Stíny horkého léta

Stíny horkého léta

Ne, tentokrát nejde o známé drama z poválečné doby.

Stínem letošního léta je nebývalé sucho, které postihlo mimo jiných krajů i naše Slovácko.

Nepršelo už ani nepamatujeme.

A přitom před nemnohými týdny byla masmédia zaplněna zprávami o povodních v Čechách. Lilo a lilo, všichni jsme se tehdy modlili, aby ten příval dešťových srážek konečně ustal.

A v současnosti?

Modrá obloha bez mráčku, anebo nanejvýš se sem tam nějakým zatoulaným.

Obloha, jejíž azurovou modř máme jinak rádi, je nám v těchto dnech svým vzhledem už možná i nepříjemná.

Kdyby alespoň nějaká přeháňka nebo „bouřička" do našeho slováckého kraje zavítala, nebylo by to proti naší mysli.

Podle meteorologů prý prožíváme nejsušší týdny za posledních šedesát let, a to už je co říct.

Není tedy divu, že krajina svým nynějším obrazem doslova žízní po doušku životadárné tekutiny..

Na polních cestách nás provází všude přítomný, občas i rozvířený prach, takže si člověk musí nejednou něčím zakrýt i tvář, aby se uchránil před nepříjemnými pocity.

O mnoho lepší to není ani se vzhledem našich zahrad a parků, kde se našemu zraku nabízí typický obraz horkem zmámené vegetace.

Stébla trav jsou horkým dechem stávajícího počasí okoralá, nepříliš přitažlivý je i pohled na stromy a keře se smutně povislým listím.

Kam se jenom poděla svěží jarní zeleň, která nás tak před několika týdny nabíjela energií?

Už i zaznívají ze sdělovacích prostředků první varování ohledně možných, krajinu devastující požárů.

Co se týká dostupnosti vody při účely zavlažování, tak nepochybně mají výhodu ti, kteří mají své polnosti blízko vodních toků, třeba Olšavy.

Natáhnou si od řeky nebo potoka hadice, spustí čerpadla, a voda je záhy tam, kde má být.

Pokud se ale procházíme kolem takové řeky, nemůžeme nepostřehnout již místy obnažené kameny na jejím dně, pokryté splývavým, nevábně šedozeleně zbarveným žabím vlasem

Voda navíc nelibě páchne, ryby určitě trpí rovněž nedostatkem kyslíku a je otázkou času, kdy se jejich plovoucí mrtvá těla objeví na hladině.

A vycházet ven v tomto horkém létě?

Ráno to snad ještě jde.

Rozumný člověk vyrazí za ranního chládku za svými zájmy a pak už spěchá se co nejdříve ukrýt do svého domova či jiných zastíněných míst.

V poledních hodinách je to s pobytem venku už horší, silnice, chodníky i cyklostezky sálají horkem a nejednomu z nás se obtížněji dýchá.

Možná si někdy i říkáme, není toho asfaltu v našich sídlech už přespříliš, jeho tmavá barva sálající sluneční paprsky do sebe přímo vtahuje.

Ani vycházka do lesa není za těchto okolností příliš lákavá. Kdo by do něho chodil a za jakým účelem?

Sbírat houby?

Kvůli několika zaschlým holubinkám, snad i suchohřibům? Jiných hub totiž  v lesním přítmí k vidění mnoho není.

Ačkoliv kdo ví. Zkušení houbaři třeba i nyní přicházejí ze svých utajovaných lokalit se zajímavými úlovky.

Ve volné krajině, tak tam už vůbec není v těchto dnech klimaticky co k závidění, takže

je třeba ocenit všechny ty kombajnéry, řidiče z povolání, a vůbec všechny ty, kteří jsou  slunečnímu žáru den co den nemilosrdně vystaveni.

Ale zpátky ke stávajícímu suchému období!

Je prostě jenom dalším letošním klimatickým extrémem, ať se nám to líbí nebo ne.

Když se nebe otevře proudy deště, tak si stěžujeme. Pro období sucha taktéž nemáme dobrého slova.

Co tedy vlastně od přírody požadujeme?

Neměli bychom se raději co možná nejvíce přizpůsobovat stále častějším výkyvům klimatu, než neustále jenom lamentovat?

I když já to vlastně předcházející úvahou vlastně učinil...

16.11. 2022 08:58:01
24.10. 2022 09:28:28
Návštěvy
Celkem: 131144
Týden: 308
Dnes: 20
  přihlásit poslední změna: 22.07. 2013 09:37:37