Ztráty a nálezy

Snad neexistuje člověk, který by něco neztratil, vždyť kolik se toho jenom ztrácí v domácnosti. Klíče, brýle, různé doklady atd. Jistě, je to zpravidla jenom na čas, ale i tak je to dost nepříjemná záležitost. Ono takové hledání klíčů dovede člověka hodně naštvat. Většinou se sice naleznou v jiných kalhotách, ale auto mezitím netrpělivě čeká a čeká, a přitom je třeba se urychleně dostavit na objednanou zdravotní prohlídku.

Zajímavé ale je, že při hledání konkrétní věci velmi často najdu i předměty, které jsem již dávno ve své paměti jejich existencí odepsal. Napadá mě, samozřejmě ironicky, nebylo by dobré čas od času něco ztratit, aby se pak při hledání doličného předmětu našly takové, nad kterými člověk již dávno mávl rukou? Ztráty ve venkovním prostředí, ty už bývají ztráty dlouhodobější, nejednou trvalé. Kolik já jenom poztrácel kapesních nožíků, klíčů, dokonce i zlatý prsten.

Ve společnosti se toho ovšem ztrácí mnohem víc, ale to jistě překvapení není. Takové ztráty se často přičiněním policie zjistí až s odstupem doby. S nálezy je to samozřejmě jiné. Ojediněle člověka potěší nalezená bankovka, může být i zamazaná od bláta. Odevzdávat ji na úřadě, no, to by se asi přihlásilo „majitelů“. Zvednout ze země nějakou tu pěti nebo desetikorunu mně ale nedělá problém, i když se tak nestává příliš často. V životě jsem našel i dva mobily, vzápětí se ale ozval jejich majitel, a tak nebylo co řešit.

Jednou jsem v lese nalezl hodinky, ale v blízkosti nálezu se nacházel čerstvě poražený kmen stromu, a tak jsem zašel do blízké obce Březůvky za lesníkem a v nedlouhé době se ocitly u svého majitele. Ano, poděkoval, dříve se totiž děkovalo. Minulou středu jsem našel na ulici u mateřské školky na Mariánském náměstí další hodinky, a podle internetu ve velmi slušné ceně. Na okamžik jsem se zeptal svého charakteru, co s nimi.

Odpověď na sebe nedala dlouho čekat. Zanesl jsem je obden na pokladnu městského úřadu, kde jsem byl podroben očekávanému výslechu. O svém nálezu a jeho odevzdání jsem se podělil s několika známými. Poklepali mně na rameno, ale jeden na své čelo. Mám ještě zbytkový sluch, zdálo se mně tudíž, že jeho lebka při poklepu vydávala dutý zvuk, možná se ale mýlím. Po odchodu z radnice jsem šel nakupovat.

Záhy po příchodu domů jsem zjistil, že jsem v obchodě v nákupním košíku zapomněl, tedy ztratil, velkou čokoládu. Pádil jsem zpět do prodejny Enfin, a ejhle, čokoláda mně byla prodavačkou vydána. Je tedy zřejmé, že nás slušných lidí je v Brodě více. Po pravdě ale řečeno, vrátit hodinky, byť cenné, je jedna věc, vrátit čokoládu druhá.

Těžko říct, jak bych se v tom druhém případě zachoval, chutě jsou chutě, a já zase až tak charakterní jedinec nejsem. A ještě dovětek ke ztrátám, nejhorší je asi ztráta dobré nálady, což se v současnosti děje třeba při sledování událostí u nás či ve světě. Ztrácí ji mnoho lidí, obávám se, že k nalezení ještě dlouho nebude, pokud vůbec.

Bohužel, taková je doba…

11.08. 2022 17:39:18
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 128522
Týden: 309
Dnes: 14
  přihlásit poslední změna: 07.05. 2022 06:54:25