Koronavir - slovník

Koncem letošní zimy se v masmédiích začaly objevovat odborné lékařské pojmy v daleko větší frekvenci jako doposavad. Některé běžně užívané, jiné novějšího rázu. Nebude možná na škodu se nad některými trochu zamyslet. Někdy počátkem března začala tiskem procházet nenápadná zpráva, že se v daleké Číně objevil nový druh viru se závažnými zdravotními následky.

Jakýsi covid 19, kdo vlastně o něm kdy slyšel? Patrně nikdo. Nejspíše jsme nově příchozí informaci nevěnovali větší pozornost, neboť v rozvojovém světě bylo a je virových nákaz hodně. Zbystřili jsme pozornost teprve tehdy, když se onemocnění začalo šířit do celého světa včetně naší země. Po pár dnech některým z nás dokonce začal přebíhat mráz po zádech.

Hrozbou pro lidstvo se totiž stala pandemie, tedy hromadný výskyt uvedené nemoci na území více států řady kontinentů. Záhy nato se začal v populaci skloňovat pojem lékaři běžně užívaný, který řeší počet případů onemocnění ve vymezeném území během určité doby.

Zvýšené pozornosti se následně dostalo pojmu inkubační doba, označující čas od průniku viru do organismu do prvního projevu onemocnění. Pandemie začala progredovat, a tudíž jsme se nemohli vyhnout předpokládaným opatřením v podobě izolace nebo karantény. Šlo o nutnost separace nemocí nakažených jedinců od ostatních vnímavých osob.

Začala být realizovaná zásadní protiepidemická opatření, tedy restrikce, kterými byly nařízeny aktivity nutné k potlačení ohnisek nákazy a zabránění dalšímu šíření choroby. Postupně byly omezovány akce s větším počtem sdružovaných osob a současně vydávány příkazy k nošení roušek na vymezených místech.

Tato opatření se však nesetkala ve společnosti s všeobecnou podporou, a tak hrozilo a hrozí nebezpečí, že se nákaza může v populaci masivně rozšířit. Lidé začali se znepokojením sledovat místa zvýšeného výskytu nákazy, ohniska, byť zprvu jen ojedinělá. Ta však postupem času splývala v jeden kompaktní celek, který vykrýval celou republiku.

Ministerstvem zdravotnictví pracně vytvářený semafor, určený k diferenciaci probíhající nákazy, tak přestával být funkční. Časem se podstatně větší hrozbou stal tzv. komunitní přenos, při kterém dochází k nákaze člověka bez vazby na osoby, které navštívily oblasti výskytu onemocnění.

Že se jedná o mimořádně závažné onemocnění, o tom svědčí číselné údaje o smrtnosti onemocnění, tedy o poměru počtu zemřelých na dané onemocnění k celkovému počtu postižených tímto onemocněním. Smrtnost by se ovšem neměla zaměňovat s úmrtností, tedy ukazatelem, který vyjadřuje počet úmrtí na dané onemocnění ve vztahu k počtu osob celé populace. Hodně se též v posledních týdnech v odborných kruzích operuje s tzv.

Základní reprodukční konstantou (R0) – tedy počtem osob, které se nakazí od jednoho nakaženého jedince. Pokud je hodnota R0 = 2 až 3, pak to znamená, že jeden nemocný nakazí asi další dva až tři lidi. Krajním řešením stávající dramatické situace by se mohl stát lockdown. V praxi se jedná o zákaz nebo omezení volného pohybu osob mimo bydliště kvůli značným rizikům pro sebe nebo pro ostatní. Všechny výše uvedené pojmy naznačují, že lidstvo prochází dlouhým a obtížným bojem proti neviditelnému a zákeřnému nepříteli. Věřme, že bude úspěšný!