Uherský Brod-příroda

Přírodní poměry města

Uherský Brod a jeho okolí není jenom krajem Komenského, ale také malebnou krajinou s mnoha pozoruhodnými přírodními krásami.

Pobytem v přírodě docílíme i pocitu sounáležitosti k rodnému kraji a tím i žádoucího vlastenectví.

Nemo patriam amat, quia magna, sed quia sua est. - Nikdo nemiluje svou vlast proto, že je velká, ale proto, že je jeho.
Seneca mladší

Uherský Brod – geologie a geomorfologie

Město Uherský Brod leží na svazích Lysé hory v nadmořské výšce v rozpětí 208 - 297 m. Při bázi farního kostela je jeho nadmořská výška 230 m.

Je orientováno do klimaticky příznivých jižních směrů a má panoramatický vzhled mírně konvexního (vypuklého) tvaru s nevelkými úžlabními depresemi na východní a západní periferii města.

Geomorfologicky je řazeno doVizovické vrchoviny, konkrétně podcelku Hlucká pahorkatina s okrsky Prakšickou vrchovinou v jeho severní části  a Uherskobrodskou kotlinou u řeky Olšavy.

Město je obklopeno nevysokými zaoblenými kupami přibližné nadmořské výšky 300 – 350 m  – Černá hora, Myšince s Oborou a Královem.  Měkký reliéf okolní krajiny je dán malou odolností zde přítomných snadno zvětrávajících pískovců a jílovců račanské jednotky magurského flyše třetihorního, konkrétně pak paleogenního stáří.

Flyš = jednotvárné střídání vrstev pískovců a jílovců.

Přirozené výchozy výše uvedených hornin jsou na území města zřídkavé, nejspíše  se o jejich existenci přesvědčíme u terénních výkopů při stavbě nemovitostí a inženýrských sítí. Z výše uvedených sedimentárních hornin jsou však často budovány „sokly“ starších domů, pěknou ukázkou je i brodská kašna, městské hradby, ale i základy místních kostelů a sochy svatých.

pískovec

Pískovec je usazená zpevněná hornina, zpravidla v různých odstínech žluté barvy, ale vlivem příměsí může být jeho barva i našedlá, načervenalá apod. Je málo odolný proti erozi, a proto snadno a relativně brzy zvětrává, což lze příkladně dokumentovat na městských hradbách. Z pískovců je nejvíce zastoupena jeho glaukonitická forma a z jílovců je běžnější vápnitý jílovec.

 

 

 

Glaukonit = křemičitan hlinitodraselný zelenavé barvy.

Jílovec je oproti pískovci tvořen jemnějšími částicemi opět převážně se světlejším zabarvením. Často svou strukturou přechází do jílovitých břidlic s typickou destičkovitou odlučností. Jílovec s karbonátovou příměsí se nazývá slínovec a bývá šedých až namodralých barev.

Tyto dvě horniny, respektive jejich střídání, jsou v našem regionu nejběžnější.  Současně je třeba studentům předložit k nahlédnutí i vzorky andesitu a vápence, tedy hornin, které jsou, byť v menším rozsahu, na území regionu rovněž přítomny.

slínovec

Jílovité horniny špatně propouštějí vodu, v terénu jsou překrývány čtvrtohorními - kvartérními - písčito-štěrkovými sedimenty a při povrchu těžkými jílovitými hlínami, které mají při patřičném sklonu terénu po větších srážkách tendenci k sesuvným pohybům.

Tuto skutečnost je možné si ověřit v brodských vinohradech, kde v nedávné minulosti mírné sesuvy narušovaly stabilitu zahradních domků. Ale i v samotném městě, hlavně pak u starších domů, jsou pozorovatelné trhliny v jejich zdivu, v jiných místech zase podezdívky plotů jeví náklon ve směru pohybu svahu.

Unikátním příkladem těchto zajímavých půdních pohybů je však sesuvné území v části Uherského Brodu - Maršově.

