Světelný smog

Světelný smog

O smogu, který zatěžuje naše dýchací ústrojí, slýcháváme v poslední době každou chvíli. Halí do svého pochmurného hávu vše živé i neživé na Ostravsku nebo Mostecku, ale ani větší města nejsou ušetřena tohoto nepříjemného fenoménu.

V pozadí našeho zájmu tak trochu zůstává další forma smogu, a sice smog světelný, který za určitých okolností může rovněž ohrožovat lidské zdraví. Ale o co vlastně jde?

Světlo je pro nás důležité, o tom nikdo nepochybuje, a to jak jeho tepelná složka, tak i složka ultrafialová.

Problém je v tom, že s rozvojem společnosti neobyčejně rychle přibývá v našem životním prostoru umělých světelných zdrojů.

Jsme doslova zahlceni světly pouličních lamp, reklamních ploch, výkladních skříní, doma nás zase světelnou září oblažují obrazovky televizí a monitory počítačů.

S nastupující nocí jsou osvětleny chrámy, historické budovy i architektonické skvosty.

O sto šest svítí nebo by měly svítit dopravní prostředky, takže vidět naši krajinu nocí zcela ponořenou do tmy, alespoň si myslím, je dost zřídkavým jevem.

Škodolibě řečeno, podle Murphyho zákonů, co se v civilizovaném světě může rozsvítit, to se také rozsvítí.

Což o to, člověk je za světla tak nějak jistější, neboť vidí co chce vidět, na tom by snad nebylo nic až tak špatného, kdyby ovšem postupně nepřicházeli s varováním lékaři.

Ano, přemíra světla našemu organismu vyloženě škodí, světlo rozvrací lidské biorytmy, a to vůbec není pro nás dobrá zpráva.

Nadměrné světlo útočí na naše smysly, zatěžuje zrak, a pokud se světlo v noci snaží proniknout i do našeho soukromí, tak to už je vyloženě na pováženou.

Údajně se při jeho nadbytku snižuje tvorba hormonu melatoninu, který harmonizuje náš organismus a už je i dokázáno, že lidé, kteří ponocují, respektive pracují v nočních směnách, jsou vystaveni rizikům velmi vážných chorob.

Znovu je však třeba znovu připomenout, že světlo v přiměřeném rozsahu důležité je, ale měli bychom respektovat jeho kvantitu i kvalitu.

Co se týká posledně jmenované vlastnosti, odborníci tvrdí, že nejpřijatelnější je pro nás světlo teplejších odstínů barev, nejlépe nažloutlé, tedy asi takové, jaké vydávají sodíkové lampy a které je svým složením nejbližší slunečnímu světlu.

Naopak prý světla studená, s modravými odstíny, naše oči rády nemají.

Takže, i když se básníci vyžívají v poetickém popisu světel pouličních lamp, korálků svítících nočních měst na stužkách silnic, všeho je třeba s mírou.

Světlo by mělo být tak nějak v rovnováze se tmou, tak jako má být v rovnováze většina dějů kolem nás.

V některých zemích, jako např. v mini státečku Andora, některé dny prý vypínají elektřinu, jen aby se lidé mohli pokochat pohledem na noční oblohu, na hvězdy, jejichž světlo je pro lidi naopak něčím krásným, podmanivým, žádoucím.

Hvězdy, nejlépe pozorovatelné v tmavých nocích, nabízejí našemu zraku uklidňující a fascinující podívanou.

Tím jak se světelným smogem vytrácí pohled na ty jiskřící se nebeské „diamanty", tíhneme víc a víc k přízemnímu světu, ve kterém otázky o rozmanitosti světa a vesmíru spolu s hvězdami mizí z našich očí

Co říct na závěr?

Světlo nezatracujme, je vítané, je potřebné, zajisté je nám dobrým sluhou, ale za určitých okolností může být........ i zlým pánem!

Pamatujme na to, prosím!