Teploměry vědí svoje

Teploměr

Podle Wikepedie je to zařízení na měření teploty. To dá rozum.Vlastně nééé.

Prý by se takový předmět měl jmenovat spíše teplotoměr, protože neměří teplo, ale teplotu. Tak nevím.

Jedno je ale jisté, máme ho téměř každý ve své domě, na chatě, v autě, a já nevím kde ještě.

Teploměry jsou nejrůznějších druhů, ať už rtuťové, lihové, bimetalické, přičemž známe ještě mnoho jiných.

Uvnitř je většinou kapalina, která se teplem roztahuje a podle výšky jejího sloupce na stupnici pak usuzujeme, jaká je v daném prostoru teplota.

Se rtutí bývá ale problém. Pokud se teploměr rozbije, těch kuliček rtuti, které se rozsypou na podlahu, bude nepočítaně...

Ne každý ví, že na jejich sesbírání je dobrý zinkový plech, k jejich likvidaci pak poprášení sirným prachem.

Ale dost už  popisování technických záležitostí.

Je to prostě zařízení, které někdy velebíme, ale mnohem častěji proklínáme. Je jen málo takových přístrojů, kterým během dne věnujeme takovou pozornost s pečlivým vyhodnocováním naměřených hodnot.

Lékařské teploměry jsou dobrým ukazatelem našeho zdraví. Kolikrát se „modlíme," aby jejich hodnoty nepřekročily obávanou osmatřicítku.

Jo v době školního roku, třeba před písemkami, to bývalo jiné. Tam bylo někdy i přáním „delikventa," aby rtuťový sloupeček byl trošinku výše a matka hříšníka ho následně nechala v domácí péči.

U běžných venkovních teploměrů máme my středoevropané rádi teploty kolem 20 stupňů, každé větší vybočení teploty od tohoto stavu přijímáme většinou s nevolí, i když jsou mezi námi poměrně dost velké individuální rozdíly.

A to nemluvím o rozdílném vnímání teploty v různých zeměpisných šířkách.

Zimní teploty  kolem dvaceti stupňů pod nulou u nás považujeme již za vražedné, na Sibiři ale tyto hodnoty s nadsázkou vybízejí  k procházkám po zasněžené tajze nebo tundře, nemluvě o otužilcích, pro které není problémem v těchto podmínkách vysekat díru v ledu a...

Teprve teploty pod padesát prý vedou v Jakutsku k pozastavení školní docházky a k chování pneumatik, jako kdyby byly ze skla.

Nakolik je pravdivý rádoby vtip, že při těchto teplotách nesmějí lidé po sobě plivat, aby si nevyrazili oko, to nevím.

Stejně tak vykonávání malé nebo velké potřeby může být v těchto tepelných poměrech docela problém, který nechci do detailů pochopitelně podrobně popisovat.

Současné letní plusové třicítky jsou běžné kolem obratníků a domorodci při nich provádějí běžné své práce.

Ale proč tam na Sahaře nosí domorodci černé hábity? Uvádí se že k odpařování potu je důležitý průvan pod oděvem. A ten je prý pod černou látkou větší než pod světlou. Zajímavé, pokud je to ovšem pravda.

Jak vidno, jiná země jiný mrav!

Teploměry nebývají až na výjimky drahé, ale s jejich přesností to nemusí být vždy nejlepší

Dříve lidé teploměry neznali a řídili se při určování teploty svými tělesnými pocity, případně zabarvením ohřívaných předmětů.

Mám dojem, že v současnosti lze rovněž těchto úkazů použít.

Zeptat se ale lidí v našem zeměpisném pásmu, zmořených nynějším vedrem, na jejich současné pocity by mohlo být provokující a celkem zbytečné, stačí se totiž podívat do jejich obličejů a vše je nám jasné.

K polednímu se procházet, případně sednout si do odstaveného rozpáleného auta mluví vzezřením tváře „postiženého" samo za sebe, na to není třeba pohledu na teploměr.

Co tedy popřát našim teploměrům? Asi věrohodnost, která je ovšem dána mimo jiné i optimálním umístěním těchto měřidel do prostoru.

A mezi námi vedry trpícími, trocha ohleduplnosti vůči našim tělům by jim rovněž prospěla....

Rtuťový sloupče, měj tedy konečně rozum!

Jaromír Slavíček, těsně před tepelným kolapsem