Taťána měla pravdu

Taťána měla pravdu

Jaká Taťána?

No přece Taťána Míková, známá moderátorka počasí. V sobotu v televizi naznačila, že nás čekají dny plné slunce. A kdyby jenom to, mělo jít o vynikající dohlednost. Příčinou byla tlaková výše nad Skandinávií, která nám na své přední straně poslala křišťálově čistý a chladivý vzduch od polárního kruhu.

Takže, kdo se vydal o víkendu na hřebeny Bílých Karpat, určitě nelitoval. Byl jsem to i já. Musel jsem ovšem brzy ráno v neděli vážit několikakilometrovou strmou cestu po zelené ze Strání na vrchol nejvyšší hory jižní Moravy – Velkou Javořinu (970 m). Už po cestě jsem se mohl kochat pralesním porostem.

Ale to nejkrásnější mě teprve čekalo na vrcholu. Výhled, na který se jen tak nezapomene. Nic na tom nemohl změnit ani čerstvý chladivý vítr. Snad celá východní Morava i západoslovenské hory byly pohledem jak na dlani. Nejen blízký Velký Lopeník s rozhlednou či nad Luhačovicemi Komonec, ale svou výrazností na obzoru na sebe upozorňoval skalnatý Vršatec.

Za Povážím o sobě dával vědět Povážský Inovec a za ním Malá Fatra. V jejím masivu i bez dalekohledu bylo možné spatřit asymetricky vyhlížející Klak (1352m) a v zimě mezi lyžaři oblíbené Martinské hole. Měl jsem za to, že za nimi na horizontu vystupuje i masiv Rozsutce. Na jihovýchodě zase zpoza obzoru vykukovala slovenská pohoří Tríbeč, snad i Vtáčník.

Na severovýchodě se po straně Smrku (1276m) dmuly pýchou obě krasavice, tedy Lysá hora (1324m) a Kněhyně, mé pozornosti nemohl ujít samozřejmě ani Radhošť. Na severu byly vidět nejenom Hostýnské a Oderské vrchy, ale namlouval jsem si ve své představě i Nízký Jeseník. Na západě se rýsovaly blízké Buchlovské kopce, na jihu pak Malé Karpaty a pod nimi kouřící chladící věže Jaslovských Bohunic. K tomu všemu se nad Javořinou skvěla blankytně modrá obloha s plujícími kumuly.

No pohádka, co mám povídat. Co si jen člověk mohl více přát? Turistů na vrcholu Velké Javořiny bylo to dopoledne rovněž hodně, hlavně pak mladých lidí. Jejich fotoaparáty přirozeně nezahálely. Žel, mám jenom malý „Canonek“, ten zázraky nedokáže. Kdo měl výkonný fotoaparát, ten musel být na vrcholu blaha.

Poprosil jsem několik stejně nadšených pozorovatelů, jestli by mně nějaké panoramatické kvalitní fotky neposlali. Snad se tak stane. Ale nejlepší je stejně vše vidět na vlastní oči. Dohlednost tedy tento víkend byla kolem sta kilometrů. Patrně je pravdou, že za takové viditelnosti lze někdy spatřit z Velké Javořiny i východní výběžky Alp.

Zbývá jenom konstatovat, že naše krajina je snad nejkrásnější z existujících. Nemusí se cestovat pro požitky ani k moři, stačí vystoupat do našich velebných hor…