Vlárská dráha - vernisáž

Vernisáž výstavy v Bojkovicích - Vlárská dráha

Zcela náhodně jsem ve Slováckém deníku vpravo dole uviděl oznam, že se v bojkovickém muzeu bude konat vernisáž výstavy k 130. výročí existence Vlárské železnice. Je všeobecně známo, že osmičky jsou pozoruhodně propojeny s důležitými a nejednou osudovými událostmi v naší zemi. No, a právě 28. října 1888 byl slavnostně uveden do provozu poslední úsek Vlárské dráhy, a sice z Uherského Brodu do Trenčianské Teplé. Je nepopiratelnou zásluhou pana magistra Tomáše Hamrlíka, ředitele bojkovického muzea, stejně jako jeho spolupracovníků, že se stali iniciátory této unikátní akce, a jak bylo později řečeno, asi jediné tohoto druhu v kraji.

Když jsem v páteční podvečer vešel do prostor muzea, rozsahem nevelkého, uviděl jsem při chůzi chodbami v prosklených vitrínách vystavené až neuvěřitelné množství jedinečných historických předmětů, které mají souvislost s bohatými dějinami Bojkovicka. Ale to hlavní, výstava avizovaná tiskem, se teprve mělo mým očím v následujících minutách svým pojetím nabídnout. V místnosti, do které jsem vstoupil, se již tísnila více jak stovka osob, které přímo „hořely“ nedočkavostí si vyslechnout co nejvíce zajímavostí z dějin železniční dopravy v našem regionu.

K tomu účelu bylo využito každičkého místečka k prezentaci artefaktů dějinně spřažených s železničními kolejemi. Na stěnách byly zavěšeny obrázky historických lokomotiv, těch známých parostrojů, které již zdáli svým kouřem oznamovaly svůj příjezd do železniční stanice nebo zastávky. Pozornost upoutávaly i fotografie znázorňující jejich průjezd krajinou podél rozdrobených políček a prostých selských stavení. K zamyšlení nás vedly i fotkami zdokumentované tváře tehdejších železničních zaměstnanců, ať už výpravčích, signalistů, ale i prostých dělníků.

Ale nejenom obrazové materiály, velký zájem návštěvníků budily i vystavené signalizační lampy, reflektory, ukazatele, plechové názvy zastávek, dobové stejnokroje či kancelář výpravčího s jeho pracovním stolem a na něm uloženými výkazy. Pokud pak člověk sklopil oči k zemi, nemohl mu uniknout pohled na metrovou výseč kolejnice či na dřevěný, dehtem prosycený železniční pražec. A to nemluvě o mimořádně krásné ukázce práce modelářů v samostatné místnosti. Samotná vernisáž pak započala úvodními slovy ředitele muzea.

Pak se již ujal slova protagonista akce, pan Karel Urbánek, který byl dlouhá léta zaměstnán na Vlárské dráze jako výpravčí a přednosta stanice. Svůj obsažný, tématu zasvěcený projev rozdělil do několika úseků, oddělených procítěnými hudebními vložkami. Zprvu nás seznámil s velmi náročnými podmínkami při stavění Vlárské dráhy, kdy dělníci často jen pomocí lopat, krumpáčů a dřevěných koleček budovali násep a na něj ukládali koleje. V další části výkladu jsme se dozvěděli, na jakém principu kdysi fungoval železniční provoz.

Možná se nejeden z nás v těch chvílích svými myšlenkami přenášel do dějových scén filmu Přednosta stanice. Pan Karel Urbánek nás v dalším průběhu vernisáže seznámil s velmi odpovědnou prací výpravčího, ale i navazující činností výhybkářů, kteří měli za úkol na stavědle přestavovat výhybky. Postupem doby se ale podle řečníka přece jenom stále více na železnici prosazovala elektrifikace provozu, která vedla k dokonalejšímu zabezpečení dopravy. V současné době již výpravčí z většiny stanic vymizeli a doprava je řízena z centrálního dispečinku v Přerově.

Po ukončení nesporně zajímavého výkladu jsme začali obcházet jednotlivé exponáty, hlavně si pak prohlížet již výše uvedené dobové fotografie. Z návštěvníků se vytvářely hloučky, ve kterých se živě diskutovalo o tehdejším dění na železnici, které se již vzpomínkami pozvolna noří do hlubin zapomnění. Aby se tak nestalo v plném rozsahu, o to se právě plně zasloužila vydařená výstava.

Podle slov pana ředitele muzea v závěru vernisáže, bude na ni v brzké době navazovat beseda, ve které se její posluchači budou moci ještě více dozvědět o železnici, která byla a je tak bytostně spjata s našim krásným krajem a životem lidí.