhu ÚP. Tato situace posouvá celý proces pořizování ÚP do fáze zpracování pokynů pro zpracování návrhu a celý proces vč. stanovisek krajského úřadu a dotčených orgánů se opakuje.

V průběhu celého procesu od pořizování ÚP přes jeho návrh, veřejné projednání až po samotné vydání, by mělo docházet k průběžnému přezkoumávání návrhu ÚP. Pořizovatel by měl hledět na soulad ÚP s PÚR a ZÚR, s cíli a úkoly územního plánování a přezkoumávat jej v souladu s požadavky stavebního zákona, jeho prováděcích předpisů, s požadavky zvláštních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů vydaných na základě těchto zvláštních právních předpisů.

Vydání ÚP

V závěrečné fázi již pouze pořizovatel předloží zastupitelstvu obce návrh na vydání ÚP s jeho odůvodněním a zastupitelstvo obce může následně ÚP vydat poté, co ověří soulad návrh na vydání ÚP včetně jeho odůvodnění s PÚR, ZÚR a se stanovisky dotčených orgánů, návrh pořizovateli vrátit k přepracování či návrh zamítnout.

Forma územního plánu

Z formálního hlediska je ÚP vydáván ve formě opatření obecné povahy („OOP“) podle části šesté zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu („správní řád“). Proces vydávání ÚP i jeho náležitosti s přihlédnutím k jeho povaze (OOP) se řídí správním řádem. OOP je správním aktem s konkrétně určeným předmětem (vztahuje se tedy k určité konkrétní situaci) a s obecně vymezeným okruhem adresátů.

Z právní formy OOP vyplývají některé další požadavky na formální náležitosti územně plánovací dokumentace. OOP tak na základě ustanovení § 173 odst. 1 správního řádu musí obsahovat odůvodnění. V případě absence odůvodnění je OOP zatíženo procesní vadou a musí být pro nepřezkoumatelnost zrušeno. Součástí odůvodnění je zároveň rozhodnutí o námitkách dotčených vlastníků a vypořádání se s uplatněnými připomínkami.

Zrušení územního plánu

ÚP jako opatření obecné povahy může být celý nebo z části zrušen na základě rozhodnutí krajského úřadu v přezkumném řízení podle ustanovení § 174 odst. 2 a ustanovení § 97 odst. 3 správního řádu nebo v případě soudního přezkumu na základě rozhodnutí krajského soudu v řízení o zrušení OOP dle ustanovení § 101a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.

Vzhledem k obsáhlosti této problematiky se jí budeme věnovat blíže v dalším díle našeho seriálu o územním plánování.

Závěr

V druhém dílu jsme podrobněji představili celý proces přijímání územního plánu. Tím jsme si zároveň otevřeli pomyslné dveře k další zajímavé kapitole územního plánování, kterou je účast veřejnosti a soudní přezkum územního plánu. Těmto tématům se budeme věnovat v dalších dílech našeho seriálu, které přinesou praktické informace (budoucím) vlastníkům nemovitých věcí a zejména pak pozemků.

 

---

 

Námitky a připomínky k územnímu plánu

Proti územnímu plánu se může bránit prakticky každý subjekt. Zásadní rozdíl je ve formě, kterou tak může učinit a v návaznosti na formu pak i v tom, jakým způsobem bude k takovému úkonu pořizovatel územního plánu přistupovat.

Úprava obsažená v ustanovení § 52 odst. 2 a 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu („StavZ“ či „Stavební zákon“) rozlišuje dva různé prostředky, kterými lze proti návrhu územního plánu brojit, a to jsou námitky a připomínky. Zatímco námitky mohou vznést pouze taxativně vymezené subjekty, které jsou tímto návrhem dotčeny, uplatnit připomínky může každý.

Stavební zákon ve svém ustanovení § 52 odst. 2 vyjmenovává osoby, které mohou podat námitky. Těmi jsou (i) vlastníci staveb a pozemků dotčených návrhem řešení, (ii) oprávněný investor, (iii) zástupce veřejnosti a (iv) osoby uvedené v ustanovení § 85 odst. 1 a 2 StavZ, a to k prvkům náležejícím regulačnímu plánu.

