Boj o vlak

Boj o vlak

V roce 1915 byla situace na východní frontě nepřehledná. Frontová linie se přesouvala hned na východ, hned naopak na západ. Boje byly vyčerpávající pro obě strany, jak pro Rakušany, tak i Rusy. Že válečnými událostmi velmi trpělo civilní obyvatelstvo, je snad zbytečné připomínat. Nejinak tomu bylo v městečku „Haličské Klobouky“.

O toto malebné město, ovšem značného strategického významu, se přetahovaly ozbrojené síly obou stran již nějakou dobu. Měla ho sice obsazeno rakouská armáda, ale na periferii sídla ve stále větší míře pronikali Rusové s českými legionáři. Tím vznikaly kuriózní situace, že často v nevelkých vzdálenostech od sebe byly vidět uniformy obou válčících stran. Rakušané měli na sobě tmavomodré blůzy, rovněž tak zabarvené polní čepice a kalhoty. Jejich výstroj doplňovala čepice se štítkem.

Standardní zbraní pěchoty byla pětiranná opakovací puška Mannlicher vz. 1895 s přímo taženým závěrem ráže 8 mm. Rusové pak byli oblečeni do polních uniforem, tvořených košilemi, „gymňasťorkami“, a kalhotami. Na přezce opasku měli vyraženou carskou orlici, obuti byli do kožených holínek. Jejich hlavu zdobila čepice, furážka, vpředu s kokardou v barvách „Romanovců“. Legionáři bylo sice oblečeni podobně, ale podle bílo-červené stužky na čepici, mohl každý poznat, že se jedná o příslušníky České družiny.

Na opasku si nesli zásobu munice v kožených sumkách a polní lopatku v pouzdře. Na levém boku pak měli upevněnou láhev s vodou a zásobu jídla v tlumoku, obojí přehozené přes rameno na popruhu. V ruce třímali opakovací pušky, bodák na boku nemohl chybět. Obě strany vysílaly do ulic průzkumné hlídky, aby zjistily situaci. Překvapivé bylo, že obyvatelstvo města zatím nic až tak zlého netušilo. Ba dokonce se dá říct, že lidé se bavili jako ve všední dny, a přitom atmosféra města byla dusná jak před bouří.

Přesto však u ulicích korzovaly ženy, jako kdyby se nemetlo. Copak opravdu netušily, k čemu se schyluje? Budily svými obleky pozornost vojáků i široké veřejnosti. Což o to, bylo se na co dívat, přiznejme si! Jejich korzety, zvonové sukně s mnohými spodničkami splývaly v měkkých záhybech kolem šněrovacích botek až na zem. Secesní blůzy s dlouhými rukávy jim pak dodávaly nepopiratelný půvab. Na hlavách nosily koruny elegance – klobouky či vkusné čepice. Ty si zdobily různobarevnými stuhami.

Rukavičky pak byly jejich dalším nezbytným doplňkem, stejně jako vějíře a slunečníky. Věru, byl na ně pěkný pohled, ale jejich koketování s vojáky obou válčících stran zjevně podlamovalo bojovou morálku obou válčících stran. Vážnosti situace si však naopak byla vědoma starostka obce, která se snažila svým diplomatickým umem přesvědčit průzkumnou hlídku Kubáňských kozáků o nutnosti ušetření města před válečnými hrůzami.

Situace se však náhle začala všem vymykat z relativně klidného vývoje. Zdramatizovala se příjezdem speciálního rakouského vlaku s municí na místní nádraží. Ten se okamžitě stal výzvou pro ruské voje na okraji města. Po krátké poradě se velitelé Rusů rozhodli vlaku zmocnit útokem. Kryti křovinami se přibližovali k nic netušící rakouské stráži, chránící vlak. Pak však padl výstřel, těžko říct z které strany, aby se vzápětí rozhořel úporný boj. Střelba a výbuchy granátů se ozývaly ze všech stran.

Rusové s našimi legionáři, podporováni obrněným vozem, se postupně přískoky dostali až ke konci vlaku. Zmocnili se dokonce jeho posledních vagonů, když v tu chvíli přispěchaly Rakušanům na pomoc posily rovněž s obrněncem. Ten, vybaven kulometem, rozséval smrt na všechny strany. Postupně rakouská vojska Rusy vytlačila z nádraží.

Ti se však nevzdávali, neboť přeskupili své síly a znovu zaútočili. Nastal boj muže proti muži. Válečná vřava byla nepopsatelná. Nakonec se Rakušanům podařilo útok Rusů definitivně odrazit, ale ztráty na živé síle obou stran byly veliké. Obyvatelé kryti zábranami s úzkostí ve tvářích sledovali probíhající neúprosné boje, malé děti hlukem plakaly, jejich matky si raději zakrývaly oči. Nakonec ale boje přece jenom utichly a na čas se do ulic města znovu vrátil klid.

Kéž by tomu bylo napořád!