Valentýn

Valentýn – svátek zamilovaných

Lidé jsou už takoví, těší se jako malé děti na blížící se svátky, ať už jsou to Velikonoce, První máj, Růžencovou neděli anebo naše duše oslovující Vánoce.

Svátky jsou prostě časem, který je příjemným vybočením z našeho všedního života a dává nám alespoň na chvíli možnost zapomenout na běžné každodenní lidské starosti.

Přiznejme si ale, že vůbec nejkrásnějšími v našem životě jsou svátky, ve kterých můžeme projevit lásku a úctu k těm, které milujeme.

A právě jedním z takových toužebně očekávaných dnů je nyní v polovině února přicházející svátek Valentýna, který nám dává jedinečnou příležitost plnou měrou vyjádřit své city milované osobě.

Nemá u nás příliš dlouhou tradici, je totiž původem z anglosaského světa, i když jeho kořeny musíme hledat až v dávných antických dobách.

Kdo ale vlastně byl Valentýn?

Legendy, které se ho snaží veřejnosti znalostně přiblížit, se navzájem poněkud liší. Asi nejpravděpodobnější je z nich ta verze, která uvádí, že to byl v římské době kněz, který přes přísný zákaz oddával milenecké páry, neboť ženatí muži se nemuseli účastnit bitevních vřav.

Byl za tuto činnost uvězněn, ve vazbě dostával řadu děkovných dopisů od těch šťastných, které sezdal, a on sám z ní posílal milostná vyznání dceři žalářníka, kterou miloval. Odtud asi „ psaníčka od Tvého Valentýna."

Byl tedy mnoha lidmi milován a tím se posléze dostal do povědomí lidí jako člověk, který proslul láskou a šlechetnými činy ke svému okolí.

Ale nechejme těchto historických úvah a věnujme se současnosti!

Ať je tomu tak nebo onak, 14. únor je očekáván zejména u mladé generace jako den, kdy je možné vyznat milovanému  protějšku často i originálním způsobem svou lásku a dát mu na vědomí, že ho máme nade všechno rádi a těšíme se z jeho bezprostřední blízkosti.

V dnešní tak uspěchané době mu můžeme dát najevo svou náklonnost rozmanitými způsoby, technické nevyjímaje.

Můžeme zašeptat sladká slova do éteru prostřednictvím mobilu, můžeme poslat SMS, jejíž řádky příjemci vetknou slzy dojetí do očí, ale přece jenom asi většina z nás dá ve vyznávání svých citů přednost tradičním zamilovaným psaníčkům, vytvarovaných do podoby srdíčka s několika milými větami nebo ještě lépe veršíky.

Avšak daleko vhodnější jsou přece jenom přímá setkání, při kterých  ke slovům lásky připojíme kytici anebo dárek, o kterém tušíme, že udělá vyvolené osobě radost.

Pak zcela určitě dozná naše nitro i v současných prochlazených dnech hřejivého pocitu toužebně očekávaného souznění.

Je ovšem veřejným tajemstvím, že někteří muži se cítí v tomto dni tak nějak nesví, přičemž docela přesvědčivě argumentují, že láska se má tomu druhému dávat najevo po celý rok a nejenom tento den.

Ženy sice tento názor sdílejí, ale přece jenom by chtěly v těchto hodinách hmatatelnější důkaz rozvíjejícího se vztahu, prezentovaného očekávanou kyticí růží anebo pozvánkou na romantickou večeři, doprovázenou intimním osvětlením.

Někdy přece stačí tak málo, aby se tomu druhému rozbušilo srdíčko, aby jeho ruce spočinuly na našich s láskyplnými pohledy obou milujících.

Vím, o lásce byly již napsány tisíce stránek, asi už nelze vymyslet mnoho nového, neomšelého, ale nic nesvědčí o vroucím vztahu více, jako právě ty podané ruce a rozzářené oči nám blízkého člověka.

Navíc platí, že milovat není jen mít rád, milovat je i věřit, odpouštět a znovu vyjít vstříc, milovat znamená rozdělit duši i srdce.

Jistě, mluvit v únoru o lásce je v našich končinách přece jenom poněkud neobvyklé, časově méně přijatelné.

Ale měli bychom si uvědomit, že tam daleko na jihu, odkud pochází pověst o sv.Valentýnu, přichází jaro přece jenom časněji jako u nás.

Možná, že již v těchto dnech ve Středomoří začínají ve větvích stromů trylkovat ptáci a vyznávat takto svým družkám píseň

lásky.

U nás jsme spíše zvyklí svoje city ve zvýšené míře projevovat až pod rozkvetlými třešněmi či při procházkách sluncem zalitými jarními loukami.

Ale kdo z nás má vytříbený sluch, možná, že i v těchto chladných dnech přece jen již uslyší v korunách stromů  ptačím štěbetáním první, byť nepatrné známky blížícího se období gejzíru probouzejícího se života.

Přejme si tedy, aby i tento svátek zamilovaných v našich dosud sněhem a mrazem obemknutých krajinách se stal chvílemi rozhořívajících se citů k těm, které milujeme celým svým srdcem, celou svou bytostí!

láska

je nejkrásnějším člověka citem,

kdo potká ji, Amorem tne sebe,

kdys lidstva pradávným mýtem,

poutá srdce obručí rozkoše nebe


zastře oči závojem sladkého medu,

v jejím područí jeví se svět krásným,

zbaví nitro lidí zla obsažného jedu,

pro trpící stává se lékem spásným


mysl milujících tone v roztoužení,

slzami něhy jsou duše vykoupeny,

nic krásnějšího mezi lidmi není

láskou jsou každé oči pohlazeny


to ona rozzáří tváře blízkých bytostí,

jí rozezní se zvonky harmonie snění,

zažehne plamenů záře svíce radostí,

a navždy s ní setkání člověka změní

 

Jaromír Slavíček

19.10. 2021 14:37:11
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 109769
Týden: 382
Dnes: 34
  přihlásit poslední změna: 15.02. 2013 07:20:12