1. Vlastníci staveb a pozemků dotčených návrhem řešení

Prvním subjektem uvedeným ve výčtu subjektů oprávněných podat námitky proti návrhu územního plánu jsou vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem řešení.

Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu je třeba pojem „dotčenosti“ vykládat šířeji nežli jen tak, že dotčeným vlastníkem může být pouze vlastník pozemků či staveb, na které přímo dopadá změna územního plánu.  

Dotčeným vlastníkem tak může být i vlastník sousedních pozemků (tzv. mezující soused) a v některých výjimečných případech se může jednat i o vlastníka dalších pozemků a staveb, které s pozemkem či stavbou bezprostředně nesousedí (tzv. nemezující soused).

K tomu je třeba dodat, že pokud je vlastník pozemku či stavby dotčen například návrhem veřejně prospěšné stavby, není jeho možnost podávat námitky omezena pouze na konkrétní část územního plánu týkajícího se jeho dotčených nemovitostí, ale námitky se mohou týkat jakékoli části návrhu územního plánu, nebo i postupu při jeho zadání či zpracování.

2. Oprávněný investor

Oprávněný investor je další osobou způsobilou podat námitku. Definován je v ustanovení § 23a StavZ jako vlastník, správce nebo provozovatel veřejné dopravní nebo veřejné technické infrastruktury.

Oprávněný investor může také navíc podat žádost místně příslušnému krajskému úřadu, na základě které je pořizovatel územně plánovací dokumentace povinen informovat ho jednotlivě o úkonech při projednávání územně plánovací dokumentace. V žádosti zároveň oprávněný investor uvede, pro jaký okruh obcí je oprávněným investorem a zároveň uvede skutečnosti, které toto tvrzení potvrzují.

3. Zástupce veřejnosti

Třetím oprávněným subjektem je tzv. zástupce veřejnosti definovaný v ustanovení § 23 StavZ. Zástupcem veřejnosti může být fyzická i právnická osoba plně způsobilá k právním úkonům, která je zároveň zmocněná minimálně jednou desetinou občanů obce s méně než 2000 obyvateli nebo nejméně 200 občany příslušné obce, kteří uplatňují věcně shodnou připomínku (přesněji řečeno námitku) k návrhu územně plánovací dokumentace.

Tento institut posiluje postavení veřejnosti a poskytuje občanům obce možnost zapojit se efektivněji do procesu pořízení územního plánu než pouze připomínkou náležející každému z nich jako jednotlivci.

4. Osoby uvedené v § 85 odst. 1 a 2 StavZ

Od ledna 2018 je možné pořizovat územní plán s prvky regulačního plánu. Výčet prvků regulačního plánu, které mohou být obsažené za splnění zákonných podmínek v územním plánu, jsou uvedené v příloze č. 11 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti. Pro představu, prvkem regulačního plánu mohou být například podrobné podmínky pro umístění a prostorové uspořádání staveb veřejné infrastruktury.

Tato změna musela být promítnuta i do znění ustanovení § 52 StavZ. Toto ustanovení tak bylo rozšířeno o další osoby, které mohou uplatňovat námitky odkazem na ustanovení § 85 odst. 1 a 2 StavZ, který upravuje okruh účastníků územního řízení.

Obsah námitky či připomínky

Námitky a připomínky musí splňovat určité obsahové náležitosti. Musí z nich být patrno, kdo je činí, které věci se týkají a co se navrhuje.

Pokud se některá z výše uvedených osob rozhodne podat námitku k pořizovanému územnímu plánu, musí v ní navíc uvést (i) odůvodnění, (ii) údaje podle katastru nemovitostí dokladující dotčená práva a (iii) vymezení území dotčeného námitkou.

