Tenisový turnaj v Chylicích
Tak trochu ve stínu našich tenisových olympioniků v Riu, konal se v Ostrožské Nové Vsi - Chylicích, tenisový turnaj čtyrher a to smíšených dvojic. Když jsem se na uvedené sobotní odpolední tenisové klání dostavil, byla hra na všech třech dvorcích v krásném tenisovém areálu, zelení obklopeném, v plném proudu.
Turnaje se účastnilo 12 smíšených párů širokého věkového rozpětí, ať už z místního klubu, ale i Kunovic, tenisové metropole Uherského Hradiště, Kněžpole a dalších obcí. Bylo by hodně naivní a iluzorní si myslet, že smíšená čtyřhra je pouhou společenskou událostí, která se nemůže srovnávat s popularitou singlových zápasů v podání mužů či žen. Jde naopak o mimořádně vhodnou příležitost prokázat své tenisové kvality na co nejvyšší úrovni po boku parťáka opačného pohlaví.
Již z prvního pohledu na antukové kurty bylo zřejmé, že se všichni zúčastnění hráči snažili podat co nejlepší výkon. Bylo to patrné z jejich pohybů a celkové zaujatosti pro tento krásný bílý sport. Někdo by se snad mohl domnívat, že muži budou v tenisových výměnách hrát prim, já měl spíše dojem, že hlavními aktéry onoho slunečného odpoledne na antukových dvorcích byly ženy.
Zdály se mně být více běhavé a kupodivu i útočnější, neboť se častěji než jejich mužské polovičky vydávaly k síti, u které nekompromisními voleji či smeči zakončovaly tenisové výměny. Vidět za těchto situací muže za sítí, hlavu si před razantními údery chránící, byl toho více jak působivý doklad. Někdy se dokonce něžnějšímu pohlaví podařilo returnovat tvrdý servis mužů takovým způsobem, že se "silnější" protějšek stačil po míči maximálně jen ohlédnout. Snad se vžíval i do pocitu slepého střeva.
Věru, bylo se na co dívat. Nezastírejme si však, že i vzhled pohledných ženy s tenisovou raketou v ruce měl pro četné diváky svá nesporná pozitiva. V dalším průběhu turnajových střetů jsem se rozhodl vstoupit na jeden z dvorců s úmyslem sledovat výkon nejstaršího účastníka turnaje, mého spolužáka z gymnázia v Uherském Brodu.
Nebyl jsem zklamán, Ing. Petr Šašinka ukázal svými zkušenostmi přehled jak ve hře od základní čáry, tak i na síti. Spolu se svou spoluhráčkou tvořili sehraný tým, který si nejednou poradil i v situacích zdánlivě beznadějných. Ano, spory o míče u lajn pochopitelně byly, ale po vyprchání emocí vše většinou končilo mávnutím rukou a následným vzájemným smírem.
Snad pouze já jsem se v jednu chvíli zachoval krajně nezodpovědně, neboť jsem chtěl ve prospěch svého bývalého spolužáka a jeho spoluhráčky u jedné z lajn suplovat „jestřábí“ oko. V tu chvíli bych raději v amazonském pralese potkal ozbrojený kmen civilizací nedotčených indiánů, než pohled od hráčky, které jsem upřel míč.
Celkově lze konstatovat, že turnaj byl jedinečnou prezentací okamžiků tenisového umu, ve kterém se mísila jak mužská síla a agresivita, tak i šikovná technika v podání žen. Jistě, do kouzel Hingisové s Paesem měly všechny uvedené páry poměrně daleko, ale i tak se bylo na co dívat, co obdivovat. Tenisové mixy v každém případě jsou a zůstanou příjemným zpestřením regionálních tenisových turnajů.
A možná v budoucnosti nejen jich.