Stromy vánoční

I pro stromy přichází čas vánoční...

Jinak k nám stromy na brodském náměstí hovoří v létě, jinak na podzim, a zase zcela zvláštním, podmanivým způsobem nyní před Vánocemi.

V každém ročním období chtějí svému okolí něco hezkého naznačit, třeba jen svým běžným vzhledem, anebo jako v těchto dnech svátečním oděvem.

V jarních měsících se příroda odívá do působivého, barvami i vůněmi opojného hávu.

Stromy v centru našeho města se začnou předhánět, který z nich může nabídnout lidskému zraku to nejlepší ze svého šatníku.

Hlohy na horním korzu se nám pochlubí nevtíravou, narůžovělou barvou svých nevelkých květů, ale i nevelkými, tvarově nezvyklými listy.

Nezávidí si navzájem, každý z nich totiž ví, že bez každého z nich by stromořadí podél chodníku nebylo tím ideálně působivým.

Javory mléče na dolním okraji náměstí, ty pozorné kolemjdoucí občany upoutají spíše svými nenápadnými nazelenalými květenstvími, ale někoho možná i baculatějšími korunami.

Na všechny výše jmenované dozírá s nadhledem u kašny v záplavě slunečních paprsků  majestátně vyhlížející lípa.

Právě ona se svými čtyřmi sestrami před farním kostelem omamuje své okolí nezaměnitelnou medovou vůní nažloutlých květů

Podzim pak vnáší na náměstí pestrobarevnou mozaiku listů, v žlutě, červeně, později i pastelově hnědých odstínech.

Listí se chladem a postupem doby snáší k zemi, stroze vyhlížející stromy se poté již jenom smutně po sobě poohlížejí a vzpomínají na dobu svého rozkvětu.

Ano, ano, čas nelze zastavit,  a tak posléze přichází nevlídná, studená, mnohdy i větrná zima.

A tehdy člověk svým přičiněním přichází stromům na pomoc, a to překrásnými světelnými ozdobami.

Oděje je jimi do zářivé krásy, která vyniká zejména s přicházejícím soumrakem.

Lidské oči se s nastupující nocí nestačí divit všemu tomu, co se jejich zraku na Masarykově náměstí nabízí.

Hlohy se počnou chlubit tisíci promyšleně řazených bílých světýlek, jiné zase pro změnu volí barvu oranžovou.

Ty s bílými dávají přednost svislým, sbíhavým liniím, ty s oranžovými se jimi škádlivě olemovávají kolem pasu.

Stejně si tak různorodě počínají statnější javory ve spodní části náměstí.

Lípy zase jakoby daly přednost výraznějším bílým světelným stuhám, liánovitě se přimykajícím k větvím.

Pnou se jimi k obloze a navozují svou oslnivou světelnou září slavnostní předvánoční atmosféru.

Když vtom kdo to mezi ně znenáhla přišel?

Zčista jasna se mezi nimi objevil smrk ztepilý. Usídlil se nad betlémkem a počal se zvědavě rozhlížet po svých sousedech.

„Kde se tu bereš, pichlavý cizinče," obrátili se k němu otázkou stálí stromoví obyvatelé náměstí?

„Nejsem cizí, jsem přece jeden z vás, jsem Broďan, ale pocházím z okraje města, rostl jsem dlouhá léta kousek od Olšavy.

Přišel jsem vám ve výzdobě vypomoci svou výjimečností, majestátností, celou svou nádherou.

Jen se zvečera podívejte na to moji oslnivou, zářivou modř, barvu míru a spokojenosti, ale pokochejte se i hvězdou na mém vrcholu!

A všimli jste si, jak po stranách mého šatu z jehličí plynule stékají modravé slzy jedna za druhou?

Kanou nejenom steskem po mém původním stanovišti, místě, kde jsem celá desetiletí stál, ale nepochybně jsou i kapkami vděku, neboť právě mě jste si vybrali, abych svým vzhledem předával radost a obdiv jiným.

Pobudu mezi vámi jenom několik týdnů, abych pak odešel tam, kam všechny takové stromy po naplnění svého poslání nenávratně odcházejí.

Do té doby však na mě budou směřovat oči všech těch, kteří kolem mě procházejí a údivem vydechují.

A pakliže přicházející zima mně dodá bílý vločkový kožíšek, stanu se nanejvýš obdivovanou perlou našeho královského města.

My všichni, já i okolní světlem ozdobené stromy, chceme v těchto dnech dodávat všem lidským duším nezapomenutelný pocit krásy, současně však i pokory nastávajících svátečních dnů.