U biologie zazněl smích

Zkoušení z českého jazyku a dalších předmětů končí, jiné, nové se na scéně objevují. Mezi ně samozřejmě patří můj druhý aprobační předmět, a sice biologie.

Ta se ovšem nezkouší v maturitní místnosti.Za ní musíme do odborné učebny biologie.Je ve „svatém týdnu“ patřičným způsobem vyzdobena.

Postrádá vlajku, není v ní obraz prezidenta, ani busta Komenského. Ale zato je tam spousta vycpanin, umístěných ve skleněných vitrínách. Naší povinností, tedy biologů, je vytahat ve „svatém týdnu“ z uvedených míst některé z nich jakž takž zachovalé a umístit je na stoly, již před tím pokryté bílými ubrusy.

A tak se na nich objevují přečetné exponáty, hlavně pak lidská torza, ještěrky, vycpaniny kun, spousta krabic s hmyzem atd.Horší je to se zastoupením rostlinného světa.

Ráno ve dni, kdy se koná maturita z biologie, se musí někde v parku natrhat nějaké ty byliny, uříznout větévky dřevin, a vše doličné v pravý čas rovněž umístit na stolky.

Spolu s výše uvedenými zoologickými objekty je pak vzezření takto vyzdobené místnosti biologie docela pěkné.Samozřejmě i v této místnosti musí být stůl pro maturitní komisi a u okna zase stolek- potítko pro maturanty.

No a pak nadchází hodina H!Je mou povinností pana předsedu doprovodit do míst přírodu imitujících.Po cestě rozsáhlým areálem školy mu ukazuji naši sborovnu i některé, mnou pečlivě vybrané učebny.

Naštěstí jsou uklizené a po tom, co je studenty napsáno na nástěnkách, předseda prozíravě nepátrá…Asi tuší, co by na nich našel…Předsedu uvádím do prostoru biologické učebny už v samotném úvodu zkoušení biologie.

Moje první oběť, Jana, už stojí uprostřed místnosti a tahá si otázku. Mlčky s předsedou čekáme, až dorazí zbývající člen maturitní komise, tedy místopředsedkyně. Po jejím příchodu ji i ostatní seznamuji s otázkou, kterou si maturantka zvolila.

Jana si vytáhla: „Cévní soustavu člověka“. V době její přípravy na potítku klábosím s kolegy o všem možném, hlavně o vystavených exponátech.

Ani místopředsedkyně, aprobací český jazyk‑‑občanská nauka, o tomto našem předmětovém vybavení neví, a proto se ptá na kde co.„Co je to tam za obludu?“„No to je přece složený žaludek sudokopytníků, to bys měla vědět ze střední školy.“Naznačuje pohlavek mířící na moji hlavu.

Usmívá se i předseda.

Čtvrthodinku čekáme a pak už volám na Janu.„Jano, přichází váš čas!“Ještě když je maturant na přípravě, tak na katedru, za kterou při zkoušení stojí, umísťuji plastový model srdce a na tabuli zavěšuji obraz se schématem krevního oběhu člověka.

Pak už se ozývají moje hlasivky: „Jano, tak spusťte!“„Cévní soustava je složena…“Přerušuji ji.„Napřed nám řekněte, k jakému účelu slouží, a teprve potom nám můžete přiblížit její složení!“Vyhovuje mému přání bez prodlení.„Cévní soustava slouží k rozvodu krve s dýchacími plyny a živin po těle.

Konkrétně jde o přenos kyslíku a oxidu uhličitého.Tázavě se na mě dívá, jestli mně tato informace stačí.Kývám hlavou.„Dál, dál!“Pokračuje.„Je tvořena soustavou cév - tepnami, žilami a srdečním svalem. Podrobně rozvádí tyto jednotlivé komponenty a je zřejmé, že je dobře připravena.„Ukažte na obrazu velký a malý krevní oběh!

