Titulky

Magie titulků...

Existuje vůbec článek bez titulků? Asi ne, přece musí být něco úvodem, něco co čtenáře navnadí, co mu naznačí o čem další řádky budou.

Čili jedná se o naprostou samozřejmost. Ale právě u takových samozřejmostí se někdy autoři článků dopouštějí triviálních chyb. Když tak člověk pročítá blogy na Internetu, potažmo noviny, tak se někdy nestačí níže uváděným případům divit.

Mnohé titulky jsou psány malými písmeny, takže zejména starší člověk s brýlemi dá přirozeně raději výraznějším nápisům, případně barevnějším.

Některé titulky jsou už svým pojetím nemastné, neslané, a sotva někoho nasměrují k dalšímu čtení.

Jiné titulky nahlížející čtenáře sice upoutají, ale jsou zbytečně dlouhé, často na celý řádek, chybí jim, stejně jako článkům, údernost.

Někdy přece stačí jen dvě tři slova a je jasno, o čem přicházející úvaha bude!

Další chybou, ačkoliv kdo ví, je vulgarita titulků. V běžných tiskovinách je tento fenomén spíše vzácností, v Blesku už na ně člověk občas narazí.

Proč uvádím „kdo ví". No někteří čtenáři po vulgaritě rádi sáhnou, oblíbenost uvedeného Blesku je přece známá. Jejich mluva se hemží nepěknými slovy, a tak proč by se jim měli vyhýbat při čtení, a to nejenom titulků.

Titulky zakončené vykřičníkem jsou asi žádanější, stejně jako titulky s otazníkem na konci. Naznačují totiž, že by se sám čtenář měl alespoň ve svém duchu nad titulkem článku zamyslet

Vymýšlet titulky, to není zase až tak jednoduchá záležitost, jak by se na první dojem mohlo zdát, ale je o to důležitější!

Titulky by měli být něčím podobným jako jsou rybářské háčky, na které se ryby, v našem případě čtenáři, chytí.

Měli by být především výrazově co nejvíce originální, které již předem jednoznačně naznačí obsah článku.

Žádoucí jsou jistě titulky, které se týkají našeho zdraví, nevšedních událostí a hlavně míst, které se čtenáře přímo nebo nepřímo dotýkají.

V kontrastu vybírám, schválně z nepolitických blogů, titulek „Pěkně popořádku". Ten mě příliš neoslovuje, nic totiž předem nenaznačuje, stejně jako titulek „Jak snadno".

Naproti tomu titulek „Veselé babičky" nebo „Slivovice tekla proudem", „Lék na kocovinu", tak to už je, alespoň pro mě, o něčem jiném, i když jsem odporný abstinent.

Ten kdo vymýšlí titulky by sám měl být v okamžiku jeho tvorby potenciálním čtenářem a vycítit, co chce asi čtenář číst, po čem touží. Já vím, tady objevuji Ameriku, ale i tady se někdy dělají chyby.

Možná by neškodilo, aby v rozsáhlejších redakcích byl specialista, tedy člověk, který by po konzultaci s jinými členy redakce dokázal optimálně zformulovat titulek článku.

Raritou, se kterou se občas setkávám, jsou titulky, které popírají následující sdělení.

Autorům takových omylů zřejmě nedochází, že mnozí lidé očima jenom přelétnou titulky a obsahům se pro jejich falešný titulek nehodlají věnovat.

Velmi překvapivá je tato chyba i u píšících významných osobností, nebo známých blogerů. No prostě triviální chyby!

Titulky se tedy dost často podceňují, napadá mě ještě jedno přirovnání. Titulek je tímtéž, čím je servis u tenisu. Když se podání nepovede, je nepřesné nebo měkké, bývá zle!

Toliko moje ranní úvahy. Hrome, ten titulek měl být asi údernější::: J.S.