Večer učitelů

Červnový den

Obyčejný, a přece jiný!

Den, kdy se učitelský svět na závěr školního roku tradičně setkává v parkové restauraci Balkán, aby krátce po letním slunovratu vnesl radost do myslí shromážděných..

A právě proto k tomuto stylovému podniku během čtvrtečního odpoledne pozvolna kráčeli ti, jejichž posláním je výchova naší mladé generace, ale vůbec všichni, kteří mají den co den naše dospívající na očích.

V rukou nesli kytice a tašky s drobnými dárečky...

Komu že byly tyto určené?

No přece těm, kteří slaví v těchto dnech a týdnech svá významná narozeninová výročí, takzvané kulatiny

Už před restaurací rozkvetly mezi střetávajícími se první úsměvy, už v těchto chvílích zněla parkovištěm milá slova na uvítanou.

A co teprve, když se na očích objevili i ti, kteří nebývají až tak často při těchto příležitostech k vidění.

A tak nejednou bylo možné  spatřit kamarádské plácání po zádech, doprovázené přečetnými stisky rukou, kterých by nikdy, a to ani při jiných příležitostech, nemělo být dost.

V průběhu školního roku zajisté dochází k situacím, kdy člověk podléhá nedobré náladě, ale při takových to setkáních se chmury rozpouštějí jak ledové krystalky na jarním slunci.

Trojice oslavenců uvnitř podniku již přejímala do svých rukou nejenom nádherné květy a dárkové drobnosti, ale především do svých duší hřejivá slova, která byla adresována lidem, ke kterým pociťujeme úctu a uznání za jejich celoživotní pracovní nasazení a lidské konání.

Člověk si v těch chvílích nemohl nevzpomenout na téměř vždy pozitivně naladěnou Vlastu, na rozvážnost a obdivuhodný nadhled Petra, a hlavně na kuchyni gymnázia, perfektně dlouhé roky vedenou paní Danou.

Školní kuchyni, která nemá v našem městě chuťovými vlastnostmi jídel prostě konkurenci.

Všichni tři oslavenci jako kdyby vzhledově ani nestárli.

Jak to dělají, nevím.

Možná je to právě tím jídlem.

Netrvalo dlouho a v prostorách restaurace, tedy v jednotlivých komnatkách, se vytvořily zájmové skupinky, které živě diskutovaly o všem možném, učitelská témata samozřejmě nevyjímaje.

U dříve narozených se přirozeně vzpomínalo na uplynulá, zážitky tak bohatá léta.

Na stolech bylo sice přichystáno chutné a bohaté občerstvení, ale tomu jako kdyby přítomní zatím dávali košem.

Bylo totiž si co navzájem sdělovat.

Ale to už se režie programu ujala podle očekávání Ivona , kdo také jiný, se scénkami a pečlivě připravenými popěvky.

Bylo půvabné pozorovat, jak se dokáží mladé kantorky v předváděném divadelním představení herecky odvázat.

Vidět je v převlecích po čtyřech a na kolenou prožívat jim svěřené jednotlivé role, tak to byla, věřte mně, pastva nejenom pro moje oči.

Říkal jsem si v těch okamžicích, měli by je vidět studenti gymnázia, asi by začali trpět komplexy méněcennosti.

Na stolech se objevily první gulášky, kuřátka a jiné dobroty, sem tam člověk sáhl po i zákuscích, ale i s plnými ústy bylo pořád si o čem povídat.

Nejednou od bohatě prostřených stolů zazněl i zvonivý smích. Kdo ví na čí úkor, ale i tak to bylo vše slyšené a viděné velmi sympatické.

Tu však od baru zazněly hudební tóny. Zprvu nesměle, později stále častěji na tanečním parketu začaly shromaždovat tancechtivé učitelky, a nejenom ony.

Jejich zastoupení se možná v průběhu večera měnilo, leč prakticky nikdy mezi nimi nechyběla Ivona se svým nenapodobitelným temperamentem, čili doslova ohněm v těle.

To ona byla hvězdou tanečnímu vesmíru, my ostatní pak kolem doprovázejícími kroužícími planetami.

Bylo poutavé sledovat její vlnící se její šat, který nejednou odkrýval to, co nesporně přitahovalo přítomné mužské oči.

Štíhlé nohy, kterým prakticky nikdy nebylo dopřáno oddechu.

Jen na chvíli jsme my všichni křepčící vraceli ke stolům pro nějaký ten hlt osvěžující tekutiny, abychom se a znovu objevovali na tanečním parketu před vynikající hudební skupinou.

Ale i ti, co z nejrůznějších důvodů setrvávali mimo taneční reje, si měli jistě o čem povídat, co a koho hodnotit.

A tak to má být. Jsme jenom lidé, ne, mýlím se, my jsme učitelé, to je víc, nám je svěřená nezastupitelná role výchovy.nastupující generace

Sluníčko ten den neukázalo svoji přívětivou tvář, ale něco jiného, stejně tak cenného, ho zastoupilo v nitru všech nás přítomných..

Ten večer ho nahradily gejzírky radosti, pohody a tolik a tolik potřebného lidského souznění

Když jsem před půlnocí vycházel z restaurace  a šel ke svému domovu kolem melancholicky rozsvícených parkových světel, měl jsem pocit krásně prožitého červnového večera..

Díky!

Jaromír

18.06. 2021 11:37:19
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 103121
Týden: 545
Dnes: 6
  přihlásit poslední změna: 28.06. 2013 13:10:07