Právě tam se v šedesátých letech minulého století dal do svahového pohybu celý komplex promáčených hlín na kluzkém a nepropustném flyšovém podloží, což vedlo k destrukci řady domků k silnici přiléhajících.

opilé stromy

I když se tento plošný sesuv v dalším období stabilizoval, do dnešní doby jsou ve sledovaném území patrny zřetelné terénní vlny. V uvedené lokalitě došlo tímto procesem i k náklonu stromů, které se sice růstem v dalších letech opět napřímily, ale jejich kmenový ohyb je i v dnešní době zřejmý – říká se jim opilé stromy.

 

V těchto souvislostech je třeba upozornit, že u plánované urbanizace je nutný důkladný geologický průzkum v místech předpokládaných staveb, měly by mít hlubší základy a vyhýbat se svým založením většímu sklonu svahů!

Maršov – geologie, geografie

Samotná tato část Uherského Brodu není příliš rozlehlá, je dobře přístupná pěšky i  dopravními prostředky a je v ní umístěno moderní enviromentální centrum.

Na poměrně malém prostoru je možné vidět zajímavé exempláře rostlinného i živočišného světa a ve vlastním sídle i ukázky toho, jak naši předkové na vesnici dříve hospodařili.

Kuriozitou této lokality, jak již bylo uvedeno, je poměrně velký plošný sesuv, který je dnes z větší části zarostlý bujnou vegetací.

Nad Maršovem v hřebenové části jsou k nalezení místa s impozantním rozhledem, což samo o sobě je dostatečnou odměnou přicházejícím.

První zastávku lze zvolit na plošince při výjezdu z lesního komplexu Rubaniska, kde bylo možné zaparkování mikrobusu.

Na uvedeném místě, na okraji přilehlého dubového lesa, zaujme pěkný výhled na obec Velký Ořechov, ale i oblast Komonecké  vrchoviny s Komoncem a Kláštovem coby nejvyššími vrchy Vizovické vrchoviny na obzoru.

Druhá zastávka se dá uskutečnit v první ostré zatáčce při sjíždění do obce, kde se po levé straně nacházel křovitý porost slivoní - trnek s předpokládaným výskytem motýla bourovce trnkového, ale i dalších chráněných druhů bezobratlých organismů.

Z rostlin na přilehlých mezích možno identifikovat omany, pryšce, kakosty, bedrníky a řadu jiných zajímavých rostlin, samozřejmě s ohledem na stávající roční období.

Z popisovaného místa se otevírá celkový pohled na prostor sesuvu, kde se v polovině šedesátých let po vydatných deštích sesunuly po nepropustné flyši nadložní hlíny a zdevastovaly řadu stavení podél přilehlé komunikace.

Třetí zastávka je nad zdevastovanými stodolami Maršova, které rovněž poničily výše uvedené svahové procesy.

Zde se dá odbočit přímo do prostoru sesuvu s vlnovitě tvořeným reliéfem a opilými stromy, tedy stromy, které se naklonily při pohybech svahových hlín a po ustálení půdních pohybů začaly zase vertikálně růst.

Původní ovocný sad je však neudržovaný, osázený především zplanělými jabloněmi a slivoněmi.

Nevýraznou stezkou je třeba vystoupat až k okraji ostrůvku lužního lesíka, dále pokračovat trnkovými houštinami k Broďanům dobře známému orientačnímu bodu, tedy křížku, respektive lípám v jeho blízkosti.

Původně zde byli tři velikáni, ale po vichřici na tomto místě zůstaly jen dva letité rozložité stromy, majestátně pohlížející do kraje.

Louka nad sesuvem se stává samostatnou zastávkou, je doslova zaplavena omany, starčeky, vratiči, řebříčky a dalšími četnými exempláři naší květeny.

U samotného křížku se naskýtá snad nejkrásnější rozhled do našeho kraje, a proto je tu třeba zdržet se co nejdéle.

Na západě lze vidět Chřiby s Buchlovem, Barborkou, Holým kopcem, dále  prakticky celou Komoneckou vrchovinu až ke Klášťovu, na východě, ovšem již na Slovensku, vystupuje výrazný, z jurských vápenců tvořený Sršatec a na jihovýchodě byla patrná Lopenická hornatina.

Za lesním komplexem Rubanisk se skrývá pouze Velká Javořina. Ještě před návratem k počátku vycházkového okruhu lze sestoupit několik set metrů jihozápadním směrem k rozložité oskeruši, která je známou dřevinou Slovácka a má mnohostranné využití.

