Stíny zla
Kde se u lidí bere odpuzující fenomén nenávisti, člověk si občas položí otázku. Proč jeden člověk v myšlenkách, ale v řadě případů i slovně, útočí na jiného člověka nebo skupinu lidí, a to zástupně pro nějakou třeba i malichernost.
Zdá se, že kořeny zloby si rodí tam, kde nedochází k naplnění představ útočícího člověka, ať už je to v manželství, v zaměstnání či politice..
A právě u posledně jmenované politiky se plnou měrou využívá osočování jiných v masové propagandě, které zpravidla podléhají lidé méně přemýšliví, méně vzdělaní, tedy takoví, kteří spoléhají spíše na myšlenky jiných, kterými se ochotně nechávají vést.
Není sporu o tom, že nemalou roli u zlanosných lidí sehrává i strach z toho, že mohou přijít dříve nebo později o hodnoty a přesvědčení, které celoživotně vyznávají.
Svou negativistickou aktivitu navyšují při svém eventuálním ponížení a současně nedosahování cílů, jaké naopak získala v průběhu času pomlouvaná osoba či kolektiv.
Významnou roli v tomto ohledu může hrát i předcházející emoční pocit v podobě závisti, kdy se nelibě snáší obliba napadaného mezi lidmi, případně jeho významné postavení ve společnosti. Často v nenávist vyústí i zklamání v lásce, ale to už je jiná kapitola, specifická svým zaměřením.
Psychologové uvádějí závist jako negativní niterní postoj, který má značnou délku svého trvání, nejde tedy jenom o momentální duševní rozpoložení.
Podle internistů se údajně v mozku těch co závidí vyskytují chorobně aktivizovaná ložiska která svědčí o hlubší a biologické podstatě popisovaného jevu. Uvedení lidé zpravidla přejí pomlouvanému co největší neprospěch, včetně újmy na zdraví, což se už ale vymyká základním humánním atributům života.
Pečlivě sledují objekt své nepřízně, neustále vyhodnocují jeho postoje a snaží se všemožnými způsoby získat na svoji stranu obdobně smýšlející. Tyto vyhledávají, vytváří s nimi jakési koalice a v jejich blízkosti se cítí jako mezi svými, tedy těmi, co mají podobný nebo dokonce st
ejný názor na kritizované. Využívají svých případných řečnických schopností, uvádí při setkáních s lidmi skutečná nebo vymyšlená fakta, a to jen proto, aby přesvědčili naslouchající o svém pojetí pravdy. Pokud apogoletům lží není věnována pozornost, kterou vyžadují, je na nich vidět zjevné zklamání a jejich zájem se následně vzdálit tématu.
Stíny zla často nedokáží najít ani špetku dobrých vlastností na objektu svého zájmu, doslova ho vytěsňují ze všech pozitiv.
Přesvědčují své okolí o záporných vlastnostech toho, který má být popřen ve všech směrech. Pokud je někdo s nimi naopak v myšlenkovém souladu, stávají se jeho přítelem, u kterého jsou ochotny přehlížet jeho případné obecně nežádoucí vlastnosti. Chtějí, aby jejich nenávist s nimi sdílelo co nejširší okolí, pak teprve mají pocit, že dosáhli svého cíle!
Zlem ovládaní lidé musí své negativní emoce nestále přiživovat, podobně jako když se přikládá do kamen palivo, zpravidla novými a novými fabulacemi.
Že jsou sami proti sobě, o tom svědčí údaje lékařů, u zlobných osob se zvedá hodnoty krevního tlaku, je u nich větší tendence ke krevní srážlivosti, o vzniku žaludečních vředů ani nemluvě. V tomto případě se tedy evidentně u nich jedná u o patologický jev , který by se měl zavčas podchytit, než dojde k situacím s nedozírnými následky.
Jaromír Slavíček