Spořitelna

Uherskobrodská spořitelna

Kdo by do této budovy nechodil s nadějí, že jeho finanční účet nabývá na objemu?

Ano, je pravdou, že někdy je tomu spíše naopak a v tom případě člověku zbývají jen, jak se obrazně říká, oči pro pláč.

Ale přece jenom většinou vzhlížíme k tomuto ústavu s očekáváním, že naše finanční situace  se časem snad vylepší a tento trend si zachová i do budoucnosti.

Ale vezměme tu budovu tak nějak od začátku! Kdysi v ní byly úřady, později i hotel Javořina, ale tomu je již dávno.

Dnes vzhlíží k Masarykovu náměstí honosná budova s přehledným a vkusně vybaveným interiérem.

Z náměstí vedou do České spořitelny široké a prostorné schody, na kterých velmi často postává frontička těch, kteří si chtějí pomocí bankomatu vyzvednout potřebnou finanční částku.

A tak vystupují stupínek po stupínku k prostornému výklenku, z kterého jim po vložení platební kartičky a vyťukání Pim kódu vyjedou bankovky v požadovaném rozsahu.

Možná svým periferním viděním přes rameno instinktivně sledují, jestli někdo nebo něco nekopíruje jejich pamětí dobře uchované, ale v tu chvíli bankomatu svěřované číselné tajemství.

Pak už po schodišti jen scházejí dolů a vydávají se do obchodů, aby cenné papírky, ještě vonící novotou, směnili za předměty nezbytné pro jejich život.

Nahoře v hlavním sálu spořitelny je klima zcela jiné. Je zde teploučko a ani světlem se zde nešetří, což je ovšem tam, kde jsou v obratu veliké peníze, více jak žádoucí.

Jsou tu i křesílka pro vyčkávající, i když v těchto místech je čekací doba na vyvolání k přepážkám minimální. Všiml jsem si i dětského koutku, kde si děti s pomocí pastelek vytvářejí své představy o jejich světě.

V prostorách spořitelny se vyřizuje až neuvěřitelné množství finančních operací, spoření, platební karty, úvěry, připojištění a řada dalších úkonů.

Celý ústav přímo „dýchá" obrovskou odpovědností za tyto transakce, často se zde „otáčí" velké finanční částky, což musí být přirozeně velmi náročné na soustředění pracovníků spořitelny a celkově klade velké nároky na jejich nervovou soustavu.

Pro mě je situace podstatně jednodušší.

Záhy po vstupu do těchto prostor si vyberu tlačítko pro funkci, kterou vyžaduji, počkám na vyjetí papírku s mým pořadovým číslem, a pak již se vztyčenou hlavou pozorně sleduji světelné panely, které mně v krátké době číselným údajem oznámí, ke které přepážce mám  zrychleným krokem nasměrovat svoje kroky.

Jistě na mě při mé chůzi odněkud míří kamera, tuším to, a proto bych možná  měl křiknout „vidíte přece, mám holé ruce", ale to říkám jenom tak žertem.

Konec konců, ta kamera mě může i zachránit, pokud by se mně při oznámení zbývající částky na účtu udělalo špatně!

Vzápětí mě vítají distingovaným úsměvem naproti sedící usměvavé úřednice s dotazem na moje úmysly.

Těžko říct, jestli jejich úsměvy zesilují při oznámení přání vkladu zákazníka anebo naopak slábnou při výběrech peněz. Nedokázal jsem to vždy posoudit...

Mohu však na své svědomí přisahat, že i při výběru finanční částky u přepážky bývá jednání úřednic naprosto profesionální.

Ruce žen nezahálejí snad ani sekundu, jedna operace následuje za druhou. Ověření totožnosti, nezbytné podpisy.

Zajímavý je pohled na počítací přístroj bankovek, který je mimořádně rychlý ve svém díle.

Nestačím svým zrakem ani sledovat, jak jsou jím závratným tempem probírány tisícikoruny a následně neméně pečlivými prsty úřednice zručně přepočítány.

Jen tomu přístroji dávám za vinu, že se nesplete a nějakou tu „fialovou" žadateli nepřidá!

Vše se děje v celkové uklidňující atmosféře, jak už jsem výše naznačil.

Pak už jenom zabalení cenného obnosu do obálky a můj odchod od přepážky ke dveřím. Možná ještě tak trochu „vrhám" omluvné úsměvy na kolem čekající ve smyslu „sytý hladovému nevěří." A potom už jenom scházím po schodišti kolem frontičky u bankomatu na náměstí.

Co říci na závěr? Kéž by se zákazníky jednalo všude tak, jak se jedná u přepážek v brodské spořitelně, Jistě, někomu peníze přebývají, jinému se jich zase nedostává, ale to nic nemění na formě jednání mezi lidmi. A v tom přece spočívá základ spokojenosti ve společnosti!

Jaromír Slavíček