Silniční kontrola

Silniční kontrola

Samozřejmě nebyla první, ale vždy se mně při takové události zastavuje dech. Jinak tomu nebylo nedávno poblíž obce Lačnov. Mířil jsem svým vozidlem k tamějším skalám. Z Vlachovic se do Valašských Klobouk kvůli opravám vozovky nedalo, a tak jsem to vzal jinou trasou. Provoz v sobotu, mimochodem byl Státní svátek, nic moc, ale sem tam jsem nějaké auto přece jen potkával. A tak si to „šněruji“ svou felicií krásnými lesy trochu hrbolatou silničkou k cíli. Když tu náhle v mém výhledu spatřím policistu s plácačkou v ruce. Opodál druhého. Jak píšu, zatajil se mně dech.

Řidičák sice mám v pořádku, technickou u mého hodně starého vozu rovněž, ale člověk nikdy neví. V mírném rozrušení jsem zapomněl vyhodit směrovku, kterou bych měl dávat úmysl zajíždění k okraji vozovky. K mému vozu přistoupil první z policistů, zasalutoval, abych následně uslyšel:

„Pane řidiči, prosím vaše doklady.“ Co jiného čekat, že? Ale první, po čem jsem se začal shánět, byl přirozeně respirátor. Měl jsem ho založený v přihrádce, a tak mně to chvilku trvalo, než jsem ho vyjmul a nasadil na tvář. Doklady jsem v zásuvce neměl, byly uložen)é v batohu na sedadle za mnou.

Tudíž jsem musel vystoupit z vozu, otevřít zadní dveře a začít šmátrat v batožině. Mezitím druhý policista kontroloval státní poznávací značku a na štítku technickou. Papíry jsem prvnímu strážci pořádku ukázal. Pravil:

„V pořádku, kam jedete?“ pokračoval v dotazech. Uvedl jsem Lačnovské skály a přidal, nevím proč, i svůj věk. Postřehl jsem policistovo kroucení hlavou, jako že si ve svém pokročilém věku 75 let dovoluji lézt po skalách. Dodal jsem, že mám strach spíše z medvěda, který se po Vizovických vrších toulá. Policista žertem odvětil:

„Musíte mu utéct!“

Hmm….

Což o to, zkusit bych to mohl, ale medvěd by se asi neudržel při mém útěku smíchy...

„Dýchat nemusíte, nejste v podezření požití alkoholu!“ pokračoval policista.

Opáčil jsem:

„Díky, stejně byste plýtval materiálem, byl jsem na gymplu v Uherském Brodě v protialkoholické komisi.“ Zasmál se.

Druhý policista mezitím zastavoval další vozidlo, kupodivu opět felícii. Abych si u kontrolujícího udělal „oko“, tak jsem uvedl, že před lety mě jeden policista, rovněž z oddělení v Horní Lidči, vzal promoklého služebním autem z Pulčínských skal na nádraží v Lidečku.

Údajně byl z Lačnova. Policista řekl: „Ten už je ale na jiném oddělení.“ Pak už následovalo jen zasalutování a já mohl ke svému cíli. Co říct závěrem? Takovým policistům sympatického jednání vzdávám čest. Kéž by jich bylo více.

Na silnicích to vůbec nevypadá s počtem nehod dobře, někteří řidiči se chovají velmi agresivně. Tam musí být ruka zákona nekompromisní.

Tak ještě jednou díky za podobné silniční kontroly.