Všeználkové

Všeználkové

Kdo jsou jimi? Ale nedělejte se, přece je všichni známe!

Jsou to ti mezi námi, kteří všechno znají, všechno dokáží okomentovat, jejich znalosti jsou prostě evidentně na první poslech imponující.

Můžete se s nimi bavit o politice, o povodních v roce 1997, o stavbě silniční lávky či sazbě DPH, anebo o kvalitě modré indulony, vždy jste vzápětí zahlceni informacemi, argumenty, zdůvodněními, závěry atd.

Pokud se s nimi sejdete ve větším kolektivu u jednoho stolu, dočkáte se bezprostředně monologu všeználků na jakékoliv téma, které je v diskuzi nadneseno.

Všechno je vám do detailu vysvětleno, a pokud se vůbec pokusíte něco protagonistovi diskuze alternativně namítnout, jste jeho výřečností zahnáni do kouta, ze kterého se budete jen velmi obtížně dostávat.

Všeználci se vyskytují ve všech věkových kategoriích, většinou je nalezneme mezi současnými nebo bývalými řídícími pracovníky, u přestřihávání pásek při otevírání nových objektů, a spíše u mužů nežli u žen.

Hodně je jich taktéž mezi učiteli, u nich se ale toto celoživotní rozumování a poučování  předpokládá a toleruje v dobrém slova smyslu.

Všeználek je přirozeně k nalezení i v rodinném prostředí. Neustále poučuje a radí svému partnerovi, co a jak by se mělo dělat, a naznačuje tomu druhému, že v těchto ohledech on šel vždy příkladem.

Všeználek téměř nedisponuje výroky typu „Tak to jsem nepochopil," anebo „To mně není úplně jasné."

Tím by přece popíral svoji všeználkovskou identitu.

Spíše on argumentuje, že vy jste tím elementem, který odmítá přijmout jeho vysvětlení problémů.
Je-li všeználkovi kladen větší slovní odpor, zpravidla zbrunátní, zvýší hlas, a nejednou použije výmluvnou gestikulaci rukou.

Nemusím snad ani dodávat, že všeználek se velice rád sám poslouchá. Někdy je tak unesen vlastním projevem, že zapomene na nápoj před ním stojící, a ten mu pak přirozeně v letním klimatu záhy zteplá.

Co se týče jeho posluchačů, jejich reakce na „slovní průjmy" vše znalého bývají různé.

Ti nejrozumnější si povzdechnou, tiše se zvednou a odejdou k sousednímu stolu. Méně rozhodní jedinci se potutelně usmívají a nepozorovaně pomrkávají na sousedy u stolu.

Musím se ale přiznat, že existují i ti, co nábožně naslouchají přísunu nadbytku informací,doslova svým pohledem visí na rtech řečníka a téměř nedýchají obdivem k producentovi slyšeného.

Nic nemám proti této kategorií posluchačů, pouze si myslím, že tito konzumenti „Pravd" na tom nejsou patrně se svými znalostmi až tak na výši, jinak by nespoléhali na exhibici řečnického samozvance.

Je třeba se ještě zmínit o jedné možnosti zasáhnout do vývoje událostí, a sice takové, kdy začnete všeználkům racionálně rázně oponovat.

Potom ovšem k zajiskření a vznícení zápalné hmoty není daleko a vznik „Velkého třesku" je jenom otázkou času.

Není pak divu, že občas někdo z naslouchajících v návalu emocí pošle samolibého zaníceného řečníka do nepřívětivých míst, což on přirozeně považuje za projev nevděku a agresivity.

A je pro něho typické, že i za těchto okolností se následně pokusí zbývajícím posluchačům objasnit nenadálou situaci a pokritizovat nevhodné chování svého protějšku.

Já nevím, někomu se řečnický alfa samec může zamlouvat, část společnosti má nesporně pro takové jedince pochopení, já jsem ale rád, že existují i ti druzí...

Jaromír Slavíček

 

18.06. 2021 11:37:19
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 103120
Týden: 544
Dnes: 5
  přihlásit poslední změna: 02.07. 2012 16:21:44