Na uherskobrodském gymnáziu jsem byl třídním pěti tříd. Tedy pedagogickým otcem přibližně asi sto padesáti studentů. Po maturitě se „rozletěli“ do světa, většina z nich očekávaně usilovala o vysokou školu. Mnozí se časem stali uznávanými lékaři, učiteli, inženýry a podobně. Občas se s několika takovými setkávám a krátce si zavzpomínáme na doby minulé.
Mám přirozeně radost z toho, jak se v životě uchytili. Patrně nejzajímavější svým pracovním postavením jsou z absolventů lékaři. Jejich studium jistě bylo neobyčejně náročné, stejně jako jejich následná odpovědnost v zaměstnání. Paradoxně se ale nerad vydávám do jejich péče, přece jenom je situace podstatně odlišná od dob jejich studia. Připadám si u nich tak nějak zvláštně, komplimenty z obou stran je třeba brát s rezervou. Někteří moji bývalí studenti, tedy i ti, kterých jsem nebyl třídní, to dotáhli ještě dále. Jsou vedoucími firem, řediteli škol i nemocnic.
Ale jsou i takoví, kteří se nespokojili ani s takovými životními cíli a zamířili ještě dále. Jeden z mých studentů se stál, věřte nebo ne, senátorem. Občas mu posílám svoje literární výtvory, poděkuje za ně a kupodivu v odpovědích naznačí, že jsou pro něho i vědomostním přínosem. To člověka potěší. Ale asi vůbec nejdále to dotáhl jeden z těch, které jsem v devadesátých letech na gymplu učil, snad biologii nebo zeměpis, už si nevzpomínám.
Po vysoké škole se stal učitelem, záhy na to i starostou v jedné slovácké obci. Pak se shodou příznivých okolností, ale jistě i svou pílí dostal až do parlamentu. Kdysi na Slavnostech vína v Uherském Hradišti se ke mně hlásil, vzpomínám si, že odmítal oslovení „Pane poslanče“. No a v těchto týdnech bude téměř najisto jmenován do funkce ministra. Tomu se říká kariéra! Hned po tomto zjištění jsem nasměroval své kroky na půdu a vyhledal jeden ze čtyřiceti svých pedagogických bločků.
Nalistoval jsem v řádku učební výsledky kandidáta ministra. Pěkné, nelžu. Jedničky, sem tam dvojka. Asi byl vědomostně dobrý, anebo já příliš svými nároky tolerantní, kdo ví. V televizi ho často vídávám, je sečtělý, výřečný, argumentačně silný. Ale to ještě moc neznamená, jeho profesní úspěšnost se bude hodnotit až časem. Závidět mu, tak to ani náhodou.
V době covidové, která se incidencí nákaz prezentuje na každém kroku, je předpokládaná ministrova pozice spíše sudem střelného prachu. Přes výše uvedené mě v mém pokročilém věku momentálně více zajímá než ministerské pozice dostatek slunečnicových nažek pro sýkorky na krmítku. Pozorovat dění na něm navozuje tolik a tolik potřebný klid v duši, navíc možná i pochopení přírodních zákonitostí.
Ale i tak mému bývalému studentu přeji hodně úspěchů, přirozeně i štěstí v jeho nastávající funkci. Bude ho potřebovat měrou převelikou. Snad Učitele národů, Jana Amose Komenského, svou prací na vysokém postu potěší…
Prosíme!