Staré pivovary

Staré pivovary

Je vůbec něco tak typického, jako je láska našeho člověka k pivu. Vařilo se již v době českých království. Je mně jasné, že tehdejší výrobny vypadaly zcela jinak než dnešní.

Uvádí se, že pivo jenom ženy vyvářely ve světnici a budova, kde se tento nápoj vařil, svůj účel svým vzezřením vůbec neprozrazovala. Výroba piva měla tedy spíše řemeslný charakter.

Základem piva stejně jako dnes byla přirozeně voda, ta přímo ovlivňovala kvalitu tohoto moku. Dříve měl každý pivovar svůj zdroj vody ve studni. Další nepostradatelnou složkou byl slad, tedy naklíčené a usušené obilné zrno. Již přes dvě stě století se používá slad z ječmene, který vytlačil z výroby tradiční slad z pšenice.

Asi by tedy mělo platit: "pšenici na koláče, oves pro koně a ječmen na pivo". Slad se těsně před vařením piva musel namlet ve šrotovníku a následně vystavit pevně stanoveným teplotám. Následovalo přidání chmele.

Ten dodával pivu hořkou chuť a chmelovou vůni. Srdcem pivovaru byla varna . Měla vysoká okna s typickým továrním členěním okenních tabulek. Na stěně varny prý nikdy nesměl chybět tradiční pivovarnický pozdrav „Dej Bůh štěstí!“.

Tento pozdrav údajně vznikl v dávné době, kdy ještě nebyly k dispozici kulturní pivovarské kvasnice. A do té doby používal sládek co bylo zrovna po ruce. Výsledek kvašení tak býval nejistý, proto bylo potřeba trocha toho štěstí. Varné nádoby a kádě bývaly zpravidla měděné, dnes drahou měď postupně vytlačuje nerez.

Proces ve varně lze i dnes rozdělit na tyto etapy vystírání, rmutování, scezování a kvašení. Ve vystírací kádi se smíchal sladový šrot s vodou, vznikl tak rmut Ten se zahříval ve rmutovací pánvi na různou dobu na různé teploty. V scezovací kádi se pak uvařená směs scezovala, získávala se sladina, odpadem bylo mláto.

Pak se sladina vařila s chmelem, vznikala tak mladina. Uvařená mladina se musela před hlavním kvašením nejprve zchladit na teplotu vhodnou pro přidání kvasnic. Kdysi se tento technologický krok odehrával na štokách.

Byla to, jednoduše řečeno, větraná stodola, kde byly umístěny na pilířích rozlehlé mělké nádoby a kam se napustila mladina z varny do výšky asi 30 cm. Na štoky se mohli dostat ale i holubi a kálení do chlazené směsi pak nestálo nic v cestě.

Při kvašení docházelo k uvolňování tepla, prostor spilky bylo tedy nutné dostatečně chladit. Zchlazené zelené pivo putovalo do ležáckých sklepů, kde bylo uzavřeno v sudech. Během ležení pivo dozrávalo.

Nízká teplota ležáckého sklepa byla zpravidla zajištěna především svoji polohou pod terénem, někdy tomu pomáhala i obvodová konstrukce vytvořená ze zdvojených zdí, kde v mezeře byl vzduch.

Ke chlazení také přispíval led, který byl uložen v přilehlých místnostech – lednicích. Zpočátku se pivo vůbec nefiltrovalo a bylo temné a zakalené. No, to je všechno pěkné, ale lze dohledat pozůstatky po starých pivovarech?

Já si pro tento účel vybral Slavičínsko. Ve Slavičíně, který mně byl sympatický už svým názvem, jsem dotazy ohledně zaniklého pivovaru obtěžoval kde koho včetně pana starosty.

Nepatrné pozůstatky pivovaru jsem našel pouze v Hrádku, v prostoru současné obecné školy. Vešel jsem do ní, přivítal mě sympatický pan ředitel, aby mou prosbu následně vyslechl.

Ano, býval tady pivovar, ale z něho zbyl akorát ten německý nápis vedle dveří. Jestli chcete, můžete si ho vyfotit. Učinil jsem tak, ale ještě jsem pátral po kamenivu základů tehdejšího pivovaru, jak uvádí literatura.

Žel, ale ty už jsem nenašel, překryla je omítka. Pivovar v samotném Slavičíně už po sobě nezanechal vůbec žádné stopy, jak mně potvrdil sám starosta města. Pivovar měl stát právě na místě dnešní radnice.

Takže tak se starými pivovary. Naštěstí provozu schopných je stále dost…