Pamlsková vyhláška

Pamlsková vyhláška

Když jsem nedávno přišel do jedné školy, do očí mě uhodil v atriu stojící smuteční katafalk s několika svícemi. Bože, snad ne nějaký student, blesklo mně hlavou. Vzápětí jsem ale zjistil, že jde o recesi související s „pamlskovou“ vyhláškou, kterou studenti nenesou libě. „Pamlsková“ vyhláška vyvolala i ve veřejnosti neobvyklé velké emoce, což je vcelku pochopitelné.

Co děti jedí ve škole, mělo by být zájmem každého z rodičů. Na školách s mládeží pod určitý věk by se neměly v automatech prodávat výrobky obsahující kofein, snad jen s výjimkou čaje. V obložených bagetách a pečivu by neměl být přítomen kečup, majonéza, dresink nebo hořčice. Na mléčné výrobky, pečivo a nesmažené výrobky z masa, vajec nebo luštěnin byly rovněž stanoveny přísné limity obsahu soli, cukru a tuku.

Omezeny by měly být částečně i ztužené tuky, ale i ovocné a zeleninové šťávy s přidaným cukrem, za který se považuje i med nebo melasa. Tím pádem by ze školních bufetů tak zmizely například přeslazené tyčinky, slané chipsy nebo bagety s majonézou. Stanoveným limitům by snad mohly vyhovovat v menším výběru jen některé jogurty nebo třeba mléčná rýže.

Toliko ve stručnosti principy této vyhlášky. Že se po její realizaci „křiví“ ústa většiny „diskriminovaných“ studentů, o tom vůbec nepochybuji. Strava v posledních desítkách let je nesporně doslova nabitá kaloriemi, tedy přemírou nežádoucích tuků a cukrů, což se na zdravotním stavu mládeže již evidentně projevuje.

Je ovšem otázka, jestli uvedené zákazy a vyhlášky budou mít očekávaný efekt. Kdo zná žáky, dobře ví, že ti si budou shánět nezdravé potraviny jiným způsobem. Navíc, je všeobecně známo, že co se mládeži zakazuje, o to oni mívají větší zájem. Jak tedy z tohoto zapeklitého problému ven? Jedno z možných řešení, pravděpodobně marné, by bylo obalamutit mládež.

Sladkost je možné u mnohých výrobků navodit třeba stévií, čokoládový vjem, i když ne dokonalý, karobem. A co se týká kofeinu, tak kolové nápoje jsou jeho obsahem srovnatelné s černým nebo zeleným čajem, i čokoláda ho má v nevelkém množství. Na vyhlášku si vedle základních škol stěžují i víceletá gymnázia, ve kterých plní mladší žáci ještě povinnou školní docházku.

Dovolím si nyní říct na celou tu záležitost svůj názor. Nechť mladí jedí, co jim chutná! Ale mám dvě podmínky: Ať učitele kladou ve výkladu učiva biologie velký důraz na podrobný rozbor nezdravých potravin s jejich možným dopadem na lidské zdraví. A upřednostňují ho před často mnohými zbytečnými a zatěžujícími informacemi, které v praktickém životě nenacházejí většího uplatnění.

To je moje první podmínka. Druhá je stručnější, ale o to důležitější. Každý den by se měl žák či student vystavit několika hodinové fyzické zátěži!

Pak možná nebude recese z atria školy.