Krása neživého

Mineral - expo Zlín 2018

Učíval jsem na gymnáziu biologii. V jejím rámci se ve kvartě probírala i geologie a mineralogie. Tuto disciplínu studenti, ale ani kantoři, většinou neměli, žel, v nějaké velké oblibě. Ideálem přírodních krás byly podle výše uvedených osob spíše rostliny. Přál bych těmto skeptikům, ať už mladším nebo starším, navštívit prodejní výstavu nerostů a šperků v hotelu Moskva ve Zlíně. Zcela určitě by změnili svůj názor. Kromě nabídky jednotlivých vystavovatelů byla tato akce spojena se zdobením svícnů, misek a váziček kamínky, navlékáním korálků, tvorbou mandal z písku a řadou dalších aktivit. Ale to hlavní by se předestřelo jejich očím hned zpočátku.

Spatřili by krásu nevídanou. Ty tisíců nerostů v nejrozmanitějších krystalových tvarech a barvách. Některé z nich vyplňovaly dutiny a vytvářely takzvané geody. Nechyběl snad jeden jediný barevný odstín nerostů, které byly na stolech nebo v krabicích přehledně vyloženy a popsány. Těch křišťálů, ametystů, záhněd i jiných variant křemene bylo nespočítaně. Oči každého z nás musely být uchváceny nabídkou pestře zbarvených vrstevnatých achátů, které jsou vlastně seskupením několika nerostů.

Jeden byl krásnější druhého. Nemohli jsme než obdivovat nádheru drúz fialově zbarveného ametystu, který se mimo jiné používá ve výrobě mnoha ozdob, údajně navyšuje i duševní schopnosti člověka, a tím nachází uplatnění i v lidovém léčitelství. O kousek dál jsme mohli upřít svůj zrak na aragonit, který je sice tvořen jen uhličitanem vápenatým, ale i on dokáže vykouzlit svými tvary nebývalou krásu. U malachitů a azuritů se prohlížející mohli zase opájet zelení či modří měďnatých nerostů či ocenit u drahokamového topazu jeho mimořádnou tvrdost. Tak podobně by se daly posuzovat stovky dalších druhů a odrůd velmi zajímavých nerostů.

Zdaleka však nešlo jen o jednotlivé kameny, ale i o korálky, přívěsky, sošky, stromečky štěstí, svícny z kamenů, tektity a mnohé další. Představivosti se meze nekladly, a tak bylo možné vidět řadu bizarních ozdob z jednotlivých nerostů utvářených. Příkladem mohly být medově zbarvená zvířátka z jantaru, třetihorní to pryskyřice vyvrhávané při mořském příboji na pobřeží. Z jakých vesmírných končin k nám přicházeli poslové v podobě tektitů, tedy vltavínů, to bylo možné jen spekulovat.

Podobně jsme se mohli zamyslet nad miliony let vzdáleného života v podobě prvohorních trilobitů a druhohorních amonitů. No, kam se jenom lidské oko podívalo, tam nacházela naše duše vizuální potěšení. Je až neuvěřitelné, co dokáže i neživá příroda lidským očím nabídnout. Vizuálně velmi zdařilá byla i imitace zlata agregáty pyritů. Sběratelé se pochlubili svými „úlovky“, a to nejenom z našich krajin, ale i ze vzdálené ciziny. Takže i zeměpisci by zajásali nad plejádou názvů desítek zemí, ve kterých byly nerosty nalezeny.

Přiznám se, že já jsem si cenil hlavně neopracovaných nerostů a hornin, ale chápu, že pro účely šperkařské bylo nutno nerosty opracovávat a vsazovat do patřičných forem. A že těch šperků bylo na stolech opět nespočítaně. Jenom těch náhrdelníků, kterých leželo na stolech. Zejména oči přítomných žen byly jejich krásou přímo uchváceny, nemohly se od některých kousků zvláště vydařených svou přítomností odtrhnout. Jako bývalý učitel jsem si však v duchu říkal: Ty desítky hodin věnovaných výuce mineralogie na školách by se snadno daly nahradit návštěvami takových akcí. I tady by totiž platilo známé: „Je důležité slyšet, však významnější je vidět na vlastní oči, a úplně nejlepší si viděné i ohmatat. Takže učitelé by měli doporučovat svým žákům návštěvy takových výstav v co nejhojnějším počtu.

Součástí výstavy byla nejenom možnost koupě krásného nerostu či šperku, ale také příležitost se pokusit losováním o symbolickou výhru. Tou však byla už samotná účast na této vydařené výstavě!