Kateřinský jarmark

Kateřinský jarmark

Bylo listopadové, oblohou poněkud zachmuřené ráno. Den zasvěcený jménu Kateřina, pro který by podle pranostiky mělo platit: „na sv. Kateřinu schováme se pod peřinu." Chladem určitě zapůsobil, ale na sníh to počasím v uplynulém pátku příliš nevypadalo, budeme si muset ještě nějaký ten den asi počkat!

Zato v Uherském Brodě na Masarykově náměstí se kolem obelisku Via Lucis – Cesty světla  rozprostřel toho dne již šestým rokem Kateřinský jarmark, ve kterém se desítky a desítky prodejních stánků staly dychtivě vyhledávanými pro tisíce přicházejících brodských i mimo brodských návštěvníků.

Již od rána se davy mladých či dříve narozených spoluobčanů procházely kolem vystaveného zboží a svým zrakem se nemohly nabažit bohatého sortimentu zboží, prostřeného na pultech.

Pochopitelně ne každý stánek byl obležen koupěchtivými zákazníky, hodně totiž záleželo na atraktivitě vystavených výrobků, jejich tvarové rozmanitosti, barevnosti a pochopitelně i cenové atraktivitě.

Někde se kolemjdoucím do očí vemlouvalo to, co se běžně v kamenných obchodech prodává, například textilie nebo cukrovinky, v jiných místech zase nechyběly stánky s bižuterií a „chýšky"s plejádou léčivých mastí a vodiček.

Přirozeně nechyběly chutné valašské speciality, horké kaštany, trdelníky, vše pak doprovázené do našeho chřípí vnikající vůní vařeného, pečeného či jinak chuťově upravovaného jídla.

Před Komerční bankou dokonce visel již napodél rozpolcený vepřík, poblíž kterého se již  v rukou prodejců míhaly nože určené na jeho další porcování.

A ten, kdo se přičiněním chladivého větříku tetelil zimou, našel rychlou útěchu ve svařeném vínu, tedy „svařáku" anebo horkém punči.

O kousek dál byly mlsné jazýčky uspokojeny nabízeným tureckým medem, jinde zase nesměly chybět tradiční perníky v podobě domečků, čertů a Mikulášů.

Dvě půvabné dívky nabízely i dortíky, které sice lákaly k zakousnutí, ale, světe, div se, byly vytvářené z ručníků!!!

Některé návštěvníky tedy více upoutávaly pultíky, které nabízely zboží vyžadující při svém vzniku lidský rukodílný um.Tedy takové, které oslovovaly kolem kráčející tím, co má bližší vztah k přírodě, myslím tím dřevovýrobky, keramické hrnečky a vázy, případně hezké kožešiny, ale s tolerancí skutečnosti, že právě tento den byl vyhlášen za „Světový den bez kožešin."

Nejdéle, přiznám se, jsem se opakovaně zastavoval u stánku s nabídkou výtvorů z kukuřičného šustí, neboť jsem byl udiven fantazií jejich tvůrců. Bylo až neuvěřitelné, co všechno dokázaly šikovné lidské ruce ztvárněním všech těch figurek                         a postaviček v různých pracovních pozicích.

V nedaleké nevelké ohrádce se zase promenovaly ovečky, které se zájmem pozorovaly houfy nadšených dětí.

Avšak na dvou místech jsem se zdržel vůbec nejdéle. Nebylo žel mnoho těch, kteří zde pozastavili své kroky, ale snad jsem se v tomto postřehu mýlil.

U těchto stánků se totiž prezentovala lidská srdce! Mám na mysli stánek terapeutické dílny sv. Justiny s výrobky handicapovaných lidí a pak charitativní stánek Polioplus s nabídkou drobností a prosbou o příspěvek pro lidi postižené ve světě dětskou obrnou.

Mám za to, že právě tato místa na celém brodském jarmarku byla svým způsobem nejcennější, protože nám všem připomínala to, co se nedá penězi dost dobře vyjádřit!

Jméno Kateřina údajně znamená čistá, mravná, a právě u těchto zastavení tato adjektiva platila asi nejvíce.

V odpoledních a podvečerních hodinách byl jarmark obohacen bohatým kulturním programem s vystoupením četných hudeb, folklorních souborů, šermířského klání, aby se posléze na popud pana starosty po krátkém společném odpočítávání rozzářil tradiční vánoční strom.

Spolu s girlandami barevných světel lemujících náměstí tak vznikl v podvečerních hodinách počínajícího adventu pohádkový, již téměř idylickou předvánoční atmosférou prosycený  obraz našeho krásného města.

Jaromír Slavíček