Polní cestou podél neudržovaných jabloní, bezů a hlohů je možno se vrátit k výchozímu místu exkurze, i nadále však se setrvalým a hezkým výhledem do okolního kraje.

Klimaticky naše město spadá do teplé oblasti, i když směrem na východ, tedy k Bojkovicím, je již zřejmý přechod do oblasti mírně teplé. Léta jsou v našem sídle delší, teplá, zimy mírné, ovšem s poměrně velkými teplotními výkyvy při jednotlivých synoptických situacích.

Zvláštním fenoménem Uherskobrodska jsou teplé padavé větry, tzv. föhny, které hlavně v zimních a předjarních měsících vanou od jihovýchodu, tedy od Bílých Karpat, a přispívají k vyšší průměrné teplotě města. Jsou rovněž mimo jiné příčinou značné větrné eroze na nedalekém Bánovsku.

Rovněž se o těchto prouděních soudí, že poměrně negativně ovlivňují lidské zdraví – údajně zvyšují nervozitu, nastolují migrenozní stavy, snad dokonce působí i na větší dopravní  nehodovost

O föhnové situaci mimo jiné svědčí, jak je možné se mnohokráte přesvědčit, i výskyt nehybné hradby mračen nad Bílými Karpaty, která vzniká výstupným pohybem vzduchové hmoty na slovenské straně Bílých Karpat. Následně dochází k jejímu ochlazování a kondenzaci (srážení) vodních par v ní přítomných.

Na straně moravské pak nastává sestupné teplé vzdušné proudění.

Vzácněji na hřebeni Bílých Karpat můžeme pozorovat přímo ze školy oblaka čočkovitého vzhledu (altocumulus lenticularis), jež jsou typická právě pro föhnové situace.

Tatáž zesílená větrná proudění však mohou v zimních měsících na přední straně tlakových níží paradoxně vytvářet chladné pocitové vjemy a být tím subjektivně velmi nepříjemná.

Jelikož město je situováno na svahu, chladný a těžší vzduch stéká po svahu dolů, kde se v brodské kotlině hromadí, čímž vzniká tzv. inverzní situace s obráceným chodem teplot, tedy s teplotami o 2-3 stupně podél Olšavy nižšími než v horní části města.

Tuto klimatickou situaci dobře znají zahrádkáři, kteří v době příchodu květnových ledových mužů musí v nižších polohách města s tímto faktorem počítat a chránit citlivější druhy ovoce před pozdními mrazíky…

Nejvyšší průměrné teploty ve městě mají tradičně letní měsíce červenec a srpen, a to kolem 18 stupňů Celsia, nejnižší teploty se pak registrují v lednu a únoru (-2 stupně C). Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje kolem 9 stupňů Celsia.

Srážky činí v Uherském Brodě v průměru 650 mm za rok, žel uvedené množství vlivem zástavby rychle z prostoru města odtéká, a to až 25 % z celkového množství, čímž v uvedené lokalitě klesá i vzdušná vlhkost.

Nejvyšší množství srážek se uvádí v červnu a červenci, a to měsíčně v průměru kolem 80 mm, nejnižší pak v lednu a únoru – v průměru kolem 30 mm.

Oblačnost je největší v listopadu a prosinci, nejnižší pak zpravidla v září s příchodem babího léta.

Sněhové srážky se ve městě nedrží stejně dlouhou dobu jako ve volné přírodě, města jsou totiž tepelnými ostrovy s teplotou i o několik stupňů vyšší než v okolní krajině, ale i tak je možno v době trvání sněhové pokrývky pozorovat její nárůst do horních partií města.

V posledních letech sněhových srážek ve městě celkově ubývá, neboť se přesouvají v důsledku vzestupu průměrných teplot do vyšších poloh Bílých Karpat.

V Uherském Brodě je nutno upozornit na relativní čistotu ovzduší, která je dána jednak  nepřítomností emisemi zatěžujícího průmyslu, např. chemického, jednak expozicí města v krajině, přístupnou převládajícím provětrávajícím vzdušným prouděním od severozápadu, respektive jihovýchodu.

