Bartolomějská pouť

Bartolomějská pouť v Maršově

Měl jsem ji v plánu již delší dobu.

Jenže ráno mě třeštila hlava neuvěřitelným způsobem.

Navíc dešťové kapky bubnovaly jedna za druhou na okenní římsu, což mě až zase tolik nevadilo, nebyl bych totiž jediný, kdo si to tuto změnu povětrnosti přál. I nadále jsou polnosti i lesy proschlé až až..

Leč popoledni jsem už neváhal, nastartoval auto a do Maršova vyjel, i když obloha stále nevěstila, alespoň ta dnešní, pro pouť nic dobrého.

Při průjezdu zalesněnými Rubanisky mně bylo divné, že jsem nikoho nepotkal, nikde nebylo ani živáčka.

Že bych se spletl a pouť se konala jindy? Vždyť na Růžencové pouti v Brodě jsou k vidění tisíce a tisíce občanů

Vjel jsem do vísky a kromě jedné rozvětvené rodiny, sedící na zápraží jednoho domu, opět nikde nikoho.

Naštěstí mně ti dobří lidé oznámili, že pouť se koná, ale začne až ve tři hodiny odpoledne. Uklidnil jsem se a rozplánoval další postup.

No což, podívám se na Enviromentální centrum, nachází se jen kousek cesty nahoru. Zaklepal jsem na dveře centra, stisknu kliku... a nic. Vše zamčeno.

O pouti? Divné... Ale záhy jsem se ťukl do čela. V Brodě se už delší dobu cosi šušká o palácovém převratu na DDM, tak asi proto.

Zamyšleně jsem scházel kolem zuřivě štěkající feny se štěňaty u jedné stodoly znovu na náměstíčko, které se pomalu již začalo zaplňovat přicházejícími hosty.

Na jeden strom poblíž stánku s občerstvením jsem upevnil svůj diplom o hrdinné hruštičce nad Maršovém a nějakou chvíli ho hlídal.

Mezi přítomnými lidmi jsem spatřil mimo jiné  ministryni školství Uherského Brodu paní Mgr.Gajdůškovou, bývalého místostarostu a několik dalších známých tváří, z nichž některé jsem v dávných dobách učil. S jednou bývalou žákyní, nyní paní učitelkou, jsme dali rozsáhlou řeč, ve které jsme posoudili klady i zápory bývalých učitelů na gymnáziu.

Posléze přijel na místo konání v tmavé limuzíně i pan starosta, na něho jsem se usmíval vůbec nejvíce, neboť mně nedávno přislíbil pomoc při vydání mých 40 esejí o Uherském Brodě.

Postupně se u malebné kapličky shromáždilo několik desítek věřících a začala vlastní mše, kterou celebroval.P. Josef Pelc, děkan z farnosti v Uherském Brodě.

Zmiňoval se mimo jiné i o působení sv. Bartoloměje v první křesťanské zemi - Arménií, což mě ihned zaujalo, já tam totiž před 40lety byl!

Je to nádherná, podmanivě exotická země starobylých chrámů, nezřídka vytesaných ve skalách.

Ale nemohu si pomoct, kaplička v Maršově s veškerým dnešním děním překonala svým způsobem i proslulý skalní chrám Gegardu!

V průběhu mše jsem s námahou vystoupal strmou křovinatou strání v prostoru sesuvu nad obec a pokusil se vyfotit v údolíčku se uskutečňující ceremoniál.

Pak jsem sestoupil dolů a co nevidím. Kameramana a paní Hánovou z regionální televize Slovácko.

Kameraman  počal bez prodlení zabírat veškeré dění a v jednu chvíli zamířil oko kamery i ke skupince, kde jsem stál. Proboha ale proč? Že by se natáčel druhý díl Jurského parku?

Paní Hánová  po mně chtěla i několik slov do kamery, ale já raději píšu než mluvím, na škole to ovšem, po pravdě řečeno, bývalo naopak.

Samotná mše byla velice pěkná, a řeknu vám, měla v této poetické vesničce své neopakovatelné kouzlo, byla, řekl bych dokonce, milého, téměř rodinného rázu.

A když v průběhu mše zazněl zvonek na vzhledově dobové kapličce, nabyl jsem pocitu upřímně prožívané lidské pospolitosti, klidu a míru, a vůbec celkové harmonie v tomto svérázném a svým způsobem hezkém koutku našeho kraje.

Po mši jsem vyvedl kroutící se silničkou svoji Felícií k domovu, v Rubaniskách na nepřehledném místě ji pak musel ještě chvíli odstavit kvůli setkání s mojí bývalou kolegyní, doprovázenou manželem, přičemž jsme dali ještě nemálo srdečného vzájemného hovoru.

Mohu jen s radostí závěrem konstatovat, že dnešní zážitek byl jedinečný svou poklidnou a přátelskou atmosférou, odehrávající se v malebném prostředí oázky klidu a pohody – Maršově.

Mgr. Jaromír Slavíček