Den otevřených dveří – vernisáž výtvarných prací studentů
Dvě v těsném závěsu akce na uherskobrodském gymnáziu, kdo by si z nás nechal ujít takovou příležitost. A tak v pozdním pátečním odpoledni mnohý Broďan nasměroval svoje kroky ke známému ústavu vědění. Prosklené vitríny s přírodninami, sofistikované vyučovací pomůcky, přístrojová technika. To všechno muselo upoutat každého příchozího.
Uvedené doprovázela, ostatně jako každý rok, příjemná atmosféra a zasvěcený učitelský výklad všem, kteří projevili zájem o studium na této škole. V každé z učeben se návštěvník mohl dozvědět potřebné informace, ať už o formách výuky, jejím materiálním zabezpečení či perspektivách uplatnění absolventů. Vyučující fundovaně zodpovídali dotazy, nic nepřikrašlovali, nýbrž se snažili obeznámit každého zvídavého s vyučovacím procesem v tom kterém předmětu.
V každém zákoutí školy tak člověk nacházel ochotu a příkladnou vstřícnost, všude se mu dostávalo patřičné pozornosti. Páteční odpoledne ale pomalu končilo, k obzoru se pozvolna skláněl do ruda zbarvený sluneční kotouč. V ulicích města panovala již znatelná atmosféra blížících se Vánoc. I areál školy se v tichosti nořil do nočního spánku. Avšak jak v představě polit živou vodou, úderem osmnácté hodiny opět ožil ruchem přicházejících lidských kroků.
V prostorách velkého krčku, tedy dlouhé chodby spojující jednotlivé sektory školy, se totiž měla uskutečnit vernisáž výtvarných prací studentů. Desítky zavěšených panelů s kresbami mladých umělců postupně „vítaly“ ty, kteří se toužili pokochat uměleckými díly studentského dorostu. Od těch nejmladších, primánů, až po zralejší adolescenty. Mezi návštěvníky vernisáže bylo možné spatřit vrcholné představitele města, ale i výtvarníky či známé osobnosti kulturního života našeho sídla.
Úvodního slova se ujal ředitel gymnázia, RNDr. Jaroslav Krpal. Ve svém projevu nastínil význam počínající kulturní akce, přičemž zdůraznil sepětí klasické výuky se zájmem mladých lidí. A pak už se páry zvědavých očí zahleděly do obrazů vytvářených umnou rukou těch, co stojí na prahu dospělosti.
Nejeden z nás se snažil proniknout do záměrů mladých malířů, se kterými vytvářeli pozoruhodné, povětšině surrealisticky laděné kresby. Jistě, mnozí z nich ve své práci kopírovali již známá umělecká díla, ale v řadě jiných případů bylo viděné něčím osobitým, dosud nezveřejněným. Jakoby nám autoři kreseb chtěli naznačit vizi svého světa, ve kterém je neustále sváděn boj každodenní reality s jejich sny a představami.
A tak krok za krokem jsme procházeli kolem jednotlivých panelů a obdivovali tvůrčí elán a výtvarné schopnosti studentů. To prolínání linií, obrazců, ta hra barev na sebe zdánlivě nenavazujících musely v každém v nás vést k zamyšlení i sobě pokládané otázce.
Co nám chtěl mladý umělec svým výtvarným dílem sdělit, čím nás chtěl oslovit, jakou ústřední myšlenku choval ve chvílích tahů štětcem, křídou či tužkou? V každém případě bylo co analyzovat, srovnávat a dělit se s okolo stojícími o své dojmy.
Nakolik se nám, prohlížejícím, podařilo najít cestu do studentovy duše, to asi zůstane utajeno. Jedno však bylo a je jisté. V těch mladých lidech spočívá obrovský tvůrčí potenciál. Je naší svatou povinností ho dále rozvíjet, avšak při respektování názorové originality každého jedince. Vše hezké jednou musí končit, platilo to i pro tuto nevšední akci. Ještě před odchodem do ulic ztemnělého nočního Brodu jsem se zahleděl na stěnu atria se známým mottem J. A. Komenského.
V duchu četl: „Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče“.
Ano, měl pravdu, ale to vlastně platí ať už výukou nebo obdobnými kulturními akcemi i pro brodskou „Sorbonnu“!