Zviditelňování

„Zviditelňování"

Co názvem asi rozumím, tuší snad každý. Dodávám známý výrok, že „zviditelňování" je staré jak samo lidstvo. Jde o utkvělou snahu mého „já" dát na vědomí svému okolí, že disponuji něčím, čeho by si lidé kolem mne měli přinejmenším všimnout.

Tento jev je naprosto přirozený už v dětství, ve školkách se přece chlubíme hračkami, pak v době dospívání, kdy chceme upoutat svůj protějšek svými skutečnými či domnělými přednostmi, hlavně asi svým zjevem, ať už přirozeným nebo kosmetikou a textilem navozeným.

Pak samozřejmě „vystrkujeme hlavu"v produktivním věku, kde většině z nás jde o dosažení co nejvyššího stupně v kariérním žebříčku.

V  uvedeném případě se, jak je všeobecně známo, více a razantněji prosazují zejména muži.

Dosáhnout vytčených „zviditelňujících cílů" je dáno jednak geneticky, jednak svou roli sehrává mimo jiné i hladina pohlavních hormonů a nemalý vliv na naše chování má přirozeně i prostředí, které nás obklopuje.

A sledovat řečnická cvičení politiků, potažmo vedoucích pracovníků v jakémkoliv oboru je brilantní ukázkou analyzovaného jevu, je nošením dříví do lesa.

Bez uzardění lze konstatovat, že snaha být viděn, respektive viděna, je tedy naprosto přirozenou vlastností druhu Homo sapiens, je dána, jak již jsem uvedl výše, biologicky s příslušnou společenskou korekcí a jen neznalý věci by mohl na těchto procesech vidět něco nežádoucího.

Na druhé straně extrémní prosazování mého „já" je pro většinu lidí obtížně přijatelné a zde již musí být člověk na pozoru, aby své „zvedání ramen" nepřehnal na úkor ostatních.

Zajímavý fenoménem je ale zviditelňování ve věku pokročilém!!!. Zde již zpravidla nejde zájmově ve větší míře o zisk mocenský a materiální, ale spíše o snahu zachovat si společenské uznání anebo si ho dokonce na „poslední chvíli" vydobýt.

Člověk v pensijním věku jakoby se snažil z ubývajících sil dát na vědomí svému okolí, že ještě není tak úplně na odpis. Pokud zastával v minulosti významnější pracovní pozice, nechce jen tak bez odporu opustit vyvýšené pódium, ztratit společenskou vážnost a uchýlit se do ústraní.

Pokud mu ještě jakž takž přeje zdraví, tak míní dát svými zbývajícími silami na vědomí svoji, poněkud již věkem pozměněnou existenci.

Fyzicky již prakticky každý senior může jen obtížně být konkurencí mladým lidem, na to reálně už nemá, a tak využívá jiných možností se „ukázat", jako například účastí v různých kroužcích, na slavnostech, popovídáním si při nákupech se známými o tom, čeho ještě je schopen, čím byl a už není, snaží se pokritizovat současné poměry ze svého, zkušenostmi získaného nadhledu, no a v neposlední řadě se chápe psacího pera nebo klávesnice...

Má radost, když někdo čte jeho články, ba dokonce ho potkávající občas za ně i pochválí...

Pokud to ale přežene s „jávstvím"ve svých výplodech, tak by mu neškodilo se obrazně, ale i věcně podívat do zrcadla. I já se tudíž nezřídka zastydím a mám chuť řadu svých „dílek," zejména na webových stránkách vymazat!

Jde vskutku o přirozené lidské jednání v tomto věkovém období, ptám se?

Jsem v tuto chvíli trochu na pochybách, někdy mám totiž pocit, že spíše jde o zoufalou snahu věkově se topícího ještě jednou vystrčit hlavu nad hladinu, nadechnout se a vykřiknout „copak mě nevidíte?"

Otázkou je, jestli o ty „výkřiky" ještě někdo stojí.

Ano, je hezké vystupovat v pořadu „ ještě jsem tady", ale nevím, jestli mě se mnou komunikující neberou sice korektně, ale přece již jen tak trochu se soucitem.

Někdy mám i dojem, že ten, kdo mě v osobním setkání zahrnuje chválou, se v tom okamžiku dívá očima stranou...

Lidský život je se dá vyjádřit sinusoidou. Zahrnuje období růstu, má svůj vrchol a sestupnou část křivky. Sestup by měl být pozvolný, plynulý a pokojný.

Pokud se ale někdo snaží nepřirozeně vystupovat opět nahoru, pak je už proti přírodě, ne vždy sympatické a někdy, žel až komické.

Přírodní zákony se nedají obalamutit!

Vše jednou končí a pokora v závěru života je nesporně na místě.

Ono konec konců, omlouvám se, všichni skončíme stejně. Ministři i bezdomovci, ti s diplomy i ti bez nich!

Možná nemám pravdu. Chtělo by to podívat se protějšku do očí!

Mgr. Jaromír Slavíček

09.10. 2021 18:38:36
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 109486
Týden: 363
Dnes: 6
  přihlásit poslední změna: 27.08. 2011 11:13:03