Třeskuté mrazy

Třeskuté mrazy

„Bože, co to na venkovním teploměru toto lednové ráno vidím?"

Mnu si oči.

Osmnáct stupňů pod nulou!

A včera jen o něco méně.

Kde se, hrome, tyto mrazy v Uherském Brodě berou?

Vždyť ještě nedávno byly teploty výrazně nad nulou. No a teď...

Opravdu hrůza.

Člověk aby nevystrčil nos z domu.

Ale do města musím jít nějaké to jídlo koupit. A do drogerie zamířit taky.

Co si ale mám vzít do té sibérie na sebe?

Svetr zajisté a asi už i péřovou zimní bundu.

Nerad ji nosím, člověk v ní vypadá jak balon.

A k tomu prstové rukavice. Ne, tyto prstové ne! V nich prsty zebou o sto šest. Raději palčáky. Ale jimi něco uchopit do ruky, to také není snadné.

Co to ta Taťána Míková v televizi vykládá?

Prý tlaková výše na centrální částí Ruska nám posílá arktický vzduch. No potěš Bože! Taková zima tím pádem potrvá asi ještě hodně dlouho.

Otáčím kohoutkem, Ježíši, neteče voda, jak je to vůbec možné? Zkouším vodu ve sprše. Také nic.

Zlá předtucha naplňuje moje nitro. Vodní potrubí ve stěně domu zamrzlo. Ty staré vilky nemají zaizolované trubky, a pak stačí několik dnů takových mrazů a je zle.

Co teď?

Snažím se do vodovodního potrubí nalít horkou vodu. Je to o ničem. Co tak použít solný roztok?

Ne a ne! Marná snaha. Ani kapka.

Obnažuji ve zdi kousek potrubí a zkouším na ně působit fénem. Ztráta času, zrovna teď.

Nezbývá než odnášet použitou vodu z umyvadla na toaletu.

A co když zamrzne i ta?

Jednou se to stalo. To aby člověk pak chodil na WC do města

Vycházím ven na dvůr a obkládám stěnu molitanem, později i polystyrénem. Přihrnují k ní sníh. Ale marnost nad marnost. Sevření ledu v potrubí nepovoluje.

Několik dnů takto hygienicky živořím.

Konečně se pohnula výše nad Moskvou jinam a začíná převládat vzdušné proudění od Atlantiku. Sníh postupně odtává a nastává obleva.

No a jednoho dne se voda napuštěná do umyvadla ztrácí. Hurá! Je vyhráno. No, ale na jakou dobu?

Mám proklínat mráz?

Ale vůbec ne. On měl a má docela slušné úmysly. Problémy, které u mě nastaly, za ty si mohu svou špatnou předvídavostí sám.

Venku svítí ostré studené zimní slunce, prosvítající mezi větvemi. Ledové krystaly jsou okrasou stromů v parku.

Vzduch se zbavuje sněžením nečistot z teplejších letních období.

Zima je vlastně krásná, jen objevit svým zrakem její půvab.

A že trošku mráz zebe. I to je milé...

Vždy to všechno k zimě neodbytně patří.