Spěšný vlak Arriva

Arriva

S předstihem bylo veřejnosti, tedy i mně, dáno na vědomí, že na železniční trase Praha – Trenčín bude pátého března uveden do provozu spěšný vlak, Arriva. Hlavou mně blesklo, přece si nemohu nechat ujít její první jízdu, alespoň v úseku z Uherského Brodu do Slavičína. A tak jsem hned druhý den zamířil k pokladně brodského nádraží, tam mně však sdělili, že s jízdenkami na tento vlakový spoj nemají nic společného, Naštěstí jsem se na Internetu dozvěděl, že si ji budu moci koupit přímo ve vlaku.

A pak už mně jenom zbývalo avizovaný vlakový spoj v sobotním popoledni na nástupišti nedočkavě vyhlížet. Netrvalo dlouho, a krátce po ohlášení příjezdu vlaku v českém i anglickém jazyku se směrem od Havřic začala přibližovat mnou očekávaná Arriva. Svým celkový vzezřením, hlavně pak světle zelenou přídí, mně tak trochu připomínala housenku motýla píďalky. S nedůvěrou sobě vlastní, překonanou však zvědavostí, jsem do ní po zastavení nastoupil.

Následovalo první rozhlédnutí a konstatování, že v tisku zveřejňované informace o tomto vlakovém spoji nelhaly. Hned zpočátku mě obestřela vůně, možná až příliš vtíravá, takže jsem si začal připadat téměř jak při návštěvě kosmetického salonu. Zamířil jsem k sedačkám, avšak to, co jsem na jejich místech spatřil, mně připomínalo spíše křesla. V kupé bylo příjemně teplo, a kam jsem se jenom podíval, tam se můj zrak setkával s pečlivě udržovanou čistotou.

Usedl jsem do pohodlného sedadla a i nadále se zájmem obhlížel své okolí. Přede mnou se prostíral stolek, na který se dalo umístit leccos, třeba počítač. Rozjeli jsme se, avšak i za jízdy bylo v klidové zóně tichoučko jako v kostele. Žádný telefon či jiný nežádoucí hluk mě ani ostatní cestující neobtěžoval. Stevarda jsem se vyptával na sortiment nabízeného drobného občerstvení. Donesl mně brožurku s jeho výčtem, ten byl opravdu bohatý, předčil mé očekávání.

Kdo chtěl, mohl si kromě jídla objednat i pivečko, já však žíznivý nebyl. Souprava jela plynule a relativně rychle, i když se pohybovala v členitém reliéfu. Svými zastávkami byla dochvilná. Pěkný dojem, snad jenom té bagáže, umístěné po stranách stropu, bylo přespříliš. Jako při žákovském výletu. Holt, dálkový vlak.

No jo, ale nejsem náhodou při vší té chvále placen reklamní agenturou provozovatele tohoto spoje? Klídek, ani náhodou! Pouze konstatuji hezký pocitový dojem z této průkopnické cesty Arrivy našim krajem. Do jaké míry však ona naplní naděje do ní vkládané, to teprve ukáže čas. Tento vlakový spoj však k nám bude zajíždět jenom o víkendu.

Nevadí, ve všední dny budu i nadále jezdit tím našim, vpravdě „domácím“ motoráčkem, ze kterého budu moci při zastávkách v Nezdenicích či Záhorovicích vyklonit hlavu z okna a zavolat na kolem vlaku procházející starší ženu: „ Teta, stréc sa už vrátil z pola?“ A také proto, abych se mohl z nespěchajícího motoráku, přezdívkou Orchestrionu, kochat zelení lesíků, rozsáhlými loukami a poklidně se na nich pasoucími kravkami na Slavičínsku.

Zbyde mně tak více času na vnímání naší pestré a zajímavé krajiny pod Bílými Karpaty a to i přes někdy trošinku zaprášené okenní sklo.

25.07. 2021 12:38:16
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 105744
Týden: 397
Dnes: 34
  přihlásit poslední změna: 10.03. 2016 06:37:39