Závist

Závist

Není snad běžnější lidské vlastnosti, jako je závist. Tedy pohoršování se nad tím, co jiný na rozdíl od nás má, či dokázal.

Závist není věkově limitována, vyskytuje se od  batolecích let až po vysoké stáří a končí teprve se zánikem jedince.

Dante Alighieri v Božské komedií definoval závist jako „Touhu připravit ostatní o jejich vlastnictví."

Tomáš Akvinský zase popisoval závist jako „Pocit smutku z cizího vlastnictví."

I Bible odsuzuje závist v desátém přikázání „Nebudeš dychtit po statku bližního svého."

Závist musíme ale odlišovat od chamtivosti, u té předmětem chtění jsou materiální statky, naproti tomu závidět můžeme cokoliv, třeba i duševní schopnosti jiného člověka.

A tak od časného věku závidíme jiným dětem hračky, následně závidíme někomu, kdo ve škole dostal lepší známku než my, anebo byl někým, nejspíše učitelem pochválen.

No a pak s přibývajícími lety přichází zlatý věk závisti, tedy dospělost.

Závidí se úplně všechno, ať je to materiálno či poživačno.

„Jak to, že soused má takové krásné auto, jak to, že si vystavěl nádhernou vilu, jak to, můj milý manželi, že sousedé byli u Jadranu a my pouze na Vysočině?

Určitě škrdlili, jen aby se mohli po návratu chlubit ostatním, stejně není ani zbla pravdy na tom co vykládají o svých zážitcích, určitě si všechno vymysleli."

Co se týče oblečení, tam jsou ve svém závistivém živlu pochopitelně přebornicemi, nic ale ve zlém, ženy..

Ta halenka, co má ta ženská na sobě, jí sice padne., kde ale na to vzala, ta sůva?

Od závisti není pak daleko dalším vývojem této negativní vlastnosti k nepřátelství až k nenávisti.

Závidíme od rána do večera. Závidíme tomu kterému jedinci sportovní či jiné životní úspěchy, vzhled a samozřejmě zdraví.

Proč právě já mám zdravotní potíže a ne ten druhý ?. Taková nespravedlnost!

Závidíme i zahrádkářskou činnost!

Závist může být i ukojena tím, že druhý člověk o daný předmět přijde

„Jak to, že se  tomu našemu známému urodily broskve a nám ne? Podívej se, jak se nám doslova směje do očí tím, že on umí sadařit a my ne!"

Snad mu to ovoce aspoň uschne, nebo jeho výpěstky nějaká plísňová choroba zničí. Nejideálnějším řešením by byly ale kroupy!

Někde se tvrdí, že třetinu života prospíme a celou čtvrtinu prozávidíme.

Závist je nesporně nemoc, je to patologický stav duše. Těžko se jí člověk zbavuje, v řadě případů se o to ale ani nesnaží!

Závist však ničí i tělo toho, kdo závidí.

Vědci zjistili, že závist, cit, za nějž se stydíme a který se proto neprojevuje navenek a hromadí se uvnitř, je ve skutečnosti pro organismus pravým utrpením.

Náš mozek tuto sžíravou emoci zpracovává stejně tak, jako kdyby naše tělo pociťovalo nějakou fyzickou bolest.

Tvrdí se o některých rodinách, že prozáviděly celý svůj život. Celý určitě ne, ale notnou jeho část pravděpodobně ano.

Je ale stejně zajímavé, že závidí i ti, kteří žijí v dostatku či dokonce přebytku a nepochopitelně utrácejí svůj čas uvedenými negativními emocemi.

A pak se diví, že právě toho času jim pak na zbytek života už tolik nezbývá.

Takže závist je jev, kdy závidíme jiným lidem, že jim svítí slunce, že se jim v životě více daří jako nám a snažíme se tuto skutečnost omluvit sami sobě. Přiznávám se ale, že já osobně taky závidím těm, co nezávidí!

Takže slovy klasika - závist, to je odporná jímka našich zklamaných nadějí, nevyzrálých schopností, nedosažených úspěchů a podrážděných tužeb.      Honoré de Balzac

Pravda pravdoucí...

Jaromír Slavíček


09.10. 2021 18:38:36
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 109507
Týden: 384
Dnes: 27
  přihlásit poslední změna: 09.08. 2012 07:01:35