Tady máte ukazovátko.“Jana ho přebírá a zdárně s jeho hrotem putuje po cestách, kterými se ubírá naše krev.„Výborně, a nyní ještě popište funkci jednotlivých oddílů srdečního svalu!“ nezapírám svoji řídící funkci. „U této otázky je ovšem nutné se zmínit o chorobách této soustavy,“ dále upozorňuji Janu.

Následně, i když se to dobře neposlouchalo, jsme od ní vyslechli pojednání o infarktech, vysokém krevním tlaku apod.„Má někdo z komise nějakou doplňující otázku?“ ptám se svých kolegů, dívaje se jim do tváře.„Co je to angioplastika,“ táže se předseda.

Proboha, jak na tuto otázku přišel, vždyť je fyzikem.Že by někdo z jeho známých na ní byl? „U angioplastiky je zúženina v krevním řečišti odstraňována takzvaným katétrem, na jehož konci je balónek, jehož nafouknutím se céva rozšíří.“ No já žasnu.Toto jsem je neučil. Jana je patrně samouk. Určitě je, hlásá se přece na medicínu!

Předseda je vrcholně spokojen.„Tak, děkujeme, byla jste suverénní!“„A co vy, pane předsedo, máte svůj krevní tlak pod kontrolou?“otáčím k němu hlavu. „Celkem ano, i když si také musím leccos odepřít.“„Snad nekouříte?“„No, jednu, dvě cigaretky si dám, vínečko občas také, to včerejší nebylo špatné.“

Musíme však pokračovat a tak volám:„Prosím další!“

Přichází Zuzanka, která se v době zkoušení Jany připravovala na potítku.„Tak, Zuzanko, a co my máme za otázku?“„Rozmnožovací soustavu,“ odpovídá.Věděl jsem toto téma od přísedícího s předstihem, on nechal tahat otázku, ale musel jsem si to samozřejmě ověřit.

Takové jsou regule.Vysloveným tématem jsem ale poněkud znejistěl. Uvedená problematika nepatří zrovna mezi nejoblíbenější. Ne že by byla tak obtížná, ale její výklad je prostě, jak se dá pochopit, choulostivý.„ Tak se do toho dejme!“slyšitelně jsem vydechl.Zuzana se pouští do výkladu s plnou vervou a nebojácně.

Začíná významem rozmnožovací soustavy, jejím složením, dochází i na těhotenství.V některých pasážích jejího výkladu se všichni v komisi ošklíbáme, ale způsobem, aby to nikoho nepohoršilo. O štiplavé tlumené poznámky mezi námi není nouze, naštěstí je maturantka neslyší, alespoň doufám.

Dochází i na kojení, jeho délku, význam. V jednu chvíli nás Zuzana ohromuje konstatováním, že prý:„dítě pije matce krev“.Vzápětí se opravuje, ale to už se místností rozléhá smích. Kdosi vedle mě říká, vždyť ona má vlastně pravdu.Vzpomínám si v této souvislosti na jiný maturitní brept.

Jeden můj bývalý kolega, češtinář, se snažil vydolovat z maturantky dílo „Pan učitel“ od Boženy Němcové.Ne a ne se mu to podařit!A tak dvěma nataženým prsty si ukázal na svůj obličej s tím, že maturantce žádoucí pojem tímto posunkem dojde.Ta chvilku váhala, aby pak následně vyhrkla: „Divá Bára.“

Nebylo pak divu, že jsme byli po jejím výroku, jak se obrazně říká, všichni smíchem pod stolem.Takže jak vidno, i u maturity není o zábavu nouze. Ale i se Zuzanou jsme s jejími vědomostmi spokojeni a milostivě ji propouštíme.

Po ní přichází na řadu Zdenek s vytaženou otázkou „Mechorosty“.Čekají nás od něho asi dost nezáživné odpovědi, tuším.Úvodem chci slyšet o rodozměně, tedy o střídání pohlavní a nepohlavní generace.„Hlavně nám rozeber, co je gametofyt a co sporofyt!“ upřesňuji svoje přání. Děje se tak.

