Výstava šperků z doby Velké Moravy
V tyto dny má uherskobrodská veřejnost výjimečnou možnost nahlédnout na šperky raného středověku, respektive jejich originály z 9. století. Stačí přijít do jednoho ze sálků uherskobrodského muzea. Je přirozené, že ani já jsem si nemohl nechat ujít tuto jedinečnou příležitost. Po vstupu do uvedených prostor se mně v prosklených vitrínách nabídl pohled na něco, co jen tak nemůže v běžném životě člověk zažít.
Mému oku se předestřel obraz středověkých skvostů, do honosné červeně sametu uložených, kterými se slovanská žena, leckdy ale i muž, pyšnili před více jak tisícem let. Je ale nesporné, že i v dnešní době by málokterá žena pohrdla těmito krásnými šperky, neboť by ji učinily ještě více půvabnou a přitažlivou. A nejinak tomu jistě bylo i v době Velkomoravské říše.
Šperky byly vytvářené jednak z bronzu, ze stříbra, ale především ze zlata použitím technologie granulace a filigránu. V případě granulace jde o zrníčka, která byla složitou technikou tvarována a pájena k podkladu do složitých ornamentů, nejednou pak s figurální tématikou. Podobným způsobem byly využívány i filigrány, tedy jemné drátky z ušlechtilého kovu, které byly rovněž utvářeny do náročných tvarových kompozic. Nepochybně šlo o jemnou, cizelérskou práci, která vyžadovala veliký um a trpělivost.
Je tedy evidentní, že naši předkové byli neobyčejně zdatnými řemeslníky, lépe řečeno umělci, kteří dokázali z drahých kovů vytvářet nádheru, kterou v těchto dnech mají Broďané možnost v několika málo dnech obdivovat. Při pohledu na hrozníčkovité náušnice, ale i další šperky si mnohý z nás uvědomí, že vyhlášený lesk zlatého kovu není až tak to nejdůležitější.
Měli bychom spíše vyslovit uznání nesmírné šikovnosti rukám umělců tehdejší doby, jejich tvůrčí nápaditosti a v neposlední řadě i schopnosti vyjádřit šperkem požadovanou symboliku. Šperky však tehdy byly nepochybně především znakem bohatství a postavení tehdejší nobility, tedy mocenské vrchnosti. V současnosti je vnímáme jako nesporný doklad kulturní vyspělosti starých Slovanů. Ale nejsou to jenom náušnice, které upoutají na výstavě náš zrak, jsou to i zdobené kovové perly, přívěsky, a především gombíky. Šlo o okrasná spínadla oděvu, jimiž se zapínala horní část svrchního oděvu s poutky, nejspíše pláště či kabátce.
Gombíky byly tepány do vzorů, nejednou pak právě zdobeny filigrány. Byly nacházeny v hrobech velmožů, jednodušší pak i v dětských. Podle ojedinělých, ne příliš upřednostňovaných názorů některých badatelů nejhonosnější gombíky mohly plnit funkci i ozdobných nášivek na oděv, případně být součástí náhrdelníků, čelenek či slavnostní pokrývky hlavy. Uvedené šperky přesto, že mají charakter byzantsko-orientální, vznikly za přispění různých vlivů přímo v klenotnických dílnách Velké Moravy.
Jde tedy o šperky „veligradského“ nebo „staroměstského“ typu. Nositeli těchto šperků byli, jak už bylo uvedeno, téměř výhradně příslušníci velkomoravské nobility, velmoži a členové jejich rodin. A všechna tato popisovaná krása, tehdejšími kovotepci propracovaná do nejmenších detailů, se nacházela a nachází v archeologických vykopávkách v nepříliš velké vzdálenosti od našeho královského města.
Až tedy pojedeme nebo půjdeme kolem výšin v okolí Modré, uherskohradišťských Sadů a kolem lokalit Starého Města, pozvedněme své oči k těmto místům a vzdejme pomyslný hold umění našich předků!
Zaslouží si to měrou nejvyšší!