Vůně země

Vůně země

Je jen málo lidí, kteří nerelaxují v přírodě ať už v podobě sportu, turistiky anebo práce v zahradě.

Zejména starší občané při jakékoliv příležitosti za příznivého počasí vyrážejí do svých sadů, aby opečovávali stromy, přesazovali květy, pěstovali zeleninu, pleli záhony a vůbec aby se věnovali zeleni jako takové.

A tak je možno vidět mnohé z nás, jak téměř každý vhodný den s hráběmi či zahradnickým nůžkami, pracujeme ve stoje, vkleče, někdy i na žebříku či přímo v korunách stromů.

Ano, jsme národem zahrádkářů. Plné prodejny zájemců o zahradnické potřeby to dokazují den co den.

Proč tak činíme, je v pozadí jenom naše snaha vyzískat zdravé domácí ovoce, natrhat ozdobné kytice do domácích váz anebo se pochlubit  kolem procházejícím jakou že máme upravenou zahrádku

Platí prakticky všechno z výše uvedeného, bezesporu však významný je i jen pobyt na čerstvém vzduchu a snaha něco prostě dělat, nezahálet.

Práce v zahradách probíhají od jara do podzimu a prakticky se v tomto období nezastaví. Vždyť přece víme, něco upravíme a za pár dnů abychom to dělali znovu. Je to  vlastně nekonečná zájmová práce, která nám ale přináší radost a nesporně prospívá našemu zdraví.

Na jaře všechno exploduje svým růstem, voní nespočetnými  vůněmi, vzduch je přímo opojný a optimismus tohoto ročního období se přímo vlévá do našich žil.

V létě začínáme po přírodě vyzvídat, jakéže to bude s nastávající úrodou, obcházíme stromy  a pozorujeme dozrávání plodů naší práce na záhonech.

Jistě, naše představu úrody může narušit ještě celá řada faktorů, nemoci rostlin, škůdci i nevhodné klimatické podmínky často zhatí naše úmysly.

A co podzim?

Není krásné pohlížet do korun stromů jak se vybarvuje ovoce, jak se plní košíky tím, co vyrostlo na našich pozemcích.

Ale čas se nedá zastavit. Přicházejí první  chladná rána a je třeba připravit zem k odpočinku.

A tak se chopíme rýčů a začneme prokypřovat úrodnou zem jako přípravu na rok příští.

Rýče se do země zarývají, obracejí ji, a v tu chvíli zažívá člověk závěrečný tón přírody. Ucítí jak voní půda, ano voní , kouzelně a nenapodobitelně.

Všechny ty mikroorganismy, zbytky rostlin  v půdě přítomné, jako kdyby se s námi chtěly podělit o svůj život pod povrchem, který jsem sice tušili, ale který teprve nyní vůní země vystupuje navenek k našemu chřípí.

Je to vůně přírody, kterou nedokáže napodobit žádná esence kupované v drogeriích, je to vůně, která je známkou současné, ale i následné plodnosti krajiny.

Snad bude platit tvrzení, že dokud budou vonět půdy, nebude to s naší budoucností tak zlé!

Jaromír Slavíček

09.10. 2021 18:38:36
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 109487
Týden: 364
Dnes: 7
  přihlásit poslední změna: 01.09. 2011 16:20:02