Samozřejmě tam, kde se dosud přitápí pevnými palivy, navíc v inverzních polohách, může být lokální zatížení města emisemi, zejména pak v zimních měsících, citelné…

Vodstvo ve městě je zastoupeno protékající řekou Olšavou, Vinohradským potokem, Nivničkou, Havřickým potokem, Hořenůškem v Újezdci, Bánovským potokem, Mlýnským potokem, respektive stojatými vodami Vinohradského a Škrlovského rybníka a odkalovacími nádržemi na Těšovsku.

Samotná Olšava má průměrný průtok 2.1 m3/s, v době povodní však množství protékající vody stoupá až k 80 m3/s. Nejvyšší průměrný průtok bývá v březnu, 4.1 m3/s, nejnižší pak v září – O,8 m3/s.

Odtok vody z krajiny je nejvyšší v průběhu března, a to v souvislosti s táním sněhové pokrývky, nejnižší pak v září.

Na Olšavě se periodicky vyskytují povodňové stavy, které souvisejí jednak s nadlimitními srážkami, jednak s nadměrnou regulací tohoto vodního toku.

Čistota vody v Olšavě se v posledních letech významně zlepšila, přesto však v řece přetrvávají rezidua dusíku, fosforu a draslíku ze zátěže minulých let, kdy docházelo k přehnojování okolních pozemků a nevhodnému ukládání komunálních odpadů.

Naopak je v místních vodách potěšující trvalý úbytek těžkých kovů – rtuti, olova, kadmia apod.

U podzemních vod, jinak v celém regionu poměrně slabě zastoupených, mají centrální i okrajové části města ne vždy přijatelnou kvalitu vody – konkrétně studny v prostoru Havřic a Těšova disponují nadlimitním obsahem koliformních bakterií a bakterie Escherichia coli, naopak oblíbená svou jakostí je voda ze studánky v „Americe“ pod Chrástkou. Podzemní vody se nacházejí v průměrné hloubce 3-5 m a jsou jímány do jímacích studní podél Olšavy. Zajímavou velkoobjemovou studní je pivovarnická s přítokem 1 l/s.

U podzemních vod jsou ale i některé další parametry znečistění občas mírně překračovány, což se týká zejména obsahu hydroxidů železa.

Půdy města a jeho blízkého okolí jsou řazeny k hnědým půdním typům, tedy kambizemím, dříve označovaným jako hnědé lesní půdy.

hnědozem

Celkově jde o středně úrodné půdy, které jsou v současné době vlivem urbanizace zastoupeny ve větším a pozorovatelném rozsahu pouze v okrajových a parkových částech města a samozřejmě v zahradách, kde jsou však významným způsobem antropogenně ovlivněny. Jejich kultivace obděláváním a hnojením vedla k jejich zkvalitnění a následnému pěstitelskému využití. Podél Olšavy jsou místy rozšířeny nivní půdy - fluvizemě s vyšší hladinou spodní vody podléhající známému procesu oglejení (oxidačně redukčním procesům). Nejvhodnější půdy k pozorování jsou v prostoru na jižním okraji města směrem k Nivnici a na úpatí Černé hory, tedy v prostoru sídliště Olšava a Slováckých strojíren. Jde o hnědozemě, případně pak i modální černice s poměrně dobrou lokální úrodností.

Z hlediska půdních druhů jde o půdy hlinité, v severnější části města hlinito-jílovité s přijatelnou kyselostí 5-6 Ph.

Vegetace města je přirozeně pozměněná činností člověka. V intravilánu jednak vytváří ostrovní parkový celek, jednak je přítomna na náměstích, početně je zastoupena v zahradách a navíc často tvoří biokoridory v jednotlivých ulicích.

Největší plošné zastoupení vegetace je přirozeně v Tyršových a Komenského sadech, Pod Valy, na náměstí Svobody a pochopitelně v oblasti zahrádkářských kolonií Vinohrady a Šnajdřice severně od města, kde se dá provádět botanický výzkum nejčastěji.

Z ptačího pohledu překvapivě vyplývá, že i v centru města je zastoupení zahrad poměrně značné, zejména pak v jeho východní části. V řadě případů je k zastižení zajímavá vegetace i v předzahrádkách.

