Brodské střechy

Brodské střechy

Je vůbec možné déle hovořit o něčem tak samozřejmém jako jsou střechy. Vždyť o nich všichni zdánlivě všechno víme, kryjí přece naše stavení, chrání je před deštěm, mnohdy se pod nimi skrývají i podkrovní místnosti.

Jistě, to je zcela pravda, leč i střechy mají svůj neoddiskutovatelný půvab. Stačí se na ně podívat poněkud z jiného úhlu, nejlépe pak z tzv. ptačího pohledu.

A ten se nabídl našim vzdušným brodským „Kolumbům" na podzim loňského roku. Snímky, které byly při tomto letu pořízeny a které dal veřejnosti k dispozici ing. J. Kment, jsou působivým dokladem toho, že i střechy, obyčejné střechy, jsou něčím, co by mělo budit zájem nejenom našich architektů, ale bezesporu i obdivovatelů krás okolního světa, zejména pak romantiků.

Při pohledu shora se totiž našim pohledům nabízí celá plejáda střech různě tvarovaných a v terénu situovaných. Převládá barva červená, ale už tady se hned úvodem nabízí otázka, proč právě červených, proč naši předkové volili pro tento účel tuto jednoznačně nepřehlédnutelnou barvu?

Na tuto otázku v tento okamžik nedokáži jednoznačně odpovědět. Jen ojediněle je totiž vidět na střechách barva jiná, našedlá, namodralá či jinak barevně laděná.

Tvarově mezi střechami převládají pyramidální struktury, ale i tyto se mezi sebou liší, jsou rozmanité svou výškou, rozměry a samozřejmě orientací v prostoru .

Některé ze střech jsou i ploché, nevím, ale na mě lepší dojem dělají ty „staré" sedlové.

Mnohé ze střech svítí novotou, jiné dávají svým vzhledem pozorovatelům na vědomí, že jsou na svém místě již drahnou dobu. A u těch nejstarších si spíše než zrakem při pohledu shora člověk domyslí, že jsou již  pravděpodobně kryty vrstvičkou mechů, což jim ale vůbec neubírá na zajímavosti, spíše bych řekl naopak.

Mnohá ze střech byla jistě projektována s veškerou důkladností, a to tak, aby i svým vzezřením zapadala po stránce historické do zástavby města, což bylo jistě ohlídáno příslušnými odborníky...

Ale pojďme dál! Soudím, že pouze pohled z „nebes" na město může vložit do lidského oka obraz pestré mozaiky střech, skládanky, kterou tentokráte nevytvořila velebná příroda, ale lidský um. A právě ona mozaika nás nenechává na pochybách, že celé to seskupení střech je něčím originálním, něčím, co vlastně ani nelze napodobit.

A tady snad oprávněně tvrdím, že můžeme být hrdi, že právě tato brodská hra tvarů a barev je svým pojetím a celkovým vzhledem neopakovatelná, a to nejenom výškově dominujícími střechami a věžemi brodských kostelů, ale obecně i majestátností škol a kulturních zařízení. Když k tomuto obrazu zákonitě přiřadíme uličky s řadovými střechami domků a vmezeřenými plochami městské vegetace, tak se nutně musí vytvořit v naší mysli obraz jedinečného uměleckého díla, díla ne vždy minulosti plánovitě konstruovaného, a přece naprosto výjimečného.

Takže ještě jednou ano, střechy nás chrání před nepřízní počasí, ukrývají půdní a někdy i obytné prostory, ale jsou i místy, kde se dešťové kapky bratří a slévají v plošný film, často  kouzelně se lesknoucí  v paprscích zapadajícího slunce.

Kam tedy zamířit závěrem mých slov? Asi k myšlence, že nestačí se jenom kochat krásou měst  procházkami v jejich ulicích, ale je třeba vnímat půvab sídel i jinak, byť i se špetkou nutné představivosti. No a jednou za čas třeba i zrakem ze vznešeně se vznášejícího a plamenem zářícího balonu....

Jaromír Slavíček