Zatmění Měsíce

Zatmění Měsíce

Červnový den, den jaký má být. Slunce začalo svými teplotami nám opět dávat na vědomí, že se blíží letní slunovrat. Sluncem prozářený den, jakých je v tomto ročním období hodně, ale tento den byl přece jenom něčím zvláštní.

Ano, především svým večerem, kdy došlo k zajímavému vesmírnému jevu – úplnému zatmění Měsíce, tedy situaci, kdy se do cesty slunečním paprskům k našemu souputniku postavila naše „modrá" planeta, naše Země.

Přes místně rušivou oblačnost byl to právě stín Země, který začal po 21. hodině vykrajovat v tajemné úplňkové měsíční krajině srpek, stále větší a větší,  aby se nakonec skryl celý měsíční kotouč do hávu magického šera.

Jak si tyto úkazy kdysi vysvětlovali naši předkové?

Pokud došlo k zatmění Měsíce, byl tento úkaz vysvětlován zkázou měsíční bohyně Seléné, která se však po několika desítkách minut opět zrodila do své třpytivé krásy.

Bohyně Seléné, jak v úplňku Měsíc nazývali staří Řekové, nebo také Luna v řeči Římanů, byla v dávných dobách považována za bohyni noci, temnot a tajemství.

Podle řecké mytologie byla krásnou paní, která cestovala po nebeské obloze ve dvojspřeží, na konci své cesty  se uchylovala do temné jeskyně za svým milým, pastýřem Endymionem, kterého bůh Zeus uvrhl do věčného spánku a snažila se jej probudit. To se jí však nikdy nezdařilo, a proto stříbřitý svit Luny je takový smutně teskný.

Měsíc a magie patří k sobě již odedávna. Když pozorujeme měsíční  svit, prozařující tmu noci, probouzí se v nás pocit věčna.
Díky stále se měnícímu a obnovujícímu cyklu byl Měsíc považován za nesmrtelný a za místo, kam odcházejí duše mrtvých. Mohl svým vlivem přinést blahodárný déšť, ale také rozpoutat bouři a zničit úrodu. Považovali ho tedy za nevypočitatelný a potenciálně ničivý. Měsíční božstva byla obdařena jak pustošivou, tak tvořivou silou.

Naši předkové považovali nezvyklé nebeské úkazy za zlá znamení, za předpověď něčeho nedobrého, co se má lidem na Zemi přihodit. Shlíželi tedy často se strachem a hrůzou na nebeská tělesa, která se chovala neobvykle a nebylo divu, že se v těchto magických chvílích oddávali obřadům, které měli za cíl udobřit bohy na nebeské klenbě.

I v současné době věnují mnohá etnika ve světě velikou pozornost těmto jevům, považují takové noci za období, kdy mocné přírodní síly mohou ovlivnit dění na Zemi.

Je skutečně pravdou, že v době měsíčního úplňku, kdy se do jedné linie staví Slunce, Země a Měsíc, dochází ke kumulaci slapových sil, v mořích zesiluje příliv a odliv. Určité vlivy úplňku jsou pozorovatelné i u nás samotných, jak známo, v době úplňku se mnoha lidem nespí nejlépe.

Na druhé straně se tvrdí, že uvedená měsíční fáze má vliv na plodnost, na úrodu a údajně rovněž dochází k nástupu houbařské sezony.

Takže hleďme na náš Měsíc se směsicí úcty a obdivu, neboť je kouzelným objektem na noční obloze, no a jednou za čas nám  i připraví tak krásnou podívanou, jako ve středeční noci.

Jaromír Slavíček