I bez atrakcí pěkná

Bartolomějská pouť

Pouť v Maršově, a v takovém polozapomenutém koutu světa? Vždyť o této vísce kromě lidí z blízkých obcí nikdo snad pořádně ani neví. Je známá ještě tak geologům jako místo mohutného katastrofického sesuvu z roku 1967, ve kterém se po mohutných předcházejících deštích dal do pohybu svah nad vesnicí v šířce čtyři sta metrů a část obce zničil.

A přesto má Bartolomějská pouť v tomto místě svoji tradici. Musel jsem ji navštívit, prostě musel. Obloha byla již od rána silně zatažená, záhy se silně rozpršelo. Ostatně pranostika ke středečnímu sv. Bartoloměji uvádí příchod mračen a zkracování dne, takže až tak velké překvapení by to nemělo být. Ke třetí hodině odpolední se přece jenom déšť zmírnil a já přes zalesněná Rubaniska vyrazil k uvedené vísce. Sjel jsem autem k počátku vesničky a odstavil ho u jedné, chatrně vyhlížející stodoly.

Pak jsem sešel ještě pár metrů po vlnící se silničce dolů, abych vzápětí na návsi spatřil kolem stovky osob, sedících pod rozložitými stany. Tři, čtyři domky, po rekonstrukci již novotou zářící, obklopují zdejší maličkou náves. Tak malou, že auto má co dělat, aby se na ní otočilo. Očím se ještě nabízí torso autobusové zastávky, která však již drahnou dobu svoji funkci pro nerentabilitu neplní. Kousek od ní si stěžuje na svoji osamělost vývěsní skřínka s několika články o pohnuté historii této obce.

Místo svou neokázalostí tak příznačné. Devízou této vísky je však v současnosti právě ten pohádkový klid, rušený jen sem tam zvuky motorové pily či zaštěkáním psa. Toliko o prvních dojmech téměř každého člověka sem v kterýkoliv čas mířícího. Tuto neděli to ovšem bylo o něčem jiném. Náves překypovala návštěvníky, hrající hudba a ruch poblíž historické zvoničky naznačovaly, že pouť vypukne každým okamžikem. Déšť ustal, jakoby i nebesa si byla vědoma důležitosti nastávajícího dění.

Úderem patnácté hodiny započala mše svatá, která se pro věřící stává inspirací pro život. Je pro ně školou lásky, protože si uvědomují, že ve svém životě nejsou sami, neboť kolem sebe mají „bratry a sestry“, syny a dcery Boží. Z úst kněze jsme se posléze dozvěděli mnohé o životě sv. Bartoloměje, jeho apoštolském působení i mučednické smrti. Po liturgickém obřadu byl ke slovu vyzván pan místostarosta Mgr. David Surý, který mimo jiné přislíbil této městské části Uherského Brodu pomoc při jejím zvelebování.

Poté se již ujal mikrofonu ředitel knihovny BB Buchlovana v Uherském Hradišti, pan Mgr. Radovan Jančář, aby přítomným představil svoji knihu zvanou “Maršov, osudem zkoušená dědina“. Ve svém projevu se nám svěřil, co jej vedlo k napsání jeho publikace. A právě kdo jiný, jak pan magistr měl psát tuto knihu? Pochází totiž z Těšova, obce přes kopec, ze které často do Maršova docházel, aby v ní prožíval nejednu episodu svého mládí.

Ano, toto svou historií jedinečné místo si již dlouho zasluhovalo a zasluhuje vydání monografie, která by přiblížila širší čtenářské veřejnosti osudy lidí z tohoto údolíčka, žijících sice v kouzelné přírodní scenérií, avšak životem v dávnější minulosti tak náročné. Publikace pana magistra se tak stává pamětnicí dějů dnes již částečně nebo zcela zapomenutých. Po prezentaci si pan magistr pozval k sobě dva starousedlíky, z jejichž vzpomínek nejednou při psaní své publikace čerpal.

Ti pak ve svých krátkých projevech zavzpomínali na doby minulé, nebývale těžkou fyzickou prací provázené. Přípitek slivovice obou těchto pamětníků s panem magistrem na sebe nenechal dlouho čekat. Pak už se vytvořila u prodejního stolku dlouhá fronta uchazečů o publikaci. V jednu chvíli jsem měl obavu, že se na mě jejím výtiskem nedostane.

Naštěstí se v mých rukou ocitla, a to dokonce s věnováním, které vyznělo kolegiálně, neboť i já považuji tuto ves tak trochu za svou. Pod stany se pak rozezněly řízné tóny dechovky z Velkého Ořechova. Když jsem pak vyjížděl z Maršova ostrou zatáčkou směrem k Uherskému Brodu, tak na západě, nad Buchlovskými kopci se na obloze mezi tmavými mračny objevil pruh modré oblohy.

Jak symbolické to bylo gesto přírody k tomu, co jsme v těch odpoledních hodinách v Maršově všichni prožívali.