Slza

Slza...

bolestí vzdechu i radostí  zrozená

z koutku oka v líc zvolna stéká

cestičku hledá, bloudí mladinká

na setření polibkem toužebně čeká

chviličku v koutku úst zdržena

však další kapka stříbrem zrak mlží

zachutná slaně, jazykem sbratřena

a duši bolem či medu sladem tíží

proud slz je řekou citů bez konce

pohladím ho něžně s pocitem věna

spěchá s rozpaky v náruč tenounce

buď se srdcem, slzičko, zasnoubena

znavena a záhy pak rozetřena v dlaň

však opět vlhnou řasy mé milované

jak v lesním šeru ladně mizející laň

když nov diamant z jejího oka kane!

Jaromír Slavíček