Stužkování

Stužkování aneb uvádění studentů do maturitního stavu...

Rok se sklání ke svému konci a my všichni se těšíme na blížící se kouzelné Vánoce. V dohledu jsou tyto významné křesťanské svátky, ale i zimní slunovrat, na středních školách pak také zažitý studentský obřad, a sice stužkování.

Každá škola má sice svou osobitou formu této akce, ale přesto je stužkovacím večírkům leccos společné.

Během tohoto slavnostního rituálu v místnosti patřičně vyzdobené konfetami a plakáty s výroky vyučujících ale i studentů, je hruď adolescentů obdařena stužkami, které jsou  očividným znamením končícího středoškolského studia.

Jsou vyrobeny z kvalitní kůže a popsané hesly, často samotnými studenty vymyšlenými, a tak si může člověk na nich přečíst:         „A my jsme ti, kteří vytrvali,"nebo „Budoucnost patří nám," případně „Vzhůru do života," atd.

Stužky však musí být ještě před předáním studentům „posvěceny" někým z vedení školy, nejlépe samotným panem ředitelem s dodatečným, zpravidla latinským výrokem:  Sanctifica...

Vlastnímu obřadu předávání stužek rovněž předchází slavnostní projevy někoho z představitelů školy, ve kterých se hodnotí uplynulé studijní roky a tak trochu i nastiňuje budoucnost mladých. Dříve tuto „milou" povinnost měli i samotní třídní, kterýžto zvyk může být na některých školách ještě praktikován.

Připínání stužek na oděv studentů je přirozeně vyhrazeno třídnímu, kterému však je předem na tělo úhlopříčně zavěšena jedním ze žáků nádherná, zpravidla hedvábná šerpa.

Tyto šerpy jsou doslova uměleckými díly, bohatě strojově nebo rukodělně vyšívanými, září přepestrými barevnými ornamenty, blyští se „zlatem" protkávajících nití, a tím nezapřou šikovné ruce umělkyň našeho slováckého kraje.

Třídní, kteří vedli ve své učitelské práci více tříd, uchovávají tyto šerpy ve svých domovech doslova jako poklad, jako vzpomínku na kolektivy mladých, se kterými nejenom sdíleli dlouhé roky tradiční prostředí učeben, ale které svým způsobem provázeli nelehkým obdobím dospívání ať už v časech sluncem prozářených anebo stínem zatížených.

Třídní vyučující, šerpou ozdoben, pak přichází  ke své třídě za zvuků majestátné, ale tiché hudby a připíná stužky brané ze stříbrného tácu na klopu studentů.

Snaží se v této mimořádně slavnostní atmosféře pronést ke stužkovaným i několik moudrých slov, přičemž nešetří úsměvem a pevným stiskem ruky.

Je známou skutečností, že studenti si tohoto, někdy až patetického obřadu velice váží, neboť právě on je jejich symbolickým vstupem do nelehkého závěrečného období příprav k maturitní zkoušce.

Není divu, že v následujícím slavnostním slibu se studenti přihlašují k usilovné konstruktivní práci, která by měla vyvrcholit úspěšným zakončením školního roku.

Po bohaté večeři pak následuje studentský program s mnoha scénkami, často vyjmutými ze školního života a tanečními kreacemi, takže „herecké" podium si příliš dlouho od ruchu předvádějících „umělců" neoddechne.

V pokračující volné zábavě se dříve nebo později setřou rozdíly mezi studenty a učiteli, klasické tance jsou vystřídány bujnějšími, všude vládne veselí a pohoda do pozdních večerních, někdy až ranních hodin.

Jedno je však jisté, stužkování je jedinečný, nezapomenutelný zážitek pro všechny přítomné, ve kterém zdaleka nejde jenom o zábavu jako takovou, ale o pasování mladých lidí do mimořádně náročného předmaturitního stavu s jasně vymezeným cílem, tedy dosažením úspěšného složení maturitní zkoušky a vstupu do dalšího života plného přání, očekávání a nadějí!

Jaromír Slavíček

25.07. 2021 12:38:16
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 105563
Týden: 524
Dnes: 37
  přihlásit poslední změna: 01.12. 2011 07:39:21