Škoda jen, že zejména v uvedených zahradách, jak je patrno, se nerespektuje pro přírodu přirozené seskupení dřevin, stromů, ale i keřů domácí provenience

Mnohdy se totiž v těchto místech akumulují rostlinné druhy, které u nás ve volné přírodě nenajdeme. A tak jsou k vidění na uvedených lokalitách doslova exotické exempláře, sice pěkného vzhledu i optimální údržby, které jsou však pro naše území jednoznačně cizorodými prvky.

V Tyršových a Komenského sadech je dominantně zastoupeno stromové patro, které je tvořeno nejenom rozptýlenými lípami, javory babykami, javorem klenem, habry a majestátnými jasany, ale i bukem lesním, např. u muzea.

Z jehličnanů jsou to hlavně cizorodé borovice černé, borovice lesní, borovice vejmutovky, tisy červené, jalovce - chvojky klášterské, ojediněle je k vidění i modřín opadavý a jedle bělokorá.

Z dendrologických rarit upozorňuji na tsugu kanadskou, pajasan žlaznatý, kalinu tušalaj se zprvu červenými, později černými zploštělými plody, časně žlutě kvetoucí dřín obecný, jehož nakyslé plody se dají potravinářsky zpracovat, smrk Pančičův, který má na rubové straně jehlic bělavé proužky připomínají jehlice jedle bělokoré, a lísku tureckou s oříšky v pevném oplodí.

Před základní školou Na Výsluní rostou jedovaté, žlutě kvetoucí štědřence odvislé a skupina pohledných douglasek tisolistých.

cedr atlaský

blahočet čilský

V ulici Na Dlouhých je v jedné ze zahrad možno spatřit pozoruhodný blahočet čilský, ve větším množství běžně rostoucí až v jižních Andách, a dlouhověký cedr atlaský, který je zase domovem v severní Africe a má své jehlice kryté silnější voskovou vrstvičkou. Dále je poblíž výpadovky na Luhačovice, ale i u Delfína možno narazit na exotickou metasekvoji tisovcovitou.

Na náměstí Svobody najdeme vrbu bílou – smuteční a jerlíny, kterým se také říká letní akáty, jedovatou škumpu a podél silnice okrasné slivoně sakury.

V Tyršových sadech je několik zajímavých dřevin, již uvedená  tsuga kanadská s krátkými jehlicemi a velmi drobnými šiškami, která jinak roste ve větším množství v severní Americe, dále štědřence odvislé, cesmína ostrolistá apod.

Další kuriozitou, tentokráte u muzea, je dřezovec trojtrnný s mohutnými trny a trvanlivým dřevem.

Podél Hradišťské ulice u obchodu Dona roste jeřáb břek s velmi ceněným dřevem a drobnými malvičkami.

U koupelek nelze přehlédnout mohutný platan západní.

Na náměstí Svobody roste rovněž již uvedený jerlín japonský s krásnými motýlovitými květy, ale i s podceňovanou jedovatostí ve svých pletivech.

V Neradicích lze registrovat dokonce jedlý kaštanovník. Tentýž druh se objevuje i v okrajových partiích náměstí Svobody. Z hub je pozoruhodný výskyt  outovky pestré v dolní části Tyršových sadů.

outkovka pestrá

hřib satan

Rovněž na pařezech, tentokráte u restaurace Balkán, roste na pařezu i bolcovitka – Jidášovo ucho, oblíbená v čínské kuchyni.

V Újezdci byl nalezen i hřib bronzový a hřib satan.

 

vstavač nachový

V městské vegetaci jsme si pochopitelně všímali i bylinného patra. Kromě běžných druhů rostlinného světa, jako jsou smetanka lékařská, pelyněk černobýl, řebříček obecný, zběhovec plazivý, orsej jarní, rozrazil lékařský, řady pryskyřníků a mnohých dalších rostlinných druhů, se dají objevit zejména v městském parku i kuriozity bez podezření na introdukci, jako je například okrotice bílá a zejména vstavač nachový. Okrotice bílá roste ve větším množství i kolem základní školy Na Výsluní. Kruštík bahenní je zase k nalezení v ulici Osvoboditelů. Všechny tyto rostliny zasluhují nejenom obdiv, ale i příslušnou a přísnou ochranu

