Ptačí zážitek

„Ptačí“ zážitek

Tak jsem v pondělním předpoledni sekal na zahradě trávu a byl poněkud rozladěn ulomeným kolečkem sekačky. Od prostoru muzea však zaznívalo něco, co mně naznačovalo nějaké blížící se dění. Nedalo mně to, vzal jsem do ruky foťák a vydal se k uvedenému místu. Na rozsáhlé travnaté ploše, v průběhu roku cirkusovými atrakcemi využívané, se vskutku něco chystalo. První, co mně padlo do očí, tak to byly tucty dravců a sov, upoutaných volnějšími řemínky k držákům.

Od jedinců nevelkých až po velikostí úctyhodné exempláře. Spatřil jsem krahujce, jestřáby, sokoly, ale také bojovně se „tvářící“ orly, pod mohutnými lipami si zase hověli drobní kulíšci, sovy pálené, sýčci, přirozeně nemohl chybět ani ostrozraký výr. Bylo jen otázkou času, kdy se tato ptačí sestava dočká publika. Trvalo to jen několik minut.

Z přilehlé ulice se totiž vyrojily stovky mladších i starších dětských zvědavců ze Základní školy Na Výsluní pod vedením svých učitelek. Ti všichni obklopili nastávající „kolbiště“ a pak už začala gala přehlídka. Každý z uvedených ptačích krasavců nám byl vlastníky ptáků představen svým vzhledem, ale i vlastnostmi. A že posledně jmenovaných nebylo málo.

Bylo vskutku čemu naslouchat, co obdivně pozorovat. Byli jsme obeznámeni nejenom s učebnicovými fakty, ale také zajímavostmi méně známými, a to nejenom dětem. Našemu sluchu byly informace prezentovány neobyčejně vtipným způsobem, přičemž i o četné bonmoty v brněnské „mluvě“ nebyla nouze.

Mládež při probíhajícím výkladu ani nedutala a oči měla z pozorovaného, tak říkajíc, navrch hlavy. Ostatně, kdo kdy z těch nejmenších slyšel o dřemlíkovi tundrovém, obratnosti krahujce či o neuvěřitelné rychlosti střemhlavě útočícího sokola? Respekt svým vzezřením však hlavně budili orli, z nich pak zejména orel královský. Ale i na sovy v poslední řadě, hlavně způsob jejich lovu, se muselo potřebnými údaji dostat.

Pravda, v mnohých případech bylo při výkladu o ptactvu použito i nadsázky, to ale nevadilo, ba o to více člověk nastražil uši. „Moderátor“ si počínal příkladně „kantorsky“, věděl, čím má mladé posluchače zaujmout a na jaká fakta hlavně položit důraz. Ptačí představení však zdaleka nekončilo, neboť zanedlouho došlo na chvíle nejzajímavější.

Na vedlejší ploše se totiž začal konat „letecký“ den, se dály okamžiky, ve kterých se nám dravci představovali svou „profesí“. Stali jsme se totiž svědky jejich loveckého umění, tedy chvil, kdy nalétávali na lanky vlečené neživé cíle. U všech přihlížejících budily údiv jejich letové schopnosti, snášení se ke kořisti, její zmocnění pařáty, posléze pak odlet dravců na napřaženou paži cvičitele. V okolních zahradách a dvorech mělo asi domácí ptactvo „zákaz vycházení“ a to v jeho vlastním zájmu.

Do neobyčejně poutavých ukázek byly aktivně zapojovány i přihlížející děti. Zprvu byly tak trochu ve své originální roli nesvé, posléze však nadšené ze splněných úkolů, kterými byly pořadatelem pověřeny. Jistě po návratu do školy, respektive domova, budou mít o čem vyprávět, čím se nezúčastněným osobám pochlubit.

Více jak hodinový pořad byl tedy naplněn nespočtem neobyčejně zajímavých informací o životě ptactva, jeho druhové rozmanitosti, ale i tolik a tolik potřebné ochraně. Pro děti byl takto strávený čas nejenom vítaným znamením blížícího se konce školního roku, ale i příležitostí ověřit si své vědomostí a nabýt nové.

Tak to má být, není nad praxi.

Byly to zážitkově, ale i vzdělanostně velmi příjemné chvíle!