Rozhodujícím kritériem, dle kterého je podání obsahující výhrady proti návrhu opatření obecné povahy kvalifikováno jako připomínka či námitka dle stávající judikatury Nejvyšší správního soudu není kvalita či obsahové náležitosti tohoto podání, nýbrž to, kdo výhrady vznesl. Pokud jsou tedy výhrady proti územnímu plánu vzneseny vlastníkem pozemků a staveb dotčených návrhem veřejně prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření a zastavitelných ploch, popřípadě zástupcem veřejnosti (§ 52 odst. 2 nového stavebního zákona), musí k nim být bez dalšího přistoupeno jako k námitkám.

Dále pak platí: „Všechny výhrady uplatněné navrhovatelem, jakožto privilegovanou osobou ve smyslu § 52 odst. 2 stavebního zákona, jsou proto námitkami a tak je nutno s nimi naložit. Týká se to i těch námitek navrhovatele, které směřují proti jiným částem územního plánu, než je vymezení zastavitelných ploch zahrnujících pozemky v jeho vlastnictví, tak i námitek navrhovatele mířících na proces pořizování územního plánu.“

Kdy je možné námitky či připomínky podávat?

Námitky a připomínky je třeba uplatnit do 7 dnů ode dne veřejného projednání návrhu územního plánu, jehož smyslem je seznámení veřejnosti s tímto návrhem nad rámec jeho znění vystaveného k nahlédnutí a vyložení dokumentace projektantem, a také již zmiňované shromáždění připomínek a námitek.  K později uplatněným námitkám a připomínkám se nepřihlíží.

Na možnost podat námitky a připomínky mají být oprávněné osoby upozorněny podle ustanovení § 52 odst. 3 (poslední věty) StavZ. Upozornění na tuto možnost může být uvedeno např. ve veřejné vyhlášce, kterou se veřejné projednání návrhu územního plánu oznamuje.

Námitku nebo připomínku lze učinit i 7. den, tedy poslední den lhůty, a to v případě, že bude podána u věcně a místně příslušného orgánu nebo bude-li tento den poslána poštou.

V případě, že poslední den lhůty připadne na sobotu, neděli či svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší pracovní den.

Jakým způsobem pořizovatel územního plánu s námitkami a připomínkami naloží?

Pořizovatel územního plánu bude postupovat rozdílně v případě námitek a v případě připomínek.

O námitkách rozhodne na základě návrhu pořizovatele zastupitelstvo příslušné obce, pro kterou je připravován územní plán. Tzv. rozhodnutí o námitkách musí obsahovat vlastní odůvodnění, které bude uvedeno i jako součást odůvodnění samotného územního plánu. Proti rozhodnutí o námitkách nelze podat odvolání.

Připomínky musí být zohledněny a vyhodnoceny, takové vyhodnocení je opět součástí odůvodnění územního plánu.

Na základě výsledků veřejného projednání návrhu a návrhu rozhodnutí o námitkách pořizovatel může návrh územního plánu upravit. V případě nepodstatné změny se dále pokračuje v procesu pořizování územního plánu. Pokud se ale jedná o úpravu podstatnou, je nutné zopakovat veřejné projednání návrhu územního plánu. Pokud dojde k opakovanému veřejnému projednání, mají oprávněné subjekty opět možnost uplatnit své připomínky a námitky.

Co když s přijatým řešením dotčená osoba nesouhlasí

V případě, že již došlo k přijetí územního plánu a osoba dotčená územním plánem s novým řešením nesouhlasí, nabízejí se tři možnosti řešení.

První možností je podání podnětu ke krajskému úřadu. Ten může (ale nemusí) na základě podnětu zahájit přezkumné řízení, ve kterém zjistí, zda je přijatý územní plán v souladu s právními předpis či nikoliv.

Druhou možností je podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy ve smyslu ustanovení § 101a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. O takovém návrhu rozhoduje příslušný krajský soud.

Návrh je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl vydáním opatření obecné povahy (tj. územním plánem), zkrácen na svých právech, a to do 1 roku ode dne nabytí jeho účinnosti.

