Tu ochota je posláním...

Azylový dům pro matky s dětmi v tísni

Vánoční čas je dobou hlubokých zamyšlení nad uplynulým rokem, ale zejména časem, kdy se svým blízkým svěřujeme s pocity, které v neustálých proměnách prožíváme.

V samotném závěru roku se scházíme u vánočních stromků, abychom si podali ruce s těmi, které máme rádi, a podělili se s nimi o naše radosti i strasti.

Jsou však místa, která v průběhu roku a zejména v době svátků mají poněkud odlišný ráz, neboť jsou místy, kde je enormní snaha podávat  ruce těm, kterým se běh života poněkud zkomplikoval.

Jinými slovy, je hovořeno o lidech, u kterých bylo slunce souběhem nepříznivých okolností zastřeno temnými mračny.

A právě těm vychází v ústrety azylové domy, konkrétně Azylový dům pro matky s dětmi v Uherském Brodě.

Po příchodu k němu nás upoutá svým příznačným vzhledem jeho budova s charakteristickým průčelím v kombinaci barev okru a červeně.

To podstatnější však skrývají interiéry této stavby, určené ku pomoci matkám s dětmi, které se shodou osudu ocitly ve svízelných sociálních situacích.

Ztratily z nejrůznějších důvodů domov, ať už byly příčinou finanční potíže, nebo dokonce rmoutící skutečnost, že byly vystaveny ve svém původním bydlišti násilí.

A právě zde jsou těmto matkám podávány ruce naděje, právě zde se jim dostává tolik potřebného, byť jen dočasného azylu.

V uvedeném zařízení jsou ženám k dispozici drobné garsonky, stylově vybavené vším tím, co matky s dětmi k běžnému životu potřebují.

Zde mohou matky s dětmi znovu v klidu a beze spěchu spřádat své plány na budoucí život, ve kterém se budou moci opět plně a s radostí věnovat výchově a vzdělání svého potomstva

V současné době je v tomto azylovém zařízení ubytováno 9 klientek s jedním či dvěma dětmi, které, byť v omezených prostorových podmínkách, se snaží žít životem, který se v podstatě neliší od běžného rodinného.

Vaří pro sebe a své děti oblíbená jídla, uklízejí, hrají si se svými potomky ať už na pokojících, anebo na dvorku, vybaveném prolézačkami, ale i jinými lákadly určenými pro vydovádění mladých.

Azylový dům se tak stal pro všechny ženy zde ubytované záchranným kolem, pomocí kterého  nalezly a nacházejí oporu v rozbouřeném moři nepřízně předcházejících dnů.

Stal se jejich útočištěm nejenom s dostatečnou  materiální základnou, ale především s lidmi, kteří se jim snaží s veškerou svou ochotou co nejvíce vycházet vstříc.

Sociální pracovnice, pod vedením paní ředitelky Bc. Jany Juráskové, zabezpečují nejenom chod azylového domu, ale v případě potřeby napomáhají ženám v řešení nejrozmanitějších krizových situací, které se čas od času  v životě každého člověka přirozeně vyskytují.

Každá z klientek může kdykoliv přijít za jí určenou pracovnicí a požádat ji o radu či konkrétní pomoc.

Hlavním posláním personálu je, aby se zde klientky cítily co nejlépe a současně, aby jejich denní režim byl co nejvíc připodobněn klasickému rodinnému zázemí..

Nelze samozřejmě tvrdit, že veškeré na azylovém domě probíhající dění je nekomplikované. Každá z žen je totiž jinak osobnostně založená, má jiné povahové rysy.

Navíc, nejedna z nich zažila v uplynulém období mnoho nedobrého, a tak je dosud hodně trpkosti usídleno v jejich srdcích.

Patrně bude ještě nějakou dobu trvat, než se v jejich nitru nastolí klid a pohoda, ale azylový dům svou atmosférou nepochybně k harmonii ducha a těla velkou měrou napomáhá.

A ptáte se, jak to v něm vypadalo v uplynulých vánočních dnech?

No přece svátečně, jak jinak.

V první patře budovy je malá místnůstka, běžně využívaná jako společenská místnost.

A právě tam koncem prosince „rozkvetl" vánočními ozdobami stromek, pod kterým ve večerních hodinách Štědrého dne našly zdejší děti to, co si toužebně ve svých snech zajisté přály.

Nebylo toho asi mnoho, ale za daných podmínek složité sociální situace zde pobývajících žen,

i malý dárek byl jistě darem velikým.

Co může být krásnějšího, než rozzářené dětské oči při rozbalovaní dárků?

Takovým pocitům se nic nevyrovná.

I tady tedy u rozsvíceného stromku zněl, stejně jako v jiných svátečně vyzdobených domácnostech smích, a v očích všech přítomných byly vidět jiskřičky neskrývané radosti.

A to je přece to hlavní!


Jaromír Slavíček

09.10. 2021 18:38:36
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 109507
Týden: 384
Dnes: 27
  přihlásit poslední změna: 28.12. 2013 12:19:03