Zdenek kreslí takzvanou rodozměnu na tabuli.„Jistě znáš zástupce mechorostů, ukaž nám je na obrázku!“ dotírám. I v tomto ohledu mně vyhovuje.„A zde v krabici jsou co za mechy?“„Máme tady ploník a rašeliník.“

No jo, rašeliník, ten znám až moc dobře. V tu chvíli dávám komisi několika větami hlasitě k dobru svůj příběh z výletu mé první třídy začátkem sedmdesátých let na Rejvíz, známé rašeliniště v Jeseníkách. S několika studentkami jsem k němu zamířil, ostatní „študáci“ zůstali v hotelu.

Měl jsem zájem několik exemplářů toho mechu přivézt do školy. Z pltě jsem neopatrně sestoupil do rašeliniště a bleskově do něho do půl pasu zapadl.Bylo to úplně jak v „Králi Šumavy“.

Studentky, které mě tehdy doprovázely, mě podáním větve zachránily. „Dodnes mám ale pocit, že se záchranou nějak nepospíchaly,“ říkám s úsměvem členům komise.

Všechny rozesmívám, včetně Zdenka.Atmosféra zkoušky se tím ale stává uvolněnější.Zdenka propouštíme s pochvalou a z potítka přichází poslední maturující, tedy Boženka, s otázkou „Bezobratlí“. Narychlo před ní předkládám krabice s hmyzem a jeho obrazy na tabuli.„

Tak jedem, Boži!“ familiárně ji oslovuji, ostatně jsem její třídní.Začíná definicí:„Hmyz je třída členovců, mají tělo rozdělené do tří článků - hlava, hruď a zadeček. Pro všechny druhy je charakteristické, že mají tři páry nohou, většinou mají složené oči, tykadla a jsou jedinými členovci, kteří umějí aktivně létat.

Jedná se o nejrůznorodější skupinu živočichů na světě, která zahrnuje více než milión popsaných druhů.“„To je víc jak ostatních druhů organismů,“ skáču ji do řeči.„Ano,“ odpovídá poněkud zaražena, ale hned pokračuje. „Hmyz představuje více než polovinu všech známých žijících organismů.

Počet existujících druhů se odhaduje miliony zástupců a je možné, že představují více než 90% všech živých forem na Zemi.“„Jen kdyby nebylo komárů, že ano?“ hlesnu ke členům komise. Můj příspěvek je od věci, a tak kolegové přikyvují jen s vynuceným úsměvem.

Boženka pokračuje:„Hmyz můžeme nalézt téměř v každém prostředí naší planety, i když například jen ve velmi malém množství obývá oceány, kde mají převahu korýši.

Nové druhy se objevují převážně v tropických oblastech, ve kterých hmyz dosáhl největší rozmanitosti.Velikost dnešních druhů dospělého hmyzu je různorodá.“Její výklad je pojmově bohatý.

Boženka nám dodatečně ukazuje jednotlivé zástupce hmyzího světa na obrázku, pak pojmenovává i hmyzí exempláře v krabicích, jejichž vzhled je ovšem už notně ovlivněn časem.

Jsem s jejím výkonem spokojen, vždyť je to i moje práce, ty její prezentované vědomosti.Děkujeme Božence a ta odchází.Maturita z biologie skončila, komise se odebírá ke dveřím.Zamykám učebnu. Následující den v ní budou maturovat studenti ze sousední oktávy.

Nejenom biologie, ale všechny předměty tohoto půldne končí a tak míříme na poradu.Tak zase ty naše tak trochu strojené obličeje, návrhy na známky a jejich schvalování.

16.03. 2024 09:13:07
24.10. 2022 09:28:28
Návštěvy
Celkem: 173101
Týden: 414
Dnes: 36
  přihlásit poslední změna: 21.05. 2015 07:00:46