Valentýnský polibek
Tak máme Valentýna přede dveřmi, ale co to říkám, on už sahá po klice.
Že jde o svátek zamilovaných, to je snad zbytečné dodávat.
Nemyslím si však, že v současné době tento svátek až tak zakořenil v naší společnosti. Byl spíše introdukován, tedy vnesen do našich duší odjinud, což je všeobecně známo.
Proč by ale měl člověk čekat s projevy lásky až na prosluněné květnové dny, na roztoužené chvíle pod rozkvetlými třešňovými větévkami, viďte?
Může být přece Valentýn brán jako jakási předehra pozdějším a rozsáhlejším hrám lásky mámivé. .
No ale nyní k nastávajícímu svátku!
Opět se budou kupovat a už kupují kytičky v květinářstvích, drobné i větší dárky, srdíčka v jakékoliv podobě, plánují se společné slavnostní večeře a přemýšlí se, jak udělat tomu druhému, milovanému, co největší radost.
Projevy vzájemné přízně jsou, jak známo, velmi rozmanité, a to nejenom v našem podnebním pásu. Eskymáci a domorodci na Nové Guinei si při setkání třou nosy o sebe, což zejména u zmrzlých nosů Eskymáků může být docela pozoruhodné. Ale tam asi nejde vždy jenom o lásku mezi mužem a ženou.
U nás se většinou jedná v případě milostných citů o vnášení něžných a vlahých pohledů do očí protějšku, vřelého stisku jeho rukou, šeptání milostných slov do oušek milovaného, hlazení, a tak podobně.
Nejvýraznějším projevem lásky a radosti z blízkosti milovaného člověka je však bezesporu polibek.
O Valentýnském polibku se ale zase až tak příliš nemluví, v zimní povětrnosti líbání asi nepatři mezi ty největší slasti
Je třeba si navíc uvědomit, že tato forma vyjadřování vzájemných sympatií je zažitá většinou pouze v Evropě. V jiných částech světa je to s polibky poněkud složitější.
V Číně a Japonskou je polibek vnímán na veřejnosti krajně nelibě, v islámských zemích by pak mohlo jít jeho realizací téměř o život.
Ale i jinde na tyto projevy lásky nahlížejí velmi kriticky. Překvapivě i tam, kde bychom to příliš nečekali.
V Americe abyste měli povolení na veřejné vyznávání přízně druhému pohlaví, a zdaleka nemusí jít jen o polibky, mohli by vás totiž obvinit z harašení se všemi důsledky.
Ale vraťme se do Evropy, polibky oplývající! V některých jejích částech dokonce rozlišují několik forem polibků, jakési jejich varianty.
V Německu se údajně dá vyjádřit polibek až 30 slovními výrazy. Tomu nevěřím, to aby člověk zhodnotil proběhlé splynutí rtů s překladovým slovníkem v ruce, aby pak v případných dalších těchto kontaktech nedocházelo k omylům.
Ve Francií je každý polibek polibkem francouzským, bez ohledu na techniku jeho provedení.
Rovnou k věci jdou pak Italové, ti prý líbají tak obratně, že se při polibku jedním okem dívají na vás a druhým zkoumají výstřih nedaleko stojící servírky.
Kdesi se uvádí, že se polibkem dá spálit až 30 kalorií, prý se při něm zapojuje 29 obličejových svalů, posiluje se imunitní systém a podobně.
Obávám se však, že těmito bezesporu zajímavými údaji se líbající příliš nezabývají.
Ostatně, a myslím si, že se mnou budete souhlasit, nejhorší by bylo, pokud by se z vyznávání lásky jakýmkoliv způsobem, tedy i polibky, stala věda.
To by jistě byla neodpustitelná degradace nejvzácnějšího lidského citu, tedy lásky.
A proto, pokud nastávající svátek uznáváme, přece jenom bude nejlepším projevem lásky k druhému kytička, případně malý, ale přitom vkusný a srdce zahřívající dárek.
Vůbec možná „nej“ by mohlo být vlastnoručně namalované srdíčko, ve správný čas a na správném místě předané do rozevřených dlaní!
Jaromír Slavíček