 


roháč velký

kudlanka nábožná

Ze živočichů je třeba upozornit na velké množství hmyzu, z velkého množství jeho druhů se namátkou jmenovitě vyskytuje ve vlhkých biotopech šídlo modré, šídlo velké, vážka obecná, ve stejném prostředí, tedy poblíž potoků a rybníků, motýlice lesklá, šidélko páskované, na hladině vodních nádrží můžeme spatřit vodoměrku štíhlou, potápníka vroubeného, v městském parku v místech, kde jsou staré pařezy, zastihneme i roháče obecného. Zcela běžná je včela domácí, vosa obecná, při trošce štěstí nalezneme i světlušku a kudlanku nábožnou. Pozornému pozorovateli neuniknou ani četné druhy známých i méně známých brouků, jako jsou bystří svižníci, např. svižník německý, dále jsou k vidění i přes velké

končetiny pohybliví střevlíci, například střevlík fialový, zajímavým chováním obdaření prskavci větší, nejenom na vodu vázaní vodomilové černí, kteří si bizarním způsobem zajišťují přívod vzduchu, velkými kusadly oplývající samečkové - roháči obecní, pestře zbarvení zdobenci, velcí, kovově zbarvení krasci, například čtyřtečný, pestrokrovečníci včeloví, tmaví smrtníci, krytohlavové, často na zelenině škodící dřepčíci polní, vrbaři, potemníci, mandelinky, zlatohlávkové, kvapníci a četní další.

 

martináč hrušňový

otakárek ovocný

Odborníci z řad znalců motýlího světa vědí o přítomnosti martináče hrušňového, otakárků ovocného a fenyklového, pestrokřídlatce podražcového, modráska vičencového, vřetenušky štírovníkové, ohniváčka černočerného a z dalších, již běžných motýlů se vyskytují poměrně často obaleč ovocný, bělásek zelný, babočka admirál a mnozí další.

 

 

Z vodních obratlovců, tedy převážně ryb, samotní rybáři uvádějí v řece Olšavě výskyt kaprů, karasů, perlínů, jelce tloušťě, pstruha obecného i duhového, cejna velkého, okouna říčního, štiky obecné, v potocích se pak zjišťuje přítomnost střevle potoční, hrouzka obecného atd.

K vidění jsou v našem sídle ovšem i suchozemští obratlovci, především pak zpěvné ptactvo. Volně nebo na krmítkách můžeme pozorovat sýkorky koňadry, sýkory modřinky, běžný je zvonek zelený, rehek domácí s narezlým ocáskem, dovedně po stromech šplhající brhlík lesní, pestře zbarvený stehlík obecný, stále více se vyskytující hrdlička zahradní, méně častý je naopak zvonohlík zahradní, vytrácí se vrabec domácí, běžnější je pěnice černohlavá, vlaštovka obecná, konipas bílý atd. V prostorách parlů je docela častý výskyt strakapouda jižního, který hnízdí v dutinách stromů, ale i v tepelné izolaci paneláků. Běžní jsou blízkosti člověka přivyklí kosové, drozdi a mnoho dalších.

Na obytných budovách hnízdí rorýs obecný, u vodních ploch a podél Olšavy najdeme hohola severního, kulíka říčního, ledňáčka říčního, moudivláčka lužního. Z křovin uslyšíme ve vegetačním období i našeho nejlepšího pěvce – slavíka obecného,

Z dravců si na přítomnost člověka zvykla poštolka, hnízdící na vyvýšených místech. V bezprostřední blízkosti města na Králově jsou občas ke spatření moták pochop, ostříž lesní, krahujec obecný, v jiných lokalitách pak moták lužní, moták pilich a vzácně dokonce  i pozoruhodný výr velký.

Z dalších sov občas v obci zahnízdí i sýček obecný, kalous ušatý, kulíšek nejmenší.                                                               Na stojatých vodních nádržích spatříme při trošce štěstí potápky, volavky, čejky, řadu vodních kachen a dalšího vodního ptactva.

rosnička zelená

mlok skvrnitý

Z obojživelníků je možno spatřit, zejména pak opět v prostoru vodních ploch, ropuchu obecnou, skokana zeleného, dále od vod i skokana hnědého, kuňku žlutobřichou, relativně častý je výskyt rosničky zelené a mloka skvrnitého.

