U pokladny

Spořitelna

No je před Vánocemi, a tak je nutno pro nějaký ten krejcar zajít do spořitelny.

Vešel jsem dovnitř a byl překvapen okolností, že skoro nikde nikdo, snad kromě zaměstnanců.

Divné, asi už lidé mají plné měšce doma.

Chvilku jsem se bezradně kolem sebe otáčel, neboť kolem bylo několik žen, a tak jsem nevěděl, ke které dříve stočit oči.

Jedna z nich se mě ujala a otázala s jakým záměrem přicházím.

Stroze jsem ze sebe vyhrkl „Vybrat!

Posunkem mě přívětivě odvedla k jednomu z displejů, kde stiskla tlačítko „pokladna."

Oči mně v tu chvíli chtivě zasvítily. Z přístroje však vyběhl pouze lísteček s čísílkem, které mě donutilo sledovat jiná čísílka, ovšem červeně svítící, nade mnou.

Já ale v tu chvíli musel řešit ještě problémek s dvousetkorunovou částkou na mém bankovním výpisu, který tam byl uveden třikrát. Dvakrát minusově a jednou plusově, což mě nutilo k zamyšlení.

Do jisté míry se problém vyřešil a já mohl konečně k pokladně. Už při příchodu k ní jsem křičel, že nejsem ozbrojen, ale žádný velký dojem jsem tímto zvukovým projevem neudělal. Asi je tam takových zákazníků většina.

Po vzájemném pozdravu s paní pokladní se ozvalo „Kolik? Tolik a tolik jsem odpověděl a následně se identifikoval.

Paní pokladní  mně cosi předložila  k signifikaci, člověka v důchodovém věku, a nejenom jeho, vždy potěší, když se ještě dotyčný umí podepsat.

Zeptal jsem se jí, jestli mě dokáže odlišit do bratra. Pravila že ano. To mě dost potěšilo.Opravdu!

No a pak už zručnými prsty paní pokladní započalo odpočítávání bankovek. Je to stejné asi jako při startu rakety, akorát obráceně.

Počítací stroj se  tentokráte nekonal, asi ho mají v opravě. A prsty se mohou zmýlit, tak co bych si stěžoval, že?

Po obdržení žádané částky jsem špitl.

„A hned ji v nejbližší restauraci propiju! Od sousední pokladny se ale ozvalo

„Já jsem to slyšela."

Ženy také musí všechno slyšet, ale je to o nich známé, tak co bych se rozčiloval.

No a vlastně co? Slyšet mohla, stejně neví v které...

Moje pokladní mně překvapivě dala k vyzvednuté částce i perník.

Hned mě napadlo, že když při každém vyzvednutí finanční částky dostává člověk perník, tak bych si mohl chodit každou chvíli vyzvedávat třeba desetikorunu a perníky by se v mé tašce jenom vršily. Asi to v bance nedomysleli..

Pak jsem ještě se známou paní pokladní vedl řeči o utopencích a o možném vydání mé brožury o Brodě.

Potěšila mě její poznámka:" Kdo ví, kam Vás až toto dílko vynese?" No někam určitě, o tom nepochybuji. Spousta věcí i osob se vynáší.

Přesunul jsem nevelkou v obálce obdrženou částku do předprsní kapsy a po obřadném rozloučení odkvačil domů.

Poté jsem šel parkem a bedlivě se díval, jestli za mnou nejde nějaký poslanec nebo učitel. Znám je dobře, vím co dokáží.

Odpoledne jsem si ještě vyšel na běžky.

Procházel jsem u hvězdárny kolem bezu a vzpomněl na známou vánoční pověru, kdy dívky vycházejí na Štědrý večer ven a třesou bezem. „Třesu, třesu bez, ukaž, kde můj milý dnes!"

Trochu jsem to obměnil. Byla mně totiž dost velká zima.

Pravil jsem: „Třesu se, třesu se bez,  kdes Slavíčku nechal spodky dnes?"

Ale jinak slunce krásně svítilo, na chleba taky bylo, tak co..

Jaromír Slavíček

18.06. 2021 11:37:19
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 103114
Týden: 630
Dnes: 77
  přihlásit poslední změna: 01.01. 2013 07:03:28