Vyškovec

Vyškovec

Všechny pozlacené rámy jednou vyblednou a zdi honosných sídel oprýskají,

nemilosrdný čas pokryje nánosy prachu vše to, co člověk v potu tváře kdysi vytvořil...

Naproti tomu příroda znovu a znovu každým rokem ožívá, naplňuje naše duše jarem a dodává energií znaveným tělům.

Naštěstí mnohá místa v našem kraji nabízejí potěšení a pohodu těm, kteří jsou přesyceni kvapícím, mnohdy nelehkým životem.

Nuže tedy veďme své kroky k takovému gejzíru přírodních krás, podhorské osadě Bílých Karpat – Vyškovci!

Zde na pomezí Moravy a Slovenska se nacházejí lokality nebývalých krás a zážitků.

Silnička k nim míří nevysokým zalesněným hřebenem Bílých Karpat, kdy les náhle končí a našim pohledům se otevřou obzory dálav.

Ano, tam v dáli na východě jsou  v modravém oparu k vidění smělé tvary slovenských hor, snad vrcholy Malé Fatry ba možná i Nízkých Tater, pokryté rozsáhlými lesy, kde jsou ještě i dnes domovem vlk či dokonce medvěd.

Na severovýchodě nám zase Beskydy ukazují svou tajemnou tvář, kde prý kdysi zbojník jménem Ondráš bohatým bral a chudým dával.

Můj pohled však patří dolině pode mnou s malebně rozházenými samotami, ve kterých rázovití lidé žili a někdy ještě žijí těžkou prací. Vidíme chudá políčka, olemovaná početnými remízky, ze kterých se ozývá čas od času, zejména pak zjara, zpěv ptáků.

A pak jakoby náhle je „slyšet" ticho, které je jen občas rušené vánkem, který přináší z pozdáli cinkot zvonečků pasoucích se kravek.

Lesy zde se vyskytující jsou již značného stáří, stromy které stojí na jejich okrajích mají trvale větrem nakloněné vrcholky. V podrostu těchto velikánů dokvétají jehnědy vrb a černý bez své mladé listí sklání . A hle, tu zase sojka z místa na místo přelétá a něco hledá.

Nade vším popisovaným se rozprostírá blankytná obloha s několika mráčky kamsi plujícími. Oáza klidu a pokoje v dnešním uspěchaném světě.

Tento kraj není dosud zahlcen turisty, ale ti co přijdou určitě nelitují.

Bohatstvím nade vše jsou zde totiž  květnaté louky, louky které květenou proslavily tento kraj široko daleko.

Orchideje jsou těmi démanty květů, kterých v jiných našich krajinách k nalezení už mnoho není!  Právě zde ony ukazují pozorným návštěvníkům svoji nádhernou „tvář" a jejich růžové či bílé květní plátky v slunci záři se vystavují v pozdním jaru hřejivým paprskům slunce.

Jen kousek dál v trávě zas kosatec se skvěje bizarností svého květu, obklopen vějířem svých zelených listů.

Má-li štěstí bdělý pozorovatel přírody, spatří v podrostu i další klenot podhorských svahů – lilii zlatohlavou či mečík střechovitý. Tyto vzácné byliny však kvetou i na lesních paloucích, skryty nenechavým rukám nezvaných návštěv.

Nechť si jenom tato tajemství naše hory ponechají, o to více budou do našich srdcí zaneseny a budoucím generacím snad opět v pohled dány.

Mnoho dalších přírodních krás ukrývá toto kouzelné údolí. Snad je i dobře, že o nich lidé méně vědí, snad je i dobře , že jen několik vyvolených dokáže v tomto chrámu přírody pokorně pobývat, dívat se, vnímat... a mlčet.

Mgr. Jaromír Slavíček

01.12. 2021 19:00:35
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 111834
Týden: 335
Dnes: 33
  přihlásit poslední změna: 16.07. 2011 21:34:32