Původně byla tato lhůta 3 roky, po novele soudního řádu správního, která souvisí s novelizací stavebního zákona účinnou od 1. 1. 2018, došlo k jejímu zkrácení. Touto novelou pak měl zákonodárce v úmyslu vyloučit možnost tzv. incidenčního přezkumu územního plánu.

Platí při tom, že návrh na incidenční přezkum opatření obecné povahy je oprávněn podat ten, kdo je současně oprávněn podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh ve věci, ve které bylo opatření obecné povahy užito; tento návrh je třeba podat společně se žalobou proti rozhodnutí, nečinnosti nebo zásahu, tj. ve lhůtě pro společně podávanou žalobu.

Před účinností výše zmiňované novely přitom platilo, že návrh na incidenční přezkum lze podat bez ohledu na lhůtu uvedenou v § 101b odst. 1 s. ř. s.

Nakonec však i judikatura, která vznikla až po zmiňované novele, dovodila, že: „…v případě „incidenční“ kontroly se lhůta podle § 101b odst. 1 s. ř. s. vůbec neužije.“  I nyní je tedy možné podat návrh na zrušení územního plánu i po uplynutí 1 roku od jeho účinnosti, pokud je tento návrh spojen s žalobou nebo jiným návrhem ve věci, ve které bylo opatření obecné povahy užito (typicky tedy žaloba proti rozhodnutí o umístění stavby).

Dle dřívější rozhodovací praxe soudů bylo nutné, aby navrhovatel byl v procesu přijímání územního plánu aktivní a využíval zákonných prostředků, kterými může podobu územního plánu ovlivnit, již v průběhu jeho přijímání.

Dle stávající judikatury se soud může zabývat návrhem na zrušení územního plánu i v případě, že navrhovatel byl v procesu jeho přijímaní pasivní a nevyužil své možnosti uplatnit námitky a připomínky. Taková procesní pasivita navrhovatele přesto však jde k jeho tíži.

Dle rozhodovací praxe soudů totiž platí: „Jestliže navrhovatel nepodá proti napadenému opatření obecné povahy včas námitky ani připomínky (§ 172 odst. 4 a 5 správního řádu, resp. § 52 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu), může před správními soudy úspěšně namítat jen nedostatek pravomoci či příslušnosti odpůrce k vydání opatření obecné povahy nebo porušení kogentních předpisů chránících zásadní veřejné zájmy, které stěžejním způsobem předurčují proces přijímání a obsah opatření obecné povahy. Může jít jak o normy procesní (typicky porušení ustanovení upravujících proces přijímání územního plánu takovým způsobem, že tím odpůrce navrhovateli fakticky znemožnil nebo významně ztížil uplatnění jeho práva podat námitky nebo připomínky), tak i hmotněprávní (typicky porušení ustanovení chránících zájem na ochraně životního prostředí). Námitkami směřujícími do proporcionality přijatého řešení se správní soud při posuzování důvodnosti návrhu dle § 101d s. ř. s. nebude věcně zabývat, neboť nemůže poměřovat důležité veřejné zájmy s dotčenými právy jednotlivců v první linii tam, kde navrhovatel zůstal v procesu přijímání opatření obecné povahy pasivní.“

Krajský soud při přezkumu územního plánu vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání. V případě, že krajský soud dojde k závěru, že územní plán nebo jeho část je v rozporu s právními předpisy, územní plán nebo jeho část zruší. Proti rozhodnutí krajského soudu lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Poslední možností, jak se proti vydanému územnímu plánu bránit, je podání ústavní stížnosti. Dle stávající judikatury Ústavního soudu[10] však nelze podat ústavní stížnost přímo proti vydanému územnímu plánu, ale pouze proti soudnímu rozhodnutí, kterým byl územní plán přezkoumán.

Závěr

V tomto díle našeho seriálu o územním plánování jsme se zabývali prostředky obrany proti územnímu plánu, a to jak v průběhu jeho přijímání, tak i v momentě, kdy územní plán nabyde účinnosti.

-VM-

---