Věnováno knize

Kniha

Kniha je svazek papíru, popsaný nebo potištěný, opatřený vazbou. Je současně i literárním dílem nebo části díla. Má různou velikost, barvu i tvar..

Toliko údaj z Wikipédie.

Je ale opravdu kniha jen kouskem neživé hmoty, která se čas od času vytahuje z regálů, aby poskytla zájemci příslušné informace?

Jistě že ne, kniha je přece doslova uměleckým dílem, je souborem myšlenek, které chce její autor předat  čtenářům, podělit se s nimi o své názory a zážitky s přáním, aby se s nimi případně i určitým způsobem identifikovali..

Už tím, že si čtenáři vybírají autorovu  knihu, naznačují zájem o vybrané téma a jejím pročítáním mu předávají i svoji důvěru.

Tvůrce knihy si zajisté předem pečlivě promýšlí její účel, přemítá, co by jeho dílo mělo obsahovat a v jakém významovém pořadí. Jeho myšlenky se postupně spřádají a vytvářejí literární gobelín nejrozmanitějších tvarů a obsahových dějů!

Autor vkládá do knihy svoje já a píše ji nepochybně nejenom svým rozumem, ale i svým srdcem.

Kniha nejvíce přitahuje své zájemce již jménem a věhlasem autora, samozřejmě i tématem, které nabízí, ale nezřídka nás upoutá i svou vazbou, obalem, ba dokonce, světe div se, i specifickou tiskárenskou vůní. To podstatné, to co nás všechny zajímá, však nese ve svém nitru, obrazotvornosti a celkové náplni.

Kniha nemůže být však jenom symbolem vzdělanosti, ale je třeba, aby byla i nositelem takových idejí, které mají oslovit co nejširší veřejnost.

Nelze však v této úvaze opomíjet i ty, co dali knize formální podobu, tedy tiskaře, ilustrátory.a vůbec všechny ty, co se na úpravě knihy více či méně podílejí.

Člověku je někdy až trochu líto, že mnohé knihy záhy po svém vydání končí v policích a často dlouho a netrpělivě čekají na své potenciální příznivce.

Některé z knižních děl nejsou ze svých úložišť vytaženy drahnou dobu, postupně jako všechny věci stárnou, pokrývají se nánosy prachu a bohužel, časem i upadají  do zapomnění.

Naštěstí u řady knih platí totéž, co se říká o vínu. S přibývajícími roky nabývají na kvalitě, na své důležitosti a stávají se cennými literárními skvosty.

Nerad hovořím o finanční hodnotě knih. Je dána mnohými faktory a nezřídka svou výší od jejich nákupu i odrazuje.Navíc plně nevypovídá o skutečné hodnotě vydaného knižního díla.

Je nošením dříví do lesa, když uvádím, že často zaprášená a někdy i potrhaná kniha je daleko hodnotově cennějším artiklem, než obsažná díla bez invence.

Je převeliká škoda, že dnešní mládež přechází při získávání informaci  k moderním, netradičním sdělovacím prostředkům. Žádná televize, Internet, ba ani kniha v elektronické podobě totiž nemůže nahradit knižní dílo v klasickém pojetí.

A co říci chvílím, ve kterých bereme knihu svého přání do rukou?

Už celý obřad čtení je něčím, co se dá obtížně napodobit – vždyť samotné otevírání knihy, pročtení úvodní kapitoly, pozvolné listování knihou, procházení jejich řádků našim zrakem, krátká či delší zamyšlení nad sdělenou informací, ba i zavírání knihy a její ukládání zpět do police, je něčím krásným a oduševnělým.

Kniha nás provází celý život, často až do vysokého věku.                                                                                                         Je naší přítelkyní, je naším rádcem. Je něčím, co nás  i v době nemohoucnosti osloví, zklidní, případně dodá nezbytnou sebedůvěru.

Buďme rádi, že jsme obklopení knihami. Zvýrazňují svět kolem nás, sbližují nás s ostatními lidmi a nedovolí, abychom se utápěli v samotě a beznaději.

Takže když bereme knihu do svých rukou, zahřeje třeba jen neznatelně naše prsty a posléze určitě i naše srdce.

A to je asi v lidském životě to nejdůležitější!

Mgr.Jaromír Slavíček

kniha

pokorně přijímám knihy pozvání

s úctou se nad ní mé oči naklání

něžně listuji stránku za stránkou

mnohé příběhy záhad pohádkou


slůvko za slůvkem můj zrak míjí

moje myšlenky v představách žijí

nořím se pozvolna v tajemno děje

který tak lehounce k řešení spěje


knihy divů světa neznámo střádají

poutavé v paměť vánkem vkládají

dávat jiným radost nádhery úmysl

je krystalu krásy vzletem v naši mysl


oko zaslzí, pak ve slunci úsměvu

řádek za řádkem v náručí údivu

duši provází touha lesku souznění

kniha nás vede pěšinkami poznání


když otevrou se duše smutku brány

to ona hojí nevlídného osudu rány

v jiné doby čtené rozzáří naše tváře

když jarem se rozprostře květů záře


kniha je všech dobrých lidí posláním

do ráje srdce citů sladkým vcházením

mnohý z nás svůj čas knihám zasvětí

a ony se stanou životů věčnou pamětí...


JaS

09.10. 2021 18:38:36
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 109488
Týden: 365
Dnes: 8
  přihlásit poslední změna: 14.02. 2013 15:10:37