 

 


ještěrka obecná

Z plazů je při trošce štěstí možno ve vlhčích biotopech narazit na užovku obojkovou a více na vodu vázanou užovku podplamatou. Běžné jsou na prosluněných místech ještěrky, a to zejména ještěrka obecná.

 

 

 

 


Ze savců je v Tyršových sadech k vidění veverka obecná, po setmění pak netopýr večerní.

V nočních i denních hodinách lze v prostoru města pozorovat ježka východoevropského, na zahradách krtka obecného, rejska obecného, žel i řadu hlodavců, živících se organickými komunálními odpady – tedy myši a potkany. Někde se člověk setká na pozemcích města i

s kunou skalní a na periferii města občas zavítá z okolní krajiny i liška, zajíc apod.

Přirozeně z výčtu výše uvedených organismů můžeme při krátkodobých pobytech v terénu nalézt jen zlomek uvedených, ale i tak je pátrání po těchto organismech významnou složkou výchovně vzdělávací činnosti.

Exkurze parkem

Vycházel jsem ze skutečnosti, že ani studenti středních škol neznají dostatečně naše běžné dřeviny, snad s výjimkou dubu či jírovce maďalu. Bylo by tedy vhodné v městském parku vytvořit krátkou naučnou stezku, totožnou s našimi vycházkami, která by naše nejznámější dřeviny občanům při vycházkách a exkurzích přiblížila. Ale to je věcí budoucnosti.                                            Nyní k exkurzi!

Při procházení parkem lze vidět např. javor klen, odolný vůči exhalacím, jírovec maďal, na kterém se dobře dají vystopovat negativní důsledky působení klíněnky jírovcové, tsugu kanadskou s extrémně krátkými jehlicemi, dub letní s velmi odolným dřevem, jilm, který je v poslední době vystaven zničující viróze a postupně se z naší vegetace vytrácí.

Za zmínku stál i trnovník akát s anabiotickými vlivy na své okolí, modřín opadavý, u kterého jsem uváděl stejně jako u jasanu ztepilého výborné vlastnosti dřeva. U borovic černých jsem zmiňoval jejich exotičnost i odolnost proti suchu, mimořádně veliké šišky borovice vejmutovky u mladých lidí budily rovněž větší pozornost.

Zajímavé byly exempláře jedle bělokoré, která z našich lesů také pomalu mizí, tisu červeného s jeho toxicitou, stejně jako u jalovce chvojky klášterské. Doslova exotem v našem parku je dřezovec trojtrný s obrovskými třídílnými trny.

Zeravy u muzea nás upoutaly svými tvary a statný exemplář buku lesního, jinak běžného v našich listnatých lesích, dotvářel kolorit uherskobrodského parku.

 

Zastávky v parku lze realizovat následovně:

 

Zastávka č.1 - u silnice – javor klen, jírovec maďal

 

Zastávka č.2 - u kapličky – javor babyka, tis červený, bříza bělokorá

 

Zastávka č.3 - u ubytovny – dub letní, tsuga kanadská, habr obecný

 

Zastávka č.4. -  při východu ze stadionu – jasan ztepilý, jilm drsný, borovice černá

 

Zastávka č.5 - ve středu hlavní cesty – lípa srdčitá, javor mléč

 

Zastávka č.6. - na počátku horního parku – modřín opadavý, borovice lesní, jírovec pavie

 

Zastávka č.7. – kruhové horní odpočívadlo – borovice vejmutovka, smrk pichlavý

 

Zastávka č.8. – pod schodištěm J.A.K. – dřezovec trojtrnný, jalovec chvojka kl., jedle běl.

 

Zastávka č.9. – u památníku J.A. K. – zerav západní, buk lesní

 

Celkově je tedy možno konstatovat, že i když je město urbanizovaným celkem, je možné               i v něm nalézt řadu pozoruhodných přírodovědných zajímavostí, o kterých by občan našeho sídla měl alespoň rámcově vědět!

Lokality pozoruhodných dřevin města – viz níže!


lokality výskytu pozoruhodností

01.12. 2021 19:00:35
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 111836
Týden: 337
Dnes: 35
  přihlásit poslední změna: 15.02. 2013 21:27:20