Tu bratia vždy...

Tu bratia vždy...

Velká Javořina - symbol jednoty a bratrství

Hora, která se stala a nadále stává téměř posvátnou pro všechny, které od brzkého rána do pozdních večerních hodin uchvacuje svým nezapomenutelným vzhledem..

Vždyť její majestátné obrysy jsou patrny z velikých dálek našeho i slovenského vnitrozemí.

Její vrchol spatříme nejenom z blízkých Chřibů, ale i ze vzdálených končin Beskyd, směle do výšin se vypínajících slovenských pohoří i jihoslovenských nížin.

Je symbolicky obklopena věncem mohutných hradů, ať už je to Tematín, Beckov, Vršatec, Brumovský hrad anebo impozantní Buchlov.

Její svahy jsou pokryty obtížně proniknutelnými hlubokými a tajemnými pralesy, kterým dominují nejenom masivní staleté buky, ale řada vzácných rostlinných a živočišných druhů.

Kolem Velké Javořiny se v dávné minulosti vinuly významné obchodní stezky, ale podél ní směřovaly do dálav i výpravy bojechtivých válečníků

Osudy podjavořinské krajiny nebyly tedy jen obdobími klidu a míru, ale prolínaly se i s událostmi protkanými nelítostnou bitevní vřavou .

Ale vždy, za všech uvedených okolností, shlížela Velká Javořina na tyto pohnuté děje se vznešeností sobě vlastní a dodávala svou majestátností naději vesnicím i městům, ležících v jejím dohledu.

I ona však musela odolávat celé věky běsnění živlů,náporům vichřic i přívalům deště, avšak i ona, obrazně řečeno, doufala v lepší budoucnost.

Je nejenom nejvyšší horou Bílých Karpat, je v současnosti i místem, kde se setkávají příslušníci dvou bratrských národů, národa českého a národa slovenského.

Oba národy prožívaly a i nyní prožívají složité a nelehké etapy svého vývoje. Nezřídka se historickým vývojem ocitly v područí národů jiných, ale vždy se dokázaly znovu a znovu z cizího jha vymanit a ubírat se svou vlastní cestou.

V minulém století se staly i součástí jednotného celku, aby se následně od sebe odloučily a směřovaly poklidnou cestou k plné samostatnosti.

Mezi nimi však vždy bylo a zůstává pouto vzájemné pospolitosti, blízké kultury i obdobného stylu života.

A tak není divu, že v červenci každého roku se na vrcholu Velké Javořiny setkávají tisíce přátel z obou stran hranice, aby si podali ruce a slíbili, že i nadále si budou co nejvíce blízcí, ať už slunce obdařuje svými paprsky překrásnou karpatskou krajinu, či skrápí ji déšť.

Nezáleží v uvedeném místě až tak na přítomnosti těch kterých celebrit, na jejich výzvách a plamenných projevech. A už vůbec není důležité, s jakými politickými úvahami oni přicházejí na tento nám srdcem blízký horský vrchol.

Mnohem více jak řečníci, oslovují shromážděný lid zpěváci a hbití tanečníci ze Slovácka a Pováží, kteří svými hlasy a tanečními kroky vnášejí mezi přítomné v úchvatné přírodní scenerií pocity krásy, jednoty a harmonie.

Jejich umění je však  nejenom ukázkou bohatých lidových tradic, ale je i dokladem neobyčejné kulturní a společenské spřízněnosti obou národů.

Velká Javořina je tedy nepochybně pojítkem mezi lidmi na obou stranách hranic, kteří, i když žijí odděleně, vědí, že bude-li jeden národ v ohrožení, bude mu druhý v řešení jeho obtíží nápomocen.

Ano, Velká Javořina je Blaníkem našich společných pohraničních hor – Bílých Karpat.

Věřme, že bude-li nejhůř, že její svahy, skryté  v závoji hustých lesů, se otevřou a z nich vyjdou šiky bojovníků, šířící šlechetnou ideu vzájemného bratrského souznění.

I po rozchodu účastníků slavnosti zůstanou u všech z nich v srdcích vzpomínky na příjemně strávené chvíle na vrcholu naší společné Velké Javořiny.

A ti všichni, co se tuto neděli z jejího vrcholu rozhlíželi do všech stran na malebná okolní pohoří s údolím mezi nimi, budou jistě souhlasit s názorem, že ve střední Evropě žijí dva národy, které osud spojil nejenom do geografické blízkostí, ale dal jim do vínku i vědomí vzájemné sounáležitosti a spolupráce, realizované v těchto místech v duchu Hurbanovho hesla

„Tu bratia vždy stretať sa budú, tu vernosť prisahať si budú"

Jaromír Slavíček