19. zasedání městského zastupitelstva
Když jsem si nalistoval web města, okamžitě mě upoutalo oznámení o 19. zasedání brodského zastupitelstva. Člověk by řekl, no a co na tom? Takových už bylo a bude. To je jistě pravda, ale takové zasedání těsně před vánočními svátky má svoje nepopiratelné kouzlo. Už přečtení programu z tohoto sezení mě nutilo k zamyšlení. O návštěvě Domu kultury tak bylo rozhodnuto. Ihned po usednutí do svého křesílka jsem si všiml na podiu vyložených dárků pro zastupitele.
Ostatně proč ne, Vánoce máme na krku. Samotné jednání započalo kriticky laděnou poznámkou pana Ing. Ladislava Kryštofa ve věci kartiček na parkování. Poměrně dlouho rozváděl svůj problém, ten však byl vzápětí bagatelizován výrokem jednoho z členů Rady. Pak už se začala projednávat činnost Rady města a jednotlivých výborů, což naštěstí netrvalo příliš dlouho. Ke zvýšené pozornosti mně až navnadila pasáž o odměnách pro neuvolněné členy zastupitelstva.
Těšil jsem se na uvedení konkrétních částek, zůstalo však pouze u těšení. Škoda, mívám radost z rozzářených tváří jiných lidí, jsem totiž povahou filantrop. Dalším bodem programu se pak staly návrhy dotací na obnovu hodnotných městských fasád. V tu chvíli se omítka mé usedlosti jistě rozesmutněla. Vytušila, že se na ni zcela určitě v tomto ohledu nedostane, ačkoliv mně už delší dobu dává najevo, že se chystá opadnout. Pojmenování nové ulice v lokalitě Nad Zámkem bylo další předkládanou programovou lahůdkou.
Uvedlo se pouze jedno jméno, a sice pana Stojana, s čímž plně souhlasím. Do budoucna by však měla být opatrnost při pojmenovávání ulic a náměstí jmény osob. Ono se totiž někdy s odstupem doby ukazuje, že dotyčná osoba až tak zase ve svém životě bez závažné poskvrny nemusela být. Následně bylo hodně času věnováno problematice Akvaparku Delfín versus staré „koupelky“. V nastávající diskuzi se hodně angažoval jeden mladý návštěvník z obecenstva, vzhledem „Pirát“, který svými četnými připomínkami čeřil vodu.
Vodní kruhy jím vyvolané se však šířením stávaly stále menší a menší, až nakonec z éteru vymizely úplně. Rušivě rovněž zapůsobilo přistoupení k mikrofonu jistého pana Výmoly, který mimo jiných doporučení navrhoval do budoucna snížení počtu zastupitelů z 27 na 21.
Doposavad jsem měl za to, že největší ticho jsem kdysi zažil pozdě večer v hlubokých lesních hvozdech. Tentokrát jsem se mýlil. Padající špendlík by nadělal ve velkém sále větší rámus. Nebylo možné si v té souvislosti nevšimnout, že se několik zastupitelů po tomto návrhu začalo škrábat za uchem. Patrně se zamysleli. Netrvalo dlouho a došlo i na investiční záměr možného využití podsklepení radnice?
Zvažuje se jeho rekonstrukce a pak zřízení vinotéky či jiného bohulibého zařízení. Ale, proboha, proč tak chtějí zastupitelé činit? Vždyť tam každý rok ve Dnech evropského kulturního dědictví chodí půl města se svými dětmi nahlížet do „pekla“. Těch pekelných sil, kterých je tam k vidění. Toho ohně a kouře. Jenom ať podsklepení konšelé ponechají tomuto původním účelu. Každou chvíli si bude moci někdo z radnice odskočit. V závěru první poloviny odpolední schůze se projednával investiční záměr rekonstrukce starého hřbitova.
Opakovaně jsem se dlouhá léta na radnici přimlouval za vylepšení jeho vzhledu. Takže teprve nyní se na moje slova dostává. Však nebožtíci mají mít strpení, že ano? Po přestávce jednání pokračovalo, ale to už se začalo stmívat.
Musel jsem spěchat domů. V parku, kterým za tím účelem procházím, totiž bývá už za šera dost nebezpečno, i když jsem tam vloni zahlédl strážníka. Zbývá mně ještě na závěr mé reportáže upřímně poděkovat některým zastupitelům za vánoční a novoroční přání, které se již s předstihem objevují v mé poštovné schránce. Akcí bude v příštím roce hodně, jedna významnější druhé.
I zastupitelé vědí, co se sluší a patří.