Slavnosti bratrství

Slavnosti bratrství na Velké Javořině

Jako každý rok, tak i letos se vrchol Velké Javořiny stal místem bratření Čechů, Moravanů a Slováků. Již v dopoledních hodinách se na uvedeném místě shromažďovaly davy těch, co chtěly být účastníky této každoroční slavnosti. A bylo jich opravdu kolem tisíce. Ve sluneční záplavě a mírného, osvěžujícího větříku lidé postupně zaujímali místa na louce přírodního amfiteátru.

Ještě před započetím programu se mnozí z nich vydali po hřebenové stezce k Památníku vzájemné pospolitosti. U něho si pak vyslechli projevy celebrit našeho i slovenského kraje. Jejich slova o historických tradicích setkávání našeho lidu a příkladném sousedském soužití byla vedena na výsost upřímnými myšlenkami. Padala slova o přátelství, úctě k našim předkům a o takřka rodinných vztazích příslušníků obou bratrských národů. Následovalo kladení věnců zástupci obou republik a společný, city a patosem prožívaný zpěv státních hymen.

Úderem půl jedenácté se pak odehrálo slavnostní zahájení. Na pódium byli pozvání představitelé sousedících krajů, hejtmani a předsedové samosprávných slovenských krajů. Opět zněla ve vší vážnosti pronášená slova o přátelství a vzájemné soudržnosti. V jednu chvíli hejtman Jiří Čunek ve snaze zpestřit svůj projev s úsměvem ve tváři naznačil, že u památníku před chvílí kdosi s autem vyklonil hraniční kámen. Vzápětí se k tomuto činu přiznal starosta slovenské Lubiny, Ing. Martin Beňatinský. Úsměvy stovek přítomných na sebe nenechaly dlouho čekat.

Vedle mě jeden ze stojících diváků špitl: „Neopravovat!“ Tázavě jsem se na něho podíval. „Ten hraniční kámen, přece,“ dodal. Jak symbolické! Bezprostřední, upřímné. Po ukončení těchto oficialit započal na podiích provizorně vybudovaných pavilonů kulturní program, ve kterém se svými vystoupeními začaly střídat umělecké soubory z obou stran moravskoslovenského pomezí. A bylo se na co dívat, čemu naslouchat. Úvodem se prostor pódia zaplnil zpívajícími dětmi ze Štvorlístku z Pobedimi a následně Handrláčku z Kunovic.

Byla radost pohledět na to elánem kypící mládí, jeho hravost, ale i viditelnou radost ze svých pohybových dovedností. Poté opanovali scénu umělci ze Slovenského pěveckého souboru Urban, kteří svými barytony a skladbou písní nabídli posluchačům nevšední umělecké prožitky.

Motto souboru ostatně hovoří samo za sebe: Keď Boh videl, že je človek hladný, vložil mu do dlane pšeničný klas … Keď Boh videl, že je človek smädný, vložil mu do dlane strapec hrozna … A keď Boh videl, koľko sa človek natrápi na skyvu chleba a dúšok vína, vložil mu do srdca pieseň … ________________________________________

V podobném duchu se neslo prezentování obyčejů, písní a tanců, ale také nádherných krojových prvků v pojetí Slováckého souboru Kyjov. Jeho členové našim očím představili celou řadu pěveckých a hudebních čísel se širokým výběrem tanečních variací. V bohatě vyšívaných krojích, upoutávajících naše zraky, bylo možné obdivovat nejen jejich barvitost, ale i pestrost, danou šikovností jejich tvůrců. Hodně z nás si v těch chvílích uvědomilo, jak jedinečné a významné dědictví nám generace našich předků v krojích zanechaly.

I následně vystupující soubory nám ukázaly to nejlepší ze své tvorby, konkrétně Mužský pěvecký sbor z Kunovic či UFS Družba z Trenčína. Vrcholem Velké Javořiny se tak rozeznívaly jedna za druhou melodické písně v celé své rozmanitosti, kráse a obsahové náplni. Dodávaly všem přítomným pocity sounáležitosti, radosti a uměleckého prožitku.

Častý potlesk a rozesmáté tváře posluchačů toho byly více jak nesporným dokladem. Program uzavíral ústním i hudebním projevem rázovitý humor v podání Bango Bandu Ivana Mládka. Váhovanka, Žlutá ponorka či Country band soubory zase žánrově oslovily přečetné posluchače stojící před malým pódiem. Všechna výše uvedená umělecká tělesa, a to bez výjimky, nám předvedla v majestátném prostředí Velké Javořiny to nejlepší ze své bohaté umělecké tvorby. Ale i po skončení programu se zpívalo.

Slyšet v city nabité atmosféře Teče voda, teče, tak nebylo divu, že se nejednomu z přítomných vtiskly slzy do očí. Já si ještě jednou vyšel na samotný vrchol hory. Porozhlédl se při jasné, modří prostoupené obloze k obzoru. Spatřil na něm duši objímající obrysy našich i slovenských krásných hor se zelení lesů na jejich úbočích. Stejně jako mezi nimi v údolích rozložená úrodná pole Slovácka a Pováží. Utvrdil jsem se v tu chvíli v dojmu, že obě krajiny jsou jako děti, přivinuté k náruči matky Velké Javořiny

. A ta je bude i nadále spolu s přáteli obou národů k sobě s láskou přimykat!