Uklouzávání

Doba ledová

Ano, přišla doba ledová. Ledová?                                                                                                                                          „To snad nemyslíte vážně, v době globálního oteplování?"

Nedá se nic dělat, je to tady. Kam se člověk jenom podívá, tam je led. A k naší zlosti a jako naschvál především tam, kudy chodíme.

Může nám být vcelku jedno, jestli se jedná o náledí nebo o ledovku, člověk si příležitostně natříská zadek na tom či onom.

Ta poloprůsvitná vrstvička ledu, čert aby ji vzal!

Na druhé straně nás, světaobčany, tato situace pocitově a chováním srovnává do jedné řady.

Ať je člověk ministr nebo bezdomovec, mladý nebo starý, levicově nebo pravicově zaměřený, všichni s příkladnou pokorou a zrakem u země hledí tam kam šlápnou, a prozíravě váží každý krok své chůze.

Jen zřídka pozvednou své oči, aby se utvrdili, že míří správným směrem.

Někteří z nich raději vybočí z chodníku a vydají se cestou necestou po vedle ulehlém či čerstvém sněhu, anebo přes nemalé nebezpečí volí cestu po silnici, která je ošetřena solí a ledu většinou zbavená.

Ale ať už jsme obezřetní více nebo méně, stejně se nám občas stane, že po předcházejícím úlekovém prohnutí svého těla přistaneme svým pozadím na zemském povrchu.

Je pak docela zajímavé pozorovat, jak si při tomto nemilém aktu chováme.

Nejlépe jsou na tom asi ti naši nejmenší, myslím to drobotinu z mateřské školky. U nich, když někdo spadne, tak to vyvolá nemalé a škodolibé veselí v ploužícím se průvodu, samozřejmě s výjimkou paní učitelky.

Tak když neudrží rovnováhu, tak to se baví úplně všichni..

Ale záviďme jim! Ono také padat ani ne z metrové výšky, kdo by to nebral, viďte!"

U dospěláků jsou reakce na seznámení se s ledovou krustou odlišnější.

Uklouznuvší slečna se po prvním úleku, syknutí a opětovném postavení, spíše stará, jestli netrpěla její visáž, a proto bleskovým pohledem kontroluje grimasy kolemjdoucích.

Jednoznačný projev mají i pády, jinak bystře se pohybujících teenagerů. Jejich přistání na ledě se nemusí ani pozorovat, jejich jadrnou ústní nadávku z nepříliš velké slovní zásoby je slyšet široko daleko.

U starších lidí už ale nejde o legraci. Jejich kosti jsou křehké a takové uklouznutí může skončit fatálně. Zlomeniny se v jejich věku obtížně léčí a nejednou zůstanou trvalé následky.

Co tedy poradit.?

No asi nejmoudřejší bude při takových zapeklitých situacích raději nevycházet z domova, pokud to není bezprostředně nutné. A když už se musí, tak volit drobnější kroky, mít patřičnou obuv, no a doufat ve svědomí těch, co mají chodníky na starosti.

Vím, město je odpovědné, ale i tak  by v blízkosti bydlící lidé neměli litovat lopatek písku, štěrku, popele, nebo jiného posypového materiálu.

Takže sypejme ptáčkům, ale stejně tak i chodníky, kostrče opeřenců i naše nám budou jistě vděčné!

Dá se tím zabránit mnohé bolesti, a navíc bude mít člověk má pocit, že v dnešní době i maličkosti mohou přispět k navození lepší nálady.

V těchto dnech člověka kromě náledí provází i chřipková epidemie a pochopitelně volby.

U posledně jmenovaného také hrozí uklouznutí a pád.

Kdy, kam, a v jakém rozsahu, to se ale asi